Kandidáti na prezidenta se shodují pouze v tom, že jsou nadcházející volby (sobota 11. 1. 2020) extrémně důležité. Zástupce „modrých“ (Čínská národní strana, Kuomintang) Chan Kuo-jü (Han Kuo-yu) obviňuje současnou prezidentku Cchaj Jing-wen (Tsai Ing-wen), že žene Čínskou republiku na Tchaj-wanu do záhuby, naopak Cchaj Jing-wen z tábora „zelených“ (Demokratická pokroková strana, Min-ťin-tang), jež usiluje o druhé čtyřleté období, tvrdí, že sbližování s Čínou propagované modrými by znamenalo konec Tchaj-wanu, jaký nyní je, totiž svobodný. Třetí kandidát, bývalý předseda modrých Sung Čchu-jü (James Soong), se snaží voliče přetáhnout jak modrým, tak zeleným: Chan Kuo-jüho obviňuje z populismu, zeleným vyčítá odtažitost od čínské kultury. Zároveň klade důraz na disciplínu armády a zdůrazňuje, že pochází z významné vojenské rodiny.
Na tomto tichomořském ostrově s 23 miliony obyvatel a HDP dvakrát vyšším, než je HDP České republiky, je otázka národní bezpečnosti ve volbách opět tématem číslo jedna. Tchaj-wan je již sedmdesát let připraven na vojenský útok Čínské lidové republiky, nyní je nicméně situace napjatá mimořádně.
V listopadu tchajwanský ministr zahraničí prohlásil, že pokud bude čínská ekonomika dále zpomalovat, hrozí, že se Si Ťin-pching pokusí pomocí útoku na Tchaj-wan odpoutat pozornost od vnitřních problémů ČLR, aby udržel legitimitu své vlády. Mimochodem, nového ministra zahraničí bude – tak jako další členy vlády – vybírat nový premiér, jehož jmenuje nový prezident, a vzejde tak z prezidentských voleb. S těmi se zároveň ve stejný den konají také volby 113 členů legislativního dvora (parlamentu).
Napětí mezi „dvěma břehy“ Tchajwanské úžiny se projevilo také v televizní prezidentské debatě konané 29. prosince. Samozřejmě došlo i na „lehčí témata“, jako je ekonomická situace na periferiích, korupce či zákoník práce, při nichž přetahování kandidátů působilo místy až komicky. Například Chan Kuo-jü prezidentce dlouze nadával do lhářů a zkorumpovaných podvodníků, aniž by předložil jediný důkaz, a nakonec sám sebe přirovnal k Donaldu Trumpovi. Hlavními tématy byly nicméně vztahy s pevninou a nákup zbraní. A každý z kandidátů tvrdil, že jedině on se dokáže vyhnout válce, jedině on zajistí holou existenci státu.
Nejvíce šancí dávají pozorovatelé současné prezidentce Cchaj Jing-wen, která byla přitom ještě na konci roku 2018 téměř odepsaná. V listopadu tehdy Demokratická pokroková strana prohrála místní volby a Cchaj odstoupila z jejího čela. Podle průzkumů veřejného mínění zaměřených na prezidentské volby měl v té době, ale ještě na počátku roku 2019, převahu kandidát modrých v poměru 50:30. Prezidentce voliči vyčítali především to, že nedokázala rozpohybovat stagnující ekonomiku ani naplnit další předvolební sliby. V situaci, kdy už téměř nikdo nevěřil, že vůbec dokáže uspět ve stranických primárkách, nicméně Tchajwancům Si Ťin-pching adresoval projev, v němž mimo jiné prohlásil, že se Čína nebude zdráhat Tchaj-wan připojit za použití síly. Cchaj Jing-wen hned toho samého dne (2. 1. 2019) sjednocování s Čínou a nabídku politiky „jedné země, dvou systémů“ rázně odmítla. Voliči odvahu prezidentky ocenili a její preference začaly stoupat.
Ještě strměji narostla popularita Cchaj Jing-wen v červnu, kdy se postavila za demonstranty v Hongkongu a odsoudila nesmyslně násilný zásah policie. Medializované narušování hongkongské autonomie zaručené principem „jedna země, dva systémy“, který byl původně vymyšlen pro Tchaj-wan, a policejní násilí tchajwanskou společností otřáslo. Tchajwanci, s nimiž jsem o volbách hovořil, potvrdili, že v souvislosti s hongkongskými protesty šly na Tchaj-wanu u mnoha voličů ekonomické otázky stranou. Znovu obnažená skutečnost, že Čína ve snaze o pohlcení Hongkongu porušuje své závazky (např. umožnit v Hongkongu demokratické volby) a mezinárodní dohody, pro mnohé voliče znevěrohodnila politiku modrých (a odpadlíka Sunga), kteří tvrdí, že díky sblížení s pevninou nastartují ekonomiku, ale zároveň dokáží suverenitu ostrova uhájit. Chan Kuo-jü navíc popularitu postupně ztrácel kvůli svým kontroverzním výrokům. Od června tedy v průzkumech vede zelená Cchaj Jing-wen, v těch posledních z prosince přibližně s padesáti procenty proti dvaceti procentům modrého kandidáta.
Před sbližováním s Čínou současná prezidentka varovala i ve zmíněné televizní debatě, kde přečetla dopis, který jí údajně zaslal mladý obyvatel Hongkongu, a tchajwanskému lidu vzkázal: „Nevěřte Komunistické straně Číny … nespadněte do pasti čínských peněz … a nedopusťte se stejné historické chyby jako my.“ V závěrečné řeči pak prezidentka slíbila, že nedovolí, aby se Tchaj-wan stal druhým Hongkongem.
Jak volby dopadnou, se uvidí v sobotu. Většina Tchajwanců přesnosti odhadů příliš nevěří, mimo jiné proto, že kandidát modrých Chan Kuo-jü vyzval své voliče k bojkotu předvolebních průzkumů. Navíc se hovoří o manipulacích veřejného mínění, prezidentka varuje zejména před falešnými zprávami, jejichž cílem je ovlivnění voleb. Jedna z nich například šířila lživou informaci, že je doktorský diplom prezidentky zfalšovaný. A nebyla to jediná taková zpráva, výzkumný projekt Göteborské univerzity v minulém roce doložil, že Tchaj-wan je zemí nejhůře zasaženou falešnými informacemi na světě. Situace už došla tak daleko, že se proti falešným zprávám letos na Tchaj-wanu konaly demonstrace.
Z šíření dezinformací je podezřelá Čína, jíž svobodný Tchaj-wan leží v žaludku. Zběhlý čínský špion Wang Li-čchiang (William Wang), jenž požádal o azyl v Austrálii, v listopadu de facto potvrdil, že Čína ovlivňuje volby ve prospěch modrých a snaží se zbavit současné prezidentky, jež na ohrožení demokracie upozorňuje nejhlasitěji. Existence demokratického systému na Tchaj-wanu totiž mimo jiné umožňuje kritiku porušování lidských práv v Číně (svoboda tisku je na Tchaj-wanu srovnatelná s ČR, v Číně na úrovni Severní Koreje), ale také vyvrací nesmyslný mýtus, že si členové konfuciánské společnosti libují v životě v diktatuře (zatímco v Číně se obyvatelé na volbě vládců nepodílejí žádným způsobem, kvalita demokracie Tchaj-wanu je opět na úrovni ČR).
V zachování demokracie na Tchaj-wanu naopak doufají demokratické státy v regionu, zejména Japonsko a Jižní Korea, které se obávají rozšiřování vlivu totalitní Číny. A také Číňané na pevnině i v exilu, kteří navazují na již sto let trvající snahy čínských intelektuálů o prosazení demokratizace Číny.