V době přísně uplatňované politiky „nulového covidu“ na podzim roku 2022 se na internetu objevily informace, že ve dvouapůlmilionovém městě C‘-kung v provincii S‘-čchuan byl zaveden systém místní správy na nejzákladnější úrovni, známý jako „velitel deseti domácností“ (十户长). Podobné pokusy proběhly na lokální úrovni už v minulých letech, dokonce ještě před covidem.
Web China Digital Times před deseti měsíci zmapoval aktuální diskuse na toto téma v čínském online prostoru. Ty se nejčastěji točily kolem historických precedentů systému řízení delegovaného na nejnižší úroveň společnosti. Komentáře současné kroky často ironizují jako „návrat k feudální despocii“. Někteří v narážce na oblíbené historické telenovely rámované cestováním v čase hovoří o „návratu do zlaté doby císaře Čchien-lunga“ (梦回乾隆盛世), jednoho z nejvýznamnějších panovníků poslední dynastie Čching (1644–1911). Jiní spatřovali paralelu v době mongolské dynastie Jüan (1271–1368) a jejím „systému tisíce domácností“ (千户制). Další pak našli propojení dokonce s dílem legisty Šang Janga 商鞅, který v polovině 3. století před naším letopočtem pomáhal s konsolidací říše budoucímu prvnímu císaři Čchinů, když zavedl systém registrace poddaných podle domácností (编户齐民).
První systémy kolektivní odpovědnosti na principu pao-ťia (保甲, ťia 甲 označuje deset domácností, deset ťia potom tvoří jedno pao 保) ale existovaly již od nejstarších dob dynastie Východní Čou (771–256 př. n. l.). Historici u těchto systémů efektivní kontroly obyvatelstva zpravidla zdůrazňují vzájemnou odpovědnost v rámci nejmenších jednotek hierarchické administrativy sestávajících z určitého počtu rodin. Trest za případné prohřešky jednoho člena tak nesli všichni členové této jednotky (princip čínsky nazývaný 连坐).
V síti síťového řízení
Srovnání současných administrativních systémů s těmi „feudálními“ jsou samozřejmě nadsázkou typickou pro čínské uživatele internetu z řad vzdělanější městské populace. To ovšem nic nemění na faktu, že systém řízení čínské společnosti v posledních letech čím dál sofistikovaněji proniká až na úroveň rodin, podobně jako tomu bylo v dobách Mao Ce-tungových komun. K tomuto srovnání sáhl například lidskoprávní novinář Čchang Pching pro čínskou verzi zpravodajského serveru Deutsche Welle.
Studii oxfordské politoložky Patricie M. Thornton na toto téma začátkem června zveřejnil projekt China Leadership Monitor. V článku nazvaném „When Grid Meets Web“ (tedy když síť ve smyslu propojené struktury řízení potkává síť ve smyslu propojené online struktury) Thornton píše, že i přes výraznou centralizaci moci pod vedením Si Ťin-pchinga v ČLR pandemie posílila trend „delegování moci a autority na nižší úroveň organizace za účelem zajištění řízení společnosti a její kontroly zdola“. Došlo tak k výraznému posílení pravomocí na úrovni nejnižších jednotek správy ve městech, jako jsou „ulice“ (街道) a „sousedství“ (社区). Ty pak s vlastními stranickými buňkami „operují na samém okraji oficiální státní moci“.
Pandemie covidu tento trend, který Si Ťin-pching začal prosazovat krátce po svém nástupu k moci, jen zrychlila a posílila. Zároveň s tím probíhalo „rychlé budování high-tech kapacity“ a vytváření digitálních nástrojů pro kontrolu obyvatel a omezování pohybu jednotlivců v masovém měřítku.
Boj proti viru i protestujícím
Nástroje, kombinující online kontrolu prostřednictvím mobilních aplikací s využitím analýzy velkých dat a „síťový management“ založený na husté síti pověřených odpovědných osob na nejnižší úrovni, mají v praxi mnohé využití. Jedním z příkladů byly protesty v provincii Che-nan na jaře roku 2022, kdy banky zmrazily vklady klientů převážně z řad venkovského obyvatelstva. Lidem, kteří se sjížděli protestovat do hlavního města provincie Čeng-čou, náhle zčervenaly zdravotní kódy, kterými se měli prokazovat při využívání hromadné dopravy a pohybu na veřejných místech.
Jednalo se samozřejmě o kódy, které měly monitorovat riziko výskytu covidu, zjevně však zahrnovaly funkci omezení pohybu nežádoucích osob podle zadání autorit. Později se podobné případy vyskytly i v dalších provinciích, což vyvolalo vlnu kritiky zneužívání protiepidemických nástrojů k jiným – mimo jiné i politickým – účelům. Následně byl odvolán náměstek tajemníka politicko-právní komise v Čeng-čou a několik dalších úředníků.
Vše pod jednou střechou
Podle Thornton kauza naznačuje možný budoucí směr, jakým se čínský režim může orientovat ve svém úsilí o kontrolu obyvatelstva. Ten je charakterizován posilováním moci „šedé zóny místních organizací na úrovni městských čtvrtí“, které stojí mimo oficiální stranickou hierarchii a z velké míry obcházejí právní systém. V praxi se tyto organizace těší značné autonomii a nejsou přímými orgány místních vlád. Spadají pod tzv. systém síťového řízení (网格化管理系统), kde jsou některé pravomoci delegovány až na nejnižší úroveň typu „velitele deseti rodin“.
