Mezi Čínou a Indií zuří další územní spor. To je vcelku častý jev, obě strany se pravidelně vzájemně osočují z ilegálního překračování hranic, především v oblastech, jako je Ladak nebo Sikkim. Nejnovější a zároveň potenciálně nejžhavější konflikt ze série čínsko-indických neshod ohledně podoby světových map probíhá na území Bhútánu. Nebo Číny, záleží na tom, jaký používáte vyhledávač.
Boj o pustinu v Bhútánu
Bhútán se nejčastěji v médiích objevuje jako nejšťastnější země na světě. Ať je to pravda nebo ne, neslýcháme o této malé vysokohorské zemi často ve spojení s územními spory. Přesto jich s ČLR několik má, a právě o jednom z nich se 29. června dozvěděl celý svět. Bhútánské ministerstvo zahraničí ten den vydalo prohlášení, že čínská armáda buduje silnici na jeho území. Čínská armáda dva týdny předtím, 16. června, napochodovala na území, které Bhútán považuje za své. Následně Bhútán povolal na základě dohody o přátelství z roku 2007 na pomoc indickou armádu, na kterou království spoléhá v otázkách obrany. A začaly problémy.
Místo, o které se Čína a Indie prostřednictvím Bhútánu přou, je náhorní plošina Doglam (Doklam). Jedná se o pustý úsek Himálají, který je důležitý “pouze” ze strategických důvodů. V případě války mezi Indií a ČLR by právě z této pozice mohla čínská armáda odříznout úzkou spojnici mezi vlastní Indií a jejími sedmi odlehlejšími státy v severovýchodní Indii. O tuto oblast a její blízké okolí se Bhútán s Čínou přou přinejmenším od 60. let, což ve skutečnosti znamená, že Čína postupně zabírá bhútánské území. Podle Google Maps a bhútánského krále je oblast Doglamu sporná, na čínských Baidu Maps ale Doglam patří jednoznačně Číně (stejně jako další sporné regiony).
Čína svoji budovatelskou činnost považuje za naprosto běžnou a legální; indické vojáky narušující hladký průběh prací osočuje z ilegálního překročení hranic a vyzvala je k odchodu. Zároveň si obě strany vyměňují různé historické dokumenty potvrzující pravost tvrzení jedné či druhé strany. Čína mezitím provádí vojenské cvičení v Tibetu zaměřené na boj na náhorních plošinách a Indie nakupuje zbraně na intenzivní krátkodobé konflikty. Žádná ze stran zjevně nehodlá ustoupit a důvodů je spousta.
Hra o Asii
Tento spor je ale nutné chápat v širším kontextu soupeření Číny a Indie o vůdčí postavení v Asii, alespoň té jižní a jihovýchodní. ČLR dlouhodobě udržuje velmi dobré vztahy s tradičním úhlavním nepřítelem Indie Pákistánem. V posledních letech ale také postupně nabourává indické vztahy se Srí Lankou, Bangladéší či Nepálem. Ve všech těchto státech Číňané masivně investují, pro Bangladéš jsou dokonce hlavním dodavatelem zbraní; na Srí Lance skupují přístavy a ostrovní stát Číně dluží 8 mld. dolarů.
Indie na čínský gambit odpovídá kupříkladu snahou omezit čínskou expanzi v Jihočínském moři spoluprací s Vietnamem. Také se pod vlivem čínského mocenského rozpínání sbližuje s Japonskem a Spojenými státy. Stále je ovšem cítit velká nerovnost mezi prostředky, kterými disponuje Čína, a indickými zdroji. Nejvíce je to vidět v projektu Jedno pásmo, jedna cesta (OBOR). Indie byla jediná asijská země, která odmítla pozvání na summit, u nás známý především díky indisponovanosti prezidenta Zemana. Přes evidentní disproporci v poměru sil však Indie stále zůstává ve velké části Asie jediným potenciálním konkurentem Číny, který by byl schopný s komunistickou velmocí strategicky soupeřit, případně vést válku.
Konflikt v Bhútánu je tak pravděpodobně dalším z pokusů Číny utvrdit svou pozici asijského hegemona a oslabit indická spojenectví. Indie zatím projevuje ochotu stát na svém a riskovat konflikt mezi jadernými velmocemi ve jménu náhorní plošiny Doglam.
Tady přestává sranda!
Územní spory podél nepříliš jasné vysokohorské hranice v Himálajích mezi Čínou a Indií jsou již běžnou záležitostí. V posledních letech, s rozšířením internetu a digitálních nahrávacích zařízení, máme také možnost sledovat tyto potyčky v přímém přenosu. Mnohé z nich ještě nedávno bavily internet. Jako třeba toto – doslova – pošťuchování mezi čínskými a indickými vojáky v indickém státě Sikkim. I tady je problém způsobený nepříliš jasně definovanou hranicí ještě z koloniálních let a čínskou velice volnou interpretací mezinárodních dohod.
Obě asijské velmoci se sice (alespoň formálně) pokusily o diplomatické řešení napjaté situace, ale zjevně ani jedna ze stran nechce ustoupit. To je na jednu stranu způsobeno již zmíněným soupeřením o vliv v Asii, ale také se blíží další kolo rozhodování o podobě politiky všech tří zainteresovaných států.
V indickém případě jsou to parlamentní volby v roce 2019, kde se současný premiér země Naréndra Módí bude snažit obhájit své křeslo. V Bhútánu proběhnou parlamentní volby již příští rok a existuje určité riziko, že v případě protahování konfliktu Číně ustoupí, a odkloní se tak od Indie. V Číně zase letos na podzim proběhne sjezd tamní komunistické strany, kdy vysoce postavení členové strany budou vystavovat Si Ťin-pchingovi účet. Žádná ze stran tedy patrně nebude ustupovat, ačkoliv válka rozhodně není v jejich zájmu. Je tudíž velmi pravděpodobné, že konflikt bude sílit na intenzitě nebo dosáhne patové situace, která se alespoň do čínského sjezdu nevyřeší.
Dalajlama ex machina
Možnost eskalace konfliktu ale zjevně děsí i samotného dalajlamu, v jehož rodném Tibetu se sporný Doglam podle Číny nachází. Podle něj lze konflikt vyřešit pouze diplomaticky, válka by totiž byla destruktivní pro obě strany. Také prohlásil, že po sjezdu KS Číny bude možné pokračovat v jednáních o vyřešení sporu. Lze předpokládat, že moudrá slova “separatisty”, za něhož čínské úřady dalajlamu označují, nepadnou v ČLR na úrodnou půdu.
Jedno je jasné – časům, kdy Módí jezdil po Číně a dělal si selfíčka s čínským premiérem, definitivně odzvonilo.