Politické perzekuce v Čínské lidové republice dramaticky eskalují. V žalářích již nekončí pouze odpůrci režimu, ale nově také jejich obhájci. Během kampaně proti právníkům, kteří hájí principy občanské společnosti, jich bylo jen loni v létě pozatýkáno přes dvě stě. Ostře sledované politické procesy se v Číně zpravidla konají v předvánočním období, kdy je pozornost světové veřejnosti oslabená. První obvinění právníci skutečně stanuli před soudem v druhé polovině prosince…
Celá kampaň je originálním příspěvkem nového vedení v čele s generálním tajemníkem Si Ťin-pchingem k budování „vlády zákona“ v zemi, kde se obhajoba ústavy považuje za podrývání socialismu („Strana nad zákon,“ Orientace LN 10. října 2015).
V pondělí 14. prosince 2015 v Pekingu začal soud s Pchu Č´-čchiangem, předním čínským obhájcem, vyhlášeným v roce 2013 za nejvlivnější osobnost prosazování vlády zákona v Číně. Konal se po 19 měsících nezákonné vazby, během níž byl Pchu Č´-čchiang držen v přísné izolaci. Přítomné demonstranty, zahraniční diplomaty a novináře vytlačil z prostoru před soudní síní dobře koordinovaný tým policistů a tajných v civilu, pro přehlednost označených samolepkami se žlutými smajlíky.
Obhajoba občanských práv
Pchu Č´-čchiang byl nakonec odsouzen „jen“ na tři roky s tříletým odkladem, které si už odseděl ve vyšetřovací vazbě, takže pro něj rozsudek znamená „pouze“ domácí vězení a konec právnické kariéry. Peking se tak zbavil jednoho z hlavních advokátů hájících práva (čínsky wej-čchüan lü-š´) poškozených v případech soudní a pracovní diskriminace, vyvlastnění půdy, nucených vystěhování, vynucování plánované porodnosti, politické perzekuce, potlačování náboženského vyznání, svobody slova apod.
Tito právníci hájili až do loňského roku oběti mocenských orgánů a na ně napojených obchodních zájmů. Trvali na dodržování platných zákonů bez vměšování politické moci. Jejich práce, jež by v právním státě technickou, rutinní záležitostí, měla v podmínkách čínského stranického státu hluboký politický rozměr. Napomáhali totiž vzniku právního povědomí a občanské společnosti, což ohrožovalo tzv. společenskou stabilitu (še-chuej wen-ting), tedy mocenský monopol Komunistické strany. Tomu byla loni rázně učiněna přítrž.
Typickým příkladem těchto právníků je Kao Č´-šeng, který obhajoval poškozené v soudních sporech o vlastnictví půdy nebo perzekuované příslušníky Fa-lun-kungu či křesťany. Kao byl odsouzen ještě před současnou kampaní v prosinci 2006 na tři roky s pětiletým odkladem, ale dodnes ho drží v domácím vězení, kde je mu odpírána zdravotní péče. Jeho paměti živě popisující perzekuci čínských obhájců občanských práv i jejich klientů vyšly v českém překladu v roce 2011 pod názvem Za Čínu spravedlivější.
Právě odsouzený Pchu Č´-čchiang pracoval na řadě exemplárních kauz. Jeho mandanty byl například novinářský pár Čchen Kuej-di a Wu Čchun-tchao, autoři monumentální knihy depresivních literárních reportáží Šetření o čínských rolnících (Čung-kuo nung-min tiao-čcha). Kniha líčí děsivé poměry na chudém venkově provincie An-chuej, kde jsou rolníci terorizováni svévolí komunistických úředníků ovládajících výkonný i soudní aparát. Kniha se v roce 2004 okamžitě stala senzací; za dva měsíce byla zakázána a stažena z prodeje. Její zkrácená verze vyšla anglicky pod názvem Will the Boat Sink the Water?, v narážce na okřídlenou propagandistickou metaforu o komunistické straně coby člunu neseném masami rolníků jako vodou.
Jeden z úředníků popisovaných v knize autory následně zažaloval pro pomluvu. Obhajobu vedl právě Pchu Č´-čchiang, který ji obrátil v obžalobu celého společenského zřízení. Soud v případu nakonec vůbec nevynesl verdikt, protože by buďto musel potrestat oba novináře za pravdivou reportáž, nebo jim dát za pravdu a tím schválit kritiku komunistické strany. Angažmá v politicky obdobně výbušných případech má Pchu Č´-čchiang za sebou několik.
