Na náhorní plošině Doglam (Doklam) nakonec k ozbrojenému střetu nedošlo, ale čínská propaganda o něj statečně bojuje dál.
Jméno plošiny bylo dosud natolik neznámé, že ho komolí nejen mezinárodní média, ale dokonce i indická. Čínská tisková agentura Nová Čína s názvem oblasti problém nemá, na jméno zato nemůže přijít Indii. V polovině srpna vypustila video, které už stihlo pobouřit, rozesmát či zmást značnou část internetové populace. Šot reprezentuje to nejlepší z čínských předsudků vůči Indii, a ne právě v subtilním formátu. Čínští představitelé pravidelně přehazují svým kritikům, že “zraňují city čínského lidu”. Na city ostatních národů není oficiální čínská agentura zase až tak přecitlivělá.
Silnice a ostrovy
Od ploviny června probíhá mezi Indií a Čínou spor o územní, či spíše poziční spor mezi Bhútánem a Čínou. Ve zkratce – Čína poslala vojáky budovat silnice na území, které Bhútán (a například také Google Maps) pokládá přinejmenším za sporné. Budovaná silnice by mohla v případném konfliktu mezi Indií a Čínou přímo ohrozit úzký koridor, tzv. Chicken Neck, ketrý spojuje Indii samotnou s jejími sedmi severovýchodními státy. ČLR to ale vidí jinak: Doglam považuje za své teritorium, a tak si tam silnice stavět může. BBC k tomu poznamenává:
Jedna z nejpozoruhodnějších věcí v této poslední patové situaci je jeho začátek: stavba silnice. Čína rozvíjí za svou západní hranicí rozsáhlou infrastrukturální strategii, ale někteří kritici poukazují na to, že Pásmo a stezka nejsou zdaleka jen věci ekonomiky. Pro některé je Doglam důkazem těchto analýz; armáda buduje silnici, aby pomocí fyzické přítomnosti ospravedlnila historický nárok. Není to nepodobné kontroverzní výstavbě ostrovů, již Čína provádí už roky v Jihočínském moři, říkají.
Bhútán poté na základě dohod s Indií povolal její armádu, a ta neprodleně přispěchala malému horskému království na pomoc (vzhledem k těsným bezpečnostním svazkům s Bhútánem indická armáda nejspíš na formální pozvání nemusela čekat). Napětí mezi Indií a Čínou pak také vyústilo v potyčku na dalším sporném území – v Kašmíru. Zde po sobě indičtí a čínští vojáci údajně házeli kameny. Situace by mohla působit až komicky, kdyby se nejednalo o jaderné velmoci, které mají k dispozici i ničivější zbraně než kamení. Podle nových dostupných informací konflikt již skončil: indické jednotky se stáhly, ale není jasné, zda Čína na oplátku také zastaví stavbu silnice. (Popis jednání podrobněji zde.)
Přeskočila jiskra. The Spark a sedm hříchů
Rozpačité pocity v divákovi zanechá i nový výtvor z dílny čínské videopropagandy cílené na mezinárodní publikum, nazvaný Sedm hříchů Indie. Video bylo publikováno v rámci televizního programu The Spark tiskové agentury Nová Čína, která (přes zákaz Facebooku a Twitteru v Číně) publikuje The Spark právě zde. S ohledem na svůj formát a obsah ihned vyvolalo řadu negativních ohlasů, od indických zpravodajství až po BBC.
The Spark vysílá krátká informativní videa v angličtině k tématům důležitým pro Čínu a její okolí. V pořadu vystupují mladé čínské hlasatelky, které se snaží dělat legraci z čínských rivalů. Poslední produkt tohoto segmentu čínské propagandy se například vysmívá americkému námořnictvu za to, že se jeho torpédoborec USS John McCain po poruše řízení srazil s ropným tankerem.
Doglamu se tvůrci The Spark věnovali již v červenci. Video, na němž hlasatelka poměrně monotónním hlasem vykládá o chybách a nedostatcích indické vlády, zjevně ale nevyvolalo dostatečný ohlas a kontroverzi. Producenti se to pokusili 16. srpna napravit. Vyměnili hlasatelku, přidali efekty ohně a další herce, změnili jazyk na hovorovější, namixovali nahraný smích, a po vzoru článků formátu „7 věcí, které musíte vědět o vláknině“ vytvořili seznam indických hříchů.
Bhútán mezi dvěma obry
Peking veškerou vinu přičítá Indii. Ta podle něj porušila mezinárodní právo tím, že bránila čínským vojákům ve stavbě. Ve videu budování komunikace pro čistě vojenské účely v pustině Doglamu přirovnává ke stavbě cestičky na zahradě. Obě videa o Doglamu také zacházejí velmi volně s postojem Bhútánu, případně ho vypouštějí docela. Z červencového videa není vůbec zjevné, že územní spor je mezi Čínou a Bhútánem, nikoliv Indií a Čínou. Ani v jednom není zmínka, že to byl Bhútán, kdo svého spojence povolal na místo střetu. V srpnovém videu dokonce The Spark tvrdí, že Bhútán vůbec indickou pomoc nechtěl.
Největší pozdvižení vyvolalo využití „herců“ pro ztvárnění dotyčných zemí. Ve videu zosobňují Bhútán i Indie stylizovaní herci. „Bhútán“ zde vystoupí pouze jednou: mladý Číňan popře, že by indické vojáky zval a že by Doglam byl bhútánský.
Přívlastky jako „rasistické video“ si ale Sedm hříchů Indie vysloužilo díky ztvárnění Indie. Herec, který zemi představuje, má na hlavě sikhský turban, falešné vousy, a s přehnaně karikovaným jihoasijským přízvukem líčí Indii jako neschopnou a hloupou. Indický satirický pořad WION obratem publikoval svou odpověď na toto propagandistické video. Po himaláských kamenech tak vzduchem létají také nepříliš vtipná videa.
Hloupí cizinci a baseballka
Čínská videa plná n právě citlivých vyvedení cizinců je užitečné vnímat v kontextu celkové mediální produkce, včetně více méně autentické pop-kultury. V červenci vydaný klip k hip hopové skladbě Stupid Foreigners (kua lao-waj 瓜老外) od čínského rappera Fat Shadyho vyvolal podobně silné kontroverze jako Sedm hříchů Indie. Ve videu figurují typické symboly amerického hip hopu – sporťáky, zlaté řetězy a drsná parta v čele s rapperem, který nosí sluneční brýle i v noci. Ten se ve svých „verších“ opírá do hloupých cizinců, kteří podle něj v Číně požívají pozitivní diskriminace. Cizinci, či spíše cizáci (老外) podle Fat Shadyho sice nic neumí, ale v Číně se jim daří kvůli jejich bílé tváři. Stejně tak se pouští i do Číňanů a hlavně Číňanek, kteří se s těmito hloupými cizinci paktují. Klip plný vulgarismů je prošpikovaný předsudky vůči čínské i západní populaci. Na jednom místě přistupuje interpret od slov k činům a do figuríny „hloupého cizince“ mlátí pro větší důraz baseballovou pálkou. Rap je samozřejmě specifický kulturní výraz; v Číně však jeho náboj na rozdíl od jiných zemí často souzní s oficiální propagandou.