Zahrnují „zraňené city čínského lidu“ vedle komunistů i čínské demokraty a etnické menšiny?

V Austrálii probíhá již delší dobu hluboká celonárodní diskuze o vlivu ČLR na domácí politiku v zemi. Tato debata zahrnuje jednak konkrétní případy bezpečnostních rizik rostoucího čínského vlivu, jednak širší ideologický spor, zda je vůbec správné se tímto tématem v multikulturní společnosti zabývat, a případně jak.

Hlídá někdo střety zájmů?

Počátkem dubna popsala australská média případ jednoho z vědců na australském ministerstvu obrany, který za vládní agenturu Defense Science and Technology Group (DSTG) podepisoval dohody s čínskou vládní agenturou pro vývoj raketových systémů (China Aerospace Science and Industry Corporation, CASIC). Případ je další epizodou dlouhodobého australského boje proti čínskému vlivovému působení, které se prokázalo i u několika vrcholových politiků v zemi.

Vedoucí vědecký pracovník ministerstva obrany, který má bezpečnostní prověrku pro přístup k utajovaným informacím, byl na počátku roku 2016 jmenován ředitelem malé firmy NSW, jež se specializuje na nevojenské použití analýz “velkých dat”. Téhož roku firma uzavřela partnerství s dceřinou společností čínského CASIC, což je největší čínský vládní výrobce raket. Partnerství se týkalo nákupu tepelných senzorů, které by shromažďovaly údaje pro použití v zemědělství.

Australská média přímo netvrdí, že se nutně děje něco nekalého, a sám dotyčný vědecký pracovník popírá, že by pobočky firem na něčem pracovaly společně; případ přesto vzbuzuje u australské veřejnosti otázku: jak je možné, že ministerstvo obrany spoléhá při hodnocení střetu zájmů jenom na individuální úsudek svých zaměstnanců?

Australané mají ještě v paměti incident z roku 2013, kdy bezprostředně po “vážném” úniku dat ze špičkové výzkumné agentruy CSIRO zmizel jeden její čínský zaměstnanec. Tato událost je označována za jednu z největších záhad v krátkých dějinách kyberšpionáže a se současným děním ji spojuje mimo jiné to, že onen zmizelý zaměstnanec byl studentem v nanotechnologické laboratoři v Melbourne, která úzce spolupracuje právě s DSTG. Likvidace škod po úniku dat přišla DSTG na desítky milionů australských dolarů a konečně přiměla instituci, aby dlouhodobá varování australských tajných služeb týkající se čínské infiltrace začala brát vážně…

WeChat a Facebook: Hrušky a jablka

V polovině března australský list Financial Review informoval o tom, že australské ministerstvo obrany zakázalo svým zaměstnancům na pracovních telefonech používat čínskou aplikaci WeChat. Ministerstvo k tomuto kroku přistoupilo kvůli obavám z čínské špionáže poté, co se v loňském roce objevily informace o zvýšené aktivitě čínských agentů v Austrálii. Podle Financial Review zde nejde jen o možné propojení WeChatu a společnosti Tencent, která aplikaci vyvíjí, s čínskou vládou, ale také o nedostatečnou záruku bezpečnosti dat sdílených prostřednictvím aplikace – ta byla opakovaně označena za nedostatečně zabezpečenou (např. zde a zde).

Čínský polostranický list Global Times, známý svým vypjatým nacionalismem, vzápětí Austrálii obvinil z „úzkoprsého nacionalismu“, přičemž komentátor Teng Siao-cch‘ neopomněl zmínit ani obligátní „raněné city čínského lidu“ a „narušení čínsko-australských vztahů“. List dále cituje výzkumného pracovníka ze Sunjatsenovy univerzity v Kantonu, který ve své na první pohled logické argumentaci sčítá hrušky a jablka:

Austrálie po Pekingu žádá, aby zpřístupnil služby provozované ze Spojených států, jako např. Facebook, ale přitom kvůli vlastním zájmům zakazuje čínskou aplikaci.

Faktem zůstává, že v ČLR je dlouhodobě plošně blokována většina západních sociálních sítí a dokonce i aplikace na posílání zpráv, jako např. WhatsApp. WeChat není oproti tomu v Austrálii ani nikde jinde blokován plošně, ale jen na citlivém ministerstvu obrany.

