Východ západ jih sever i střed – Strana řídí vše

Minulé úterý se na pokyn prezidenta vydali tři jeho blízcí spolupracovníci Mynář, Nejedlý a Tvrdík do ČLR, aby tam pátrali po osudu Zemanova poradce, předsedy společnosti CEFC Jie Ťien-minga. Vyslanci vyrazili ve spěchu; nechali si dokonce ujít středeční oslavu Zemanova znovuzvolení s vystoupeními předních normalizačních umělců. Po návratu oznámili, že jim “představitelé Šanghaje” potvrdili, že je předseda Jie skutečně vyšetřován. Takové anonymní, neurčité “potvrzení” nesděluje nic, co by nebylo dávno známo ze světových i místních médií.

Bizarní výprava jen dále dokládá diletantismus českých politiků a politických podnikatelů, kteří stojí v čele českého “restartu” vztahů s Čínou. Pročínská lobby v ČR zas a znovu demonstruje naprosté nepochopení, jak se v komunistické Číně dělá politika a byznys. Výjimku představuje snad jen PPF a její divize Home Credit, která dobře ví, co činí; nedomýšlí pouze důsledky svých činů – anebo je jim to jedno.

Marné volání

Hledaný Zemanův “čestný poradce” Jie Ťien-ming je podle všeho v Číně vyšetřován agenty stranické Disciplinární komise v extralegálním procesu, který je ze své podstaty tajný. Dokonce ani v ČLR nemá komunistická strana zákonné právo někoho zadržovat a vyslýchat. Přesto drží její “vyšetřovatelé” podezřelé funkcionáře často celé měsíce v izolaci bez komunikace s rodinou či právními zástupci. Takové vyšetřování nemá oporu v čínském zákoně a nevztahují se tak na něj ani elementární garance práv vyšetřovaných jako habeas corpus. Kromě obecných frází nemůže přesnou situaci předsedy Jie oficiálně v tuto chvíli potvrdit Zemanovým emisarům nikdo, a to až do chvíle, než bude Jie, jak se všeobecně předpokládá, předán světským (tedy státním) orgánům k případnému potrestání.

Tato skutečnost snad musela být zřejmá i Zemanovým poradcům. Je tudíž pravděpodobné, že se do Číny vypravili ani ne tak zjišťovat, co se s Jie Ťien-mingem děje, jako spíš vysvětlovat, že ať už se s ním děje cokoliv, mohlo by to ohrozit renomé česko-čínské lobby, potažmo celého “restartu”, který drží při absenci slibovaných investic nad vodou právě již jen aktivity a zájmy této lobby.

Emisaři nezjistili nic nového o předsedovi Jie, zato přivezli zpátky řešení prekérní pozice CEFC v ČR. Vstoupí do ní čínská státní investiční společnost CITIC. De facto se jedná o plíživé zestátnění celého podniku. Toto “řešení” zcela odpovídá logice současného vývoje v ČLR.

Politický systém v pohybu

Načasování hradní mise snad nemohlo být horší. V Číně probíhají tzv. Dvě zasedání (liang chuej), tedy každoroční zasedání čínského “parlamentu” (Všečínské shromáždění lidových zástupců, VSLZ) a Čínského lidového politického poradního shromáždění, jakési obdoby naší někdejší Národní fronty. Dvě zasedání provází každý rok zvýšené napětí; letos má navíc především zasedání VSLZ na programu skutečně důležité body, totiž schválení ne méně než jednadvaceti změn v čínské ústavě, jež ve svém celku fakticky vyústí v zásadní změnu politického systému v zemi.

Probíhající změny v čínském politickém systému se přitom odrazí i na “restartovaných” česko-čínských vztazích, a v neposlední řadě na dalším fungování CEFC. Symbolicky nejvýraznější z těchto změn je zrušení ústavního omezení funkce prezidenta na dva mandáty. Si Ťin-pching tak může setrvat v čele čínského státu na dobu neurčitou. Mnohem důležitější než státní funkce jsou ovšem funkce stranické, a ty má Si pojištěné přinejmenším od 19. sjezdu Strany loni na podzim. Na sjezdu byly jeho “ideje”, a především jeho jméno, zapsány přímo do stanov Strany. Na současném zasedání VSLZ pak byly zaneseny i do čínské ústavy. Si Ťin-pching se tak stává doživotním “vůdcem” ČLR bez ohledu na to, kdo bude kdy zastávat jakou konkrétní funkci.