První experimenty se zaváděním takových systémů řízení podle Thornton proběhly už v letech 2004 v distriktu Tung-čcheng v Pekingu a 2007 ve městě Čou-šan v provincii Če-ťiang. Na 18. plenárním zasedání ústředního výboru strany v listopadu roku 2013 pak Si Ťin-pching podpořil jejich plošné zavádění za účelem „koordinace společenských vztahů a řešení sociálních problémů“, včetně poskytování „sociálních služeb“. To uvedl do praxe výnos z dubna 2015. Ten stanovoval, že do roku 2020 mají být vybudovány tři úrovně „síťové správy“ – od okresů až po „sousedství“ – na bázi řetězců velkých dat, integrujících vše do jednoho systému s mnoha funkcemi.
Součástí tohoto úsilí bylo právě i lokální (a zatím experimentální) zavádění systému „velitele deseti rodin“. Ten evokuje nejen podobné systémy využívané historickými čínskými dynastiemi, ale i sociální experimenty z dob Mao Ce-tunga provázející politické kampaně 50. a 60. let; v realitě 21. století je pak doplněn o digitální a high-tech nástroje. Podstatou tohoto systému je sběr velkých objemů dat a digitalizace umožňující spojení všech agend pod „jednou střechou“. V provincii Če-ťiang nebo městě Fu-čou už v roce 2017 za tímto účelem vznikly oficiální aplikace zaměřené na „udržení bezpečnosti a pořádku“, které propojovaly data individuálních uživatelů, složek místní správy, záznamy kamer a bezpečnostní a záchranné systémy. V únoru 2019 ústřední výbor vyzval k plošnému zřízení „integrovaných informačních systémů a řídících platforem“, a tento proces se po vypuknutí pandemie jen urychlil.
Mimo právní rámec
Jak však upozorňuje Thornton, řízení v době pandemie probíhalo převážně mimo oficiální právní rámec a jednotlivé složky „síťového managementu“ často neměly oprávnění k omezování osobních svobod občanů, k němuž běžně docházelo během lockdownů. Jak uvádí Thornton:
„Celostátní aktivace organizací na základní úrovni spolu se zavedením zdánlivě povinného digitálního monitoringu umožnily za stavu ohrožení rychlou expanzi státostranických kapacit v oblasti společenské kontroly.“
Aplikace umožňující tuto kontrolu vyvinuly státní orgány na různých úrovních ve spolupráci s velkými technologickými firmami, jako jsou Tencent nebo Alibaba, které vlastní masově využívané platformy WeChat a Alipay. Podobně jako v případě „Tečky“ u nás nebyly tyto aplikace ze striktně právního hlediska povinné, v praxi se bez nich ale nebylo možné volně pohybovat. Jejich kódy se musely skenovat při vstupu téměř kamkoli a kontrolovali je i fyzicky pracovníci covidového „grid managementu“.
Na rozdíl od aplikací vyvinutých např. v Evropě nebo USA, které buď sloužily pouze jako doklad o očkování nebo měly prostřednictvím bluetoothu varovat jednotlivé uživatele, když se dostali do blízkosti rizikové osoby, čínský zdravotní kód fungoval na bázi analýzy velkých dat. Monitoroval tak pohyb uživatelů a vyhodnocoval potenciální riziko nikoli v momentě „přiblížení“ jako bluetooth, ale na základě zpracování vstupních dat z mnoha zdrojů. Kód zežloutl nebo zčervenal podle nastavených algoritmů, přičemž k tomu často stačilo jen vyskytnout se poblíž místa, kde se zhruba ve stejné době nacházel někdo, kdo byl později odhalen jako pozitivní.
Pomocí aplikace bylo pak možné omezit pohyb jednotlivců i celých komunit, případně je přesunout do karanténních zařízení. Zdokumentované případy navíc ukázaly, že s kódy vytipovaných obyvatel nebo „klíčových skupin obyvatelstva“ (重点人群) bylo možné na žádost autorit manipulovat.
Zaměřeno na „klíčové skupiny obyvatel“
Přestože i v Číně probíhala debata o ochraně osobních dat a magistrát města Wu-si dokonce letos v březnu demonstrativně smazal všechna data občanů z doby pandemie, většina místních vlád jeho příklad nenásledovala a aplikace i data hodlají dál využívat.
To, že kombinace delegování odpovědnosti na nejnižší úroveň a high-tech digitálních nástrojů je velmi účinným prostředkem kontroly obyvatelstva, již ukazují příklady ze Sin-ťiangu a Tibetu. Tam se vládě zapojením těchto mechanismů řízení již několik let daří velmi efektivně bránit individuálním aktům odporu i hromadným protestům. Úřady se zaměřily na potenciálně problémovou „klíčovou populaci“, například migranty nebo vytipované jedince s vazbami na zahraničí, uživatele návykových látek či nábožensky založené osoby a mnichy a mnišky. Není vyloučeno, že tímto směrem v budoucnu zamíří i zbytek Čínské lidové republiky a systém využívající „feudální” formy společenské kontroly v kombinaci s nejnovějšími technologiemi se může potenciálně stát i žádaným „vývozním artiklem“.