Zločin na sociální síti
Pchu Č´-čchiang byl zatčen v květnu 2014 po účasti několika disidentů a aktivistů na komorní soukromé akci k uctění památky masakru na náměstí Tchien-an-men 4. června 1989, u nějž byl Pchu osobně přítomen. Státní moc však ani za 19 měsíců na něj nedokázala najít nic, co by dokládalo daňový nebo sexuální delikt, což jsou obvyklé záminky pronásledování odpůrců systému. Byl tedy odsouzen za sedm komentářů celkem dvanáctkrát sdílených na čínské sociální síti Weibo mezi červencem 2011 a květnem 2014.
Tři z těchto příspěvků podle soudu zakládají skutkovou podstatu trestného činu zvaného „vyvolávání třenic“. Pchu se v nich například posmíval Šen Ťi-lan, 86tileté poslankyni čínského loutkového parlamentu Všečínského shromáždění lidových zástupců, neochvějně „zvolené“ ve všech 12 funkčních obdobích od roku 1954. Zasloužilá poslankyně se pyšní mimo jiné tím, že nikdy nehlasovala proti žádnému vládnímu návrhu, což z ní činí jednoho z maskotů čínského režimu. Podobně se Pchu nevybíravými slovy opřel do Siang Pchinga, autora propagandistické knihy Velká čínská logika aneb Proč je Komunistická strana Číny nepostradatelná?
Čtyřmi příspěvky pak Pchu spáchal trestný čin podněcování k národnostní nenávisti. Kritizoval v nich politiku vlády v Tibetu, konkrétně povinné vyvěšování portrétů komunistických vůdců v buddhistických klášterech. Bez servítků se Pchu vyjadřoval také k situaci v napjatém Sin-ťiangu: zákazy vousů a zahalování obličeje lakonicky komentoval otázkou, zda se zda se zbláznili Chanové, nebo jejich pohlaváři. Pokud Čína považuje Sin-ťiang za svou nedílnou součást, neměla by se k němu chovat jako ke kolonii.
Vláda zákona s čínskými rysy
Zatýkání právníků a odsouzení Pchu Č´-čchianga je jasný signál, že čínská vláda nehodlá dopustit vznik občanské společnosti ani nezávislé justice. Jedním dechem se však současně zaobírá budováním vlády zákona. Kdo by v tom snad spatřoval rozpor, není dostatečně kovaný v marxistické dialektice. 20. – 23. října 2014 se konalo 4. plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny XVII. funkčního období, jehož hlavním tématem byla vláda zákona (fa-č´) v Číně. Vůbec poprvé v dějinách ČLR se tak strana na vrcholném summitu věnovala pro ni skutečně existenciální otázce.
Následné usnesení osvětlilo, co si strana pod těmito pojmy představuje. Strana bude usilovat o zavedení tzv. socialistické vlády zákona s čínskými rysy. Klíčovým rysem je vláda zákona pod vedením KS Číny. Podobně jako nešťastná ústava, bude i vláda zákona sloužit jako nástroj k ovládání státu a společnosti. Cožpak není zákon a celá nadstavba jen výrazem vůle vládnoucí třídy? Hlavním cílem slibovaných reforem není omezení moci strany nad zákonem, nýbrž omezení schopnosti politických elit hlavně na místní a střední úrovni obstruovat implementaci centrálně prosazované politiky. To je důležité zejména při reformě ekonomiky, která je hlavní prioritou Si Ťin‑pchingova vedení. Finančně totiž na čínském ekonomickém zázraku posledních pětadvaceti let nejvíce profitují právě stranické elity a různé s nimi propojené zájmové skupiny, nikoli střední třída nebo masy.
Jde o koncept na hony vzdálený principům právního státu v liberálních demokraciích. Je zřejmé, že legislativa a soudnictví budou v Číně nadále sloužit jako nástroj KS ke kontrole společnosti. Jak výstižně glosuje slovní hříčka možná pouze v čínštině, půjde nikoli o řízení státu podle zákona (i-fa č´-kuo), ale o vládu nad státem pomocí zákona (i-fa č´-kuo) – obojí spojení se vyslovuje téměř stejně, jen se píše s jiným znakem pro příslušnou předložku. Tento koncept vystihuje i ústava ČLR, jejíž články sice obsahují garance různých práv a popis dělby státní moci včetně soudní, ale v preambuli stanoví jako vedoucí politickou moc KS Číny. Pro stranu tak nejsou její vedoucí úloha ve společnosti a vláda zákona v žádném rozporu, a moc státní je podřízena moci politické.
