Včera (1. září) publikovala Bezpečnostní a informační služba ČR (BIS) na webu veřejnou verzi své výroční zprávy. V pasáži o kontrarozvědné činnosti píše doslova:
V roce 2015 v ČR nejvýrazněji působily zpravodajské služby Čínské lidové republiky a Ruské federace.
Vedle aktivit ruské rozvědky popisuje zpráva BIS obsáhleji než vloni činnost zpravodajských služeb ČLR:
V roce 2015 byla dominantní čínskou zpravodajskou silou v ČR vojenská rozvědka, jejíž činnost doplňovaly aktivity specifické čínské zpravodajské organizace, kterou je Odbor pro mezinárodní styky Komunistické strany Číny (KS Číny). Jedná se o agenturu, která spadá pod Ústřední výbor KS Číny a do jejíž gesce patří kromě zahraničních vztahů také zpravodajská činnost. Čínská diplomacie, byznys a zpravodajské služby v roce 2015 navázaly na úspěchy předchozího roku a pokračovaly v rozšiřování a prohlubování vlivové infiltrace české politiky a složek české státní moci.
Výroční zpráva BIS už také vyvolala první ohlasy v českém tisku. V komentáři Respektu píše Jaroslav Spurný, který se dlouhodobě zabývá bezpečnostní problematikou:
Číně věnuje BIS podstatně více pozornosti než v minulých letech. A její zpráva jako by říkala: většina čínského kapitálu, která k nám plyne v posledních měsících, je pod vlivem těchto tajných služeb. „Zásluhou“ českých politiků a byznysmenů se země dostává do nebezpečí.
Jaroslav Spurný se dále zamýšlí nad pasáží, která jmenovitě vypíchuje úlohu Odboru pro mezinárodní styky Komunistické strany Číny:
Je-li vážně pravda, že zmíněný odbor je zpravodajskou službou, můžeme z veřejných zdrojů najít jméno paní Jen Jü-čching, v současné době zástupkyně ředitele oddělení ÚV KS Číny pro střední a východní Evropu, což je součást zmíněného zpravodajského odboru. Tato žena má kontakty na mnoho tuzemských politiků, hovoří plynně česky, pomohla třeba Jaroslavu Tvrdíkovi při získávání klíčových kontaktů v Číně včetně prezidenta společnosti CEFC, která dnes v Česku investuje. Má kontakty třeba na bývalého místopředsedu TOP 09 Pavola Lukšu; sama Jen veřejně prohlásila, že má dobré spojení na většinu místních politických stran.
Spurný rovněž upozorňuje na stále křiklavější rozpor mezi postojem bezpečnostních služeb a oficiálními stanovisky velké části české politické reprezentace:
Ať zkoumáme čínský průnik do Česka z jakékoli strany, je jasné, že BIS poukazuje hlavně na obchody a dohody, které chválí a podporuje především Hrad, ale do velké míry také česká vláda. Jsme tedy svědky nebezpečného rozporu mezi riziky, na něž poukazuje BIS (podobně varují další tajné služby spojenců) a mezi jednáním vrcholných politiků této země, kteří varování BIS přehlížejí.
Článek uzavírá Spurný povzdechem:
Zpráva BIS působí tak trochu jako zoufalý výkřik – sice to nemůžeme říct na plnou hubu, ale podívejte se, co se tu pod taktovkou politiků děje. BIS je totiž politikům podřízena a nemá moc možností, jak změnit směr Čína a Rusko, který tuzemská politika nabírá.
Portál iDnes oproti tomu vypichuje na prvním místě ze zprávy BIS hrozbu islamistických džihádistů; teprve pak se věnuje pasážím o činnosti ruských a čínských zpravodajských služeb na našem území:
V Česku podle zprávy BIS za loňský rok existuje potenciální hrozba útoku islamistů. V zemi loni krátkodobě pobývalo sedm lidí, kteří se chtěli v Sýrii přidat k teroristům. Zpráva varuje i před nárůstem aktivit ruských a čínských zpravodajských služeb.
Rozdíl v důrazu při interpretaci bezpečnostních hrozeb je symptomatický. Ta část veřejnosti a politické reprezentace, jež se snaží bagatelizovat bezpečnostní hrozby ze strany Ruska a Číny, se obvykle snaží strhnout veškerou pozornost na v ČR nepříliš zřetelnou hrozbu ze strany islamistů. Spojuje se přitom příležitostně i s extrémistickými uskupeními, jež podle zprávy BIS samy představují hrozbu pro ústavní pořádek v ČR:
Proti uprchlíkům se stavělo různorodé spektrum osob a subjektů. Vedle pravicových extremistů se vůči nim vymezovaly různé populistické a další subjekty, které nelze a priori označit jako extremistické. Zástupci těchto skupin zastávali vůči pravicovým extremistům poměrně rozporuplné postoje. Na jednu stranu s nimi nechtěli být spojováni, aby se vyvarovali nálepky extremistického subjektu, na druhou stranu byla některá jejich vyjádření velmi blízká rétorice pravicových extremistů.