Dopis z Číny: Už nejde jen o byznys

Sílí snaha o export čínské ideologie. A metody jsou čím dál tím rafinovanější.

Oblíbená mantra mnohých podnikatelů a politiků, kteří vidí velký potenciál v přílivu čínského kapitálu a diskuse o lidských právech považují za překážku, se pomalu ale jistě stává až příliš vyčpělou. Vývoj posledních měsíců začíná naznačovat, že čínskému režimu již obchod nestačí, sílí totiž snaha o export čínské ideologie. A metody jsou čím dál tím rafinovanější.

Podivně psychedelické video opěvující systém pětiletek a informující o té třinácté (š’-san-wu), které lze nalézt na (v Číně nepřístupném) Youtube kanálu čínské státní televize CCTV, ještě stále působí přinejmenším komicky. Už ale jen z toho, že je celé v angličtině, a že slovo „třináctá pětiletka“ v něm zaznívá snad v každém rýmu, lze vyčíst trajektorii směřování vývoje vývozu myšlenek vlády praktikující „socialismus s čínskými rysy“.

Čínská státní média, dokonce i samotný předseda Si Ťin-pching, mají své vlastní kanály na Facebooku – a to i přes fakt, že téměř veškeré západní sociální sítě jsou v Číně cenzurovány. A ty, které nejsou, brzy jistě budou. Čínským státním médiím roste počet fanoušků geometrickou řadou. Není to ovšem proto, že by byly tolik populární, fanoušky si v rámci kampaně kupují, většina jich je z Indie a Myanmaru, jde o však tzv. „prázdné účty“. Jak známo, čím více fanoušků, tím větší kredibilita. Tato čínská média, nedávno pověřená „objektivním“ výkladem tzv. „čínského příběhu“, v rámci měkké síly zaplavují své stránky fotografiemi pohádkové čínské krajiny, popřípadě přílivem pand. Otázkou je, jestli se s podobně nevinnými příběhy spokojí i v blízké budoucnosti.

Prozatím nejsofistikovanějším projektem je bezesporu server SixthTone. Název „Šestý tón“ odkazuje k pěti tónům čínštiny (pokud počítáme i ten nulový), patrně též k myšlence „šestého smyslu“. Server NY Times informoval, že projekt patří pod správu Shanghai United Media Group (Šang-chaj pao-jie ťi-tchuan), která, stejně jako veškeré ostatní čínské mediální skupiny, spadá pod přímý dohled KSČ. Skupina do projektu údajně investovala v počáteční fázi 30 milionů jüanů. Ben Bishop ze serveru ChinaFile k projektu poznamenal, že jde o snahu vytvoření více propracovaných digitálních médií, která budou schopna „lépe převyprávět čínský příběh“. V týmu SixthTone dokonce pracuje až 11 profesionálů v oblasti PR ze zahraničí.

Tento fakt koresponduje se snahou získat na svou stranu nejen mezinárodní publikum, ale i mezinárodní loajální spojence. Už nyní údajně na západních sociálních sítích působí profesionální komentátoři, již pracují naprosto totožným stylem jako jejich čínští kolegové z řad tzv. „wu-mao-tang“ („Strana padesáti haléřů“ – název odkazuje k platu 0.5 jüanů za jeden pozitivní komentář), kteří mají za úkol velebit čínský režim a veškeré jeho aktivity. Na serveru SixthTone lze najít poutavé příběhy – např. reportáž o činnosti gangů v provincii Kuej-čou, jejichž členy jsou tzv. „zanechané děti“. Jejich rodiče odcházejí za prací do měst a své potomky zanechají u jejich prarodičů, popř. úplně samotné. V současné době jde o živé, zároveň však velmi citlivé téma V Číně je takových dětí údajně až 70 milionů. Příběh je napsán poutavou formou, na první pohled jde o na čínská média nezvykle kontroverzní téma. Má však šťastný konec, za který jsou zodpovědné policejní i vládní složky ČLR. Tento vzorec je pak vysledovatelný v dalších příspěvcích, není však tak očividný, jako u čínské propagandy „na starý způsob“. V nadsázce lze tak projekt SixthTone označit jako „Propaganda 2.0“.

Obavy z možného vstupu západních sociálních sítí na čínský trh jsou tak na místě. Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku, pro to dělá i vše možné – od setkání s šéfem propagandy až po jogging v pekingském smogu. Za ten sklidil kritiku i svého druhu posměch samotných Číňanů. Při pohledu na fungování čínských sociálních sítí Weibo či WeChat je zřejmé, k čemu slouží. Vrací se tak vzpomínky na kampaň „Nechť rozkvete sto květů, nechť soupeří sto škol“ Mao Ce-tunga z padesátých let, popřípadě na úřad Jüe-fu pro „sběr názorů“ z období dynastie Chan. Jde o svého druhu past na nepohodlné či frustrované uživatele, kterých v Číně přibývá. Pokud by Facebook, Twitter či jiné sociální sítě měly podléhat čínským bezpečnostním pravidlům, je zde důvodné podezření, že by v ohrožení byli nejen občané ČLR, ale i uživatelé z ostatních zemí – především ti „nepřátelští“ (pu jou-chao), s režimem nesouhlasící, tudíž pro režim „nepohodlní“. A nemuseli by ani přebývat na území ČLR. Vše toto tak dokazuje, že v kontaktu s Čínou je potřeba se mít na pozoru daleko více, než v minulých letech. Již totiž nejde „jen“ o byznys.