Zavádění socialistické vlády zákona s čínskými rysy tedy povede k dalšímu utvrzení již tak velmi hierarchického politického systému ČLR. Ten je západními experty charakterizován například jako responzivní, adaptované, přizpůsobivé nebo fragmentované autoritářství. Strana sama nazývá současné společensko-politické uspořádání konzultativní demokracií (sie-šang min-ču), čímž se samozřejmě míní konzultativní lidová demokracie. Strana se od 80. let přestala snažit ovládat celou společnost totalitárním stylem a do politického systému integrovala řadu mechanismů, které implementují zpětnou vazbu od občanů a umožňují jim určitou míru zapojení do politiky (cchan-čeng), například přímé volby do vesnických výborů nebo shromáždění lidových zástupců na obecní a okresní úrovni. Avšak tyto mechanismy fungují uvnitř mantinelů pevně stanovených stranou. Rozhodně nejsou první fází demokratizace, nýbrž snahou o stabilizaci politického monopolu KS.
Černý pátek občanské společnosti
Vznik občanské společnosti v ČLR zatím tedy není na pořadu dne. Naopak vzniká trend čínsky zvaný „změkčování měkké a přitvrzování tvrdé“ (žuan-te keng žuan, jing-te keng jing) politiky. Právníci obhajující občanská práva spadají samozřejmě do té části čínské reality, která je od nástupu Si Ťin-pchinga podrobována stále tvrdšímu nátlaku.
Rozsah této operace je bezprecedentní i na čínské poměry. Na tzv. černý pátek 10. července 2015 bylo podle organizace Human Rights Watch zadrženo nebo předvedeno 233 právníků a jejich spolupracovníků zabývajících se občanskými právy. Přes 200 jich bylo po krátké době propuštěno, ale 23 jich zůstalo nezákonně zadržováno v izolaci bez možnosti komunikace nebo kontaktu s obhájcem, takže o jejich situaci panovaly pouze spekulace.
Teprve v posledních dnech a týdnech začínají být obviňováni. Čou Š´-feng, zakladatel a šéf pekingské advokátní kanceláře Feng-žuej, na kterou mířil zátah především, byl obviněn z podvracení státní moci a socialistického zřízení, což může obnášet až doživotní trest. Stejně tak byla z podvracení obviněna i Wang Jü, která obhajovala například ujgurského profesora Ústřední univerzity národností Ilhama Tochtiho odsouzeného v září 2014 za „separatismus“ pro články a informační web o poměrech v rodném Sin-ťiangu. Z podvracení jsou obviněni i čtyři další zadržení. Sie Jen-i, Sie Jang, Suej Mu-čching, Pao Lung-ťün a další byli obviněni z podněcování k podvracení, za což mohou být odsouzeni až na 15 let.
Kampaň má nebývalý dopad i na cizince. 4. ledna byl zadržen Švéd Peter Dahlin z China Urgent Action Working Group, nevládní organizace vyškolující tzv. bosonohé právníky, koncipienty poskytující základní právnické služby klientům na venkově. Tato skupina nutně musí na čínské orgány působit jako rudý hadr na krocana. Její čínský název obsahuje provokativní termín „obhájci lidských práv,“ a podle vlastních slov pomáhá poškozeným „vládními orgány, nebo nevládními entitami s vládou spolčenými.“ Dahlin byl několik dní držen v izolaci, čímž Čína porušila mezinárodní úmluvy. Poté byl přinucen provést ve státní televizi sebekritiku v maoistickém stylu, a jeho organizace byla obviněna z ohrožování národní bezpečnosti a podvracení společenského zřízení.
Přitvrzení čínských úřadů vůči cizím sympatizantům s domácími „kverulanty“ signalizuje i fyzické napadání diplomatů a novinářů před soudem s Pchu Č´-čchiangem. V případě britských občanů tato událost poněkud pokazila „zlaté časy“ britsko-čínských vztahů, které koncem roku slavnostně vyhlásil premiér James Cameron. Na britské protesty po Pchu Č´-čchiangově soudu Čína odpověděla, že každý cizí stát musí respektovat soudní suverenitu Číny. Nijak tím ale nevysvětlila fyzické inzultace osob s diplomatickou imunitou a novinářskou akreditací.
Současná kampaň proti obhájcům občanských práv a dalším „živlům“ narušujícím sen Komunistické strany Číny o poslušné a konzumní společnosti je jen logickým vyústěním vývoje od konce 70. let. Ekonomická reforma uvedla do chodu společenské síly, které ohrožují politický monopol strany. Strana si jej proto brání utvrzováním mocenských pák a perzekucí těch, kdo by snad chtěli zneužít „socialistické zákonnosti“ k obhajobě jejích obětí. Zákon je tu pro stranu, a ne pro podrývání.