WeChat přitom není zdaleka jen aplikace na posílání zpráv, ale kombinuje funkce mnoha na Západě používaných sociálních sítí a aplikací dohromady, přičemž v ČLR nyní již běžně slouží jako jakási elektronická peněženka a zároveň doklad totožnosti. O mnohém vypovídá fakt, že prostřednictvím WeChatu lze podle posledních zdrojů platit již ve více než deseti tisících australských obchodů a restaurací a aplikaci má v Austrálii v mobilu staženo dva a půl milionu uživatelů (celosvětově WeChat nedávno přesáhl jednu miliardu uživatelů).

Nová legislativa

Australský zákaz vyvolal poměrně bouřlivé debaty na internetu, a to i přesto, že platí pouze pro zaměstnance ministerstva obrany a pouze pro pracovní telefony. Z čínského pohledu je tento krok vykládán jako politický: aby jím Austrálie dala jasně najevo, že „stojí na stejné straně jako USA“. V tomto duchu lze prý chápat i nedávné oznámení australského premiéra Malcoma Turnbulla o připravovaných legislativních změnách, jež mají omezit zahraniční vlivy v australské politice.

Nový návrh zákona se inspiruje americkým zákonem o registraci zahraničních aktérů a je primárně zaměřen právě proti čínskému vlivu v Austrálii. Do budoucna by měl například zabránit tomu, aby politické strany a politici přijímali finanční dary od zahraničních právnických i fyzických osob, což bylo v minulosti prokázáno např. u bývalého australského ministra obchodu Andrew Robba nebo bývalého senátora Sama Dastyariho, kteří pak oba systematicky hájili pozice Pekingu. O pronikání čínského vlivu, který již zjevně překračuje definici tolik diskutované „jemné síly“, informovala nedávno i australská Rada pro zahraniční vztahy. John Garnaut, bývalý novinář a poradce současného australského premiéra, zde píše:

Australská konverzace se posunula od beztvarého strachu z čínského vlivu a soft power k mnohem konkrétnějším obavám z nenápadného vměšování čínské komunistické strany. Reportáže v médiích odhalují skrytý svět pobídek a vyhrožování. Odkrývají tak celou škálu rizik, jež balancují mezi lákadlem ekonomického přínosu a vojenskou silou.

Problémem se přitom v Austrálii stává už jen samotný ekonomický vliv Číny. Ten je na rozdíl od České republiky skutečný a podstatný. Podle New York Times čínské investice v Austrálii dosáhly v roce 2014 hodnoty 30 miliard amerických dolarů a Čína zde nadále skupuje co může, včetně zemědělské půdy, a to i přesto, že australská vláda od roku 2015 zpřísnila legislativu pro zahraniční akvizice a začala omezovat zapojení čínských firem ve strategických oblastech, jako je např. energetika.

Dva dopisy

Do bouřlivé australské debaty o čínském vlivu se nedávno aktivně zapojili také australští odborníci na Čínu i akademici čínského původu. Více než třicet akademiků, včetně uznávaného sinologa Geremie Barmeho z Australské národní univerzity, podepsalo 19. března otevřený dopis kritizující připravovaný návrh zákona o zahraničních agentech, který „kriminalizuje nakládání s informacemi, jež mohou být považovány za potenciálně ohrožující australské zájmy“. To může být vykládáno jako „kriminalizace akademického bádání či veřejné diskuze.“

K původním třiceti podpisům se dodatečně připojilo dalších téměř padesát jmen akademiků a jejich stanovisko podpořily i organizace Human Rights Watch a Australian Lawyers for Human Rights, které se rovněž obávají omezení svobody slova, jež by ze zákona vyplývalo. Druhým bodem, k němuž se dopis vyjadřuje, je výzva k vyváženější debatě ohledně čínského vlivu v Austrálii. Signatáři varují před „rasistickými implikacemi“. Současná debata podle nich vyvolává „negativní emoce vůči všem lidem čínského původu v Austrálii“. V dopise se uvádí, že níže uvedení akademici se jednoznačně distancují od čínského režimu a jeho snah o posílení vlivu v Austrálii a hlásí se k „australské tradici kritických postojů vůči čínskému politickému systému“.

Zároveň však prohlašují, že „na čínské straně nevidí záměr exportovat čínský politický systém do Austrálie nebo jakékoli snahy vedoucí k narušení [australské] suverenity“ a uvádějí, že mnohé případy zmiňované australskými médii jsou „činy jednotlivců nebo organizací, jež jsou pouze domněle napojené na čínský stát.“ Současná debata je podle nich „rasismem zavánějícím narativem o všudypřítomném státu řídícím čínskou konspiraci.“

Obvinění z rasismu proti kritice KS Číny

O týden později, 26. března, pak jiná skupina složená ze „sinologů, odborníků z řad čínské diaspory a specialistů na čínsko-australské vztahy a mezinárodní vztahy v oblasti Asie” zveřejnila druhý otevřený dopis, v němž oponuje některým názorům vysloveným v prvním dopise. V dopise se mimo jiné píše:

Pevně věříme, že současná debata není rasisticky zabarvená a domníváme se, že pro Austrálii je klíčové v této debatě pokračovat.

V reakci na první dopis tito akademici potvrzují obavy z pronikání vlivu čínské komunistické strany (tedy nikoli obecně „čínského vlivu”) do australské společnosti a politiky a věří, že tyto snahy v mnoha případech

omezují osobní svobodu, brání demokratickým procesům a ohrožují národní bezpečnost s potenciálním rizikem ohrožení australských zájmů a suverenity.

Akademici zmiňují potřebu rozlišovat mezi „Číňany” (v nejširším slova smyslu čínsky mluvící komunitu s kořeny v ČLR i mimo ni v Hongkongu, na Tchaj-wanu, v Singapuru či kdekoli jinde) a čínským státem a komunistickou stranou, a zdůrazňují potřebu chránit členy diaspory právě před zásahy komunistické strany a čínského státu – se zvláštním zřetelem na různé menšiny, např. Tibeťany a Ujgury.

Dopis upozorňuje na to, že obvinění z rasismu jsou často v této debatě zneužívána právě čínskou komunistickou stranou a jejím propagandistickým aparátem. Druhý dopis podepsalo celkem více než třicet akademiků, z velké části čínského původu, vcetně docenta Feng Čchung-i, který byl loni v březnu v ČLR zadržen při návratu z terénního výzkumu, který vedl v oblasti lidských práv. Mezi signatáři figuruje i několik odborníků zabývajících se “problematickými oblastmi ČLR”, Tibetem a Sin-ťiangem.

Dost hlasitá “Tichá invaze”

Jak je patrné, debata nastíněná prostřednictvím dvou otevřených dopisů rozděluje australskou politiku i odbornou veřejnost. Celou situaci dobře ilustruje kauza související s nedávno publikovanou knihou Cliva Hamiltona Silent Invasion (Tichá invaze). Studii dokládající infiltraci australské politiky, obchodu a akademické sféry čínskou komunistickou stranou nejprve odmítl publikovat původní vydavatel kvůli nejrůznějším právním i jiným  hrozbám. Krátce po vydání jiným nakladatelem se pak publikace stala jednou ze záminek pro zamítnutí vstupu do Číny australskému občanu čínského původu, který doprovázel matku na smuteční obřad po zesnulém otci.

K hlavním kritikům knihy patří iniciátor prvního otevřeného dopisu David Brophy, který píše, že pro Hamiltona „Čína představuje hrozbu ne proto, co dělá, ale proto, čím je.”

Další kritici knihu považují za dílo protikomunistických lobbistických organizací působících v rámci čínské diaspory, jako je např. Australian Values Alliance Johna Hu, Australana s čínskými kořeny, na nějž má Hamilton přímé vazby. Nicméně už samotné okolnosti vydání odborné publikace, jež by se za normálních okolností neměla stát předmětem politických tahanic, jsou zřetelným signálem, jak hluboko vlastně čínský vliv (nejen) v Austrálii sahá.

Připomeňme v této souvislosti nedávné snahy čínských orgánů o cenzuru mezinárodních akademických nakladatