Bizarní seminář v Poslanecké sněmovně na oslavu Si Ťin-pchingova nejnovějšího spisu týden před jeho příjezdem do Prahy se dočkal zasloužených sarkastických komentářů o potlachu zastydlých bolševiků apod. Většina pozorovatelů vně této sociální skupiny odbyla celou záležitost s pobaveným nadhledem jako nepodstatnou kuriozitu.
Seminář byl ostatně uzavřenou akcí pouze pro zvané a na veřejnost z něj pronikly pouze perly jako „Pod vedením Komunistické strany Číny celá země vzkvétá a úspěšně buduje novou společnost“ (Vojtěch Filip). Výjimku představovala pouze tragikomická postava současné české politiky, expremiér Nečas. Ten byl na seminář skutečně připuštěn a odnesl si z něj dojem, že mu akce pomohla „udělat si úsudek o Číně bez předsudků a demagogie“. Že by nakonec šlo přece jen o osvětovou akci?
O míře poznání současné Číny na semináři si můžeme udělat představu z kvalifikace jeho účastníků. Na české straně promluvili podle programu vedle provařeného politologa Krejčího dva odborníci na Čínu, Jan Kohout jako ředitel Institutu Nové hedvábné stezky a dále Miloš Balabán v poněkud nezřetelné pozici. Jan Kohout je podobný odborník na Čínu jako Jaroslav Tvrdík; jeho „Institut“ je účelově vytvořený produkt současné politické konjunktury.
Miloš Balabán byl na české pozvánce uveden jako „vedoucí Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK“, což je skutečně funkce, kterou oficiálně zastává. V čínských zprávách ze semináře je nicméně označován za „vedoucího Centra pro čínská studia při UK v Praze“.
Žádné takové centrum ovšem na Univerzitě Karlově neexistuje, i když se proslýchá o politické snaze o zřízení jakéhosi centra česko-čínského. V oficiálním životopisu pana Balabána na webu FSV není ani slovo o Číně, takže není jasné, jak by se mohl stát vedoucím centra čínských studií, které ostatně ani neexistuje, alespoň ne jako centrum sinologické.
Čínský model globalizace
Titul vedoucího v neexistujícím centru přisoudil panu Balabánovi čínský účastník semináře, profesor Š’ An-pin z Univerity Čching-chua v Pekingu. O kvalitě informací na semináři, jež tak zaujaly expremiéra Nečase, svědčí mj. i to, že tato renomovaná čínská univerzita figuruje na oficiální pozvánce pod zkomoleninou starší transliterace jako „Tsinghue“. Mezi přítomnými českými odborníky na Čínu zjevně nebyl nikdo, kdo by ovládal byť jen základy čínštiny nebo čínských reálií.
To je škoda, protože jinak by si ze semináře skutečně mohli odnést zajímavé poznatky od svých čínských spoluúčastníků. Ani ne tak z krátkých 15minutových projevů (i když i tam se našlo leccos zajímavého pro posluchače sběhlé v čínském politickém žargonu), jako spíše z jejich projevů na jiných fórech.
Český tisk věnoval povšechnou pozornost soudruhu Ču Ling-ťünovi, profesoru stranické školy ústředního výboru KS Číny, ale nezajímavý není ani již zmíněný profesor Š ‚ An-pin z Univerzity Čching-chua.
Ten na svém blogu podává podrobný výklad koncepce „Čínský model globalizace“ (Čung-š’ čchüan-čchiou-chua), včetně jeho mediální dimenze. Z dokumentu sluší zacitovat doslova:
„Z uvedených dat (o účinnosti čínské externí propagandy) je zřejmé, že ve srovnání s vyspělými státy Evropy a Ameriky představují rozvojové země skupinu nejvhodnější k „indoktrinaci“ (doslova: k vymývání mozků a získávání srdcí [si nao jing sin]). … Mezi běžné obyvatele západních zemí naše externí propaganda nepronikla, a byla dokonce tamějšími politiky dezinterpretována jako „čínská hrozba“. Proto musíme korigovat svůj přístup a zaměřit se „na východ“…“
Tento a další pozoruhodné výroky přímo od pramene by si naši experti na Čínu na sněmovním semináři mohli přečíst, kdyby uměli čínsky.
To však budou novopečení odborníci teď už těžko dohánět; při jejich odborné průpravě a politických postojích je nasnadě, že se skutečně mohou snadno stát předmětem „vymývání mozků a získávání srdcí“, jak jim to přisuzuje účastník jejich semináře profesor Š’. Že je naše politika vůči Číně v den příjezdu čínského prezidenta v takových rukou, je představa bez nadsázky děsivá.