Do ústavy se také vrací klauzule o vedoucí úloze Strany, vyňatá na začátku Teng Siao-pchingových reforem v roce 1982. Odluka Strany od státu a omezení mandátu nejvyšších stranických a státních představitelů představovalo základ Tengových snah o vytvoření kontrolních mechanismů proti přílišné akumulaci moci v rámci systému vlády jedné strany. Čína měla s takovým hromaděním osobní moci tragické zkušenosti z éry Mao Ce-tunga; jeho divoké nápady stály život desítky milionů Číňanů. Jenom ekonomický avanturismus Velkého skoku na konci 50. let vedl k rozsáhlému hladomoru, který si vyžádal podle střízlivých odhadů na 40 milionů obětí.

Tengovy reformy měly po Maově smrti zachránit Čínu před totálním kolapsem. Uvolnění soukromé iniciativy vedlo spolu s merkantilistickou politikou v zahraničním obchodě k prudkému hospodářskému rozmachu, který proměnil zuboženou zemi na začátku reforem v dnešní ekonomickou velmoc. Častečná liberalizace hospodářského a společenského života však také přinesla odklon od pravověrného komunismu a pronikání “západních” liberálních hodnot v podobě požadavků osobních práv a svobod, nezávislosti soudů a médií, apod.

Nová epocha tuhého komunismu

Si Ťin-pching patří jako syn vysokého funkcionáře z Maovy revoluční gardy mezi tzv. druhou rudou generaci (chung er taj), někdy zvanou též “strana princátek” (tchaj-c’ tang), tedy potomků zakladatelů režimu. Přes trpké zkušenosti z Kulturní revoluce věří v původní komunistické ideály. Pronikání “západních” liberálních hodnot v důsledku reforem je pro něj pouze předzvěstí pádu komunistického režimu, k jakému došlo ve východní Evropě a nakonec i v Sovětském svazu.

Od svého nástupu k moci tak postupně likviduje všechna potenciální ohniska liberálních názorů. V roce 2015 nechal pozavírat na 300 právníků z hnutí “obránců práv”, kteří obhajovali oběti úřední zvůle z řad diskrimovaných skupin jako křesťané či stoupenci hnutí Fa-lun-kung. V roce 2016 zglajchšaltoval zbytky nezávislosti tisku v rámci kampaně “Média se musí jmenovat Strana”.

Na 19. sjezdu vyhlásil Si “Novou epochu” socialismu s čínskými rysy, která má vystřídat Tengovu éru pragmatických reforem. Komunistická strana se musí vrátit ke svému “původnímu záměru” (čchu sin) disciplinované společnosti pod absolutní kontrolou Strany. “Strana vláda armáda lid i inteligence, východ západ jih sever i střed – Strana vede vše,” prohlásil Si v květnatém výroku, často citovaném v čínském tisku.

Úplatky na Hedvábné stezce

Strana vede také ekonomiku, včetně nominálně “soukromého” sektoru. Nástrojem ke kontrole soukromých podniků, pokud nejsou přímo plíživě znárodněny státními agenturami jako CEFC, jsou podnikové výbory Strany. Ty požadují v posledním roce formální zanesení do korporátních listin a větší podíl na rozhodování nejen v soukromých, ale i zahraničních (smíšených) firmách.

Řada “soukromých” firem jako CEFC je navíc od začátku strukturovaná tak, aby “úzce následovala politiku státu”, jako to formuloval předseda Jie Ťien-ming. Ani to jim nemusí nutně v “Nové epoše” zajistit přízeň stranického vedení. CEFC zjevně padla za oběť současné kampani proti velkým firmám bezhlavě investujícím na dluh v zahraničí. Podle názoru Pekingu ohrožují tito zadlužení “investoři” finanční, a tedy i společenskou stabilitu země.

Jie Ťien-ming má však ve skříni ještě jednoho kostlivce, potenciálně závažnějšího. Ten je také hlavním důvodem, proč se k němu Zemanovi emisaři, ani jiní outsideři, hned tak nedostanou. V listopadu byl v New Yorku zatčen jeho blízký spolupracovník, vedoucí neziskového křídla CEFC pan Patrick Ho na základě obvinění z uplácení afrických politiků ve prospěch CEFC.

Rozsáhlé korupční aféře se dostalo široké pozornosti v mezinárodním tisku. CEFC, Patrick Ho i Zemanův poradce Jie Ťien-ming se předtím prezentovali jako předvoj iniciativy Pás a stezka (dříve Nová hedvábná stezka). Ta je klíčovou zahraničně politickou iniciativou Si Ťin-pchinga. Korupční skandál v Africe na ni vrhá špatné světlo. Nevypadá dobře, když je čínská hospodářská expanze do afrických i jiných států spojována s cíleným uplácením tamějších předáků. Předseda Jie si tak nejspíš nějakou dobu pobude na neznámém místě stranou pozornosti světové veřejnosti i médií.

Publikace tohoto článku: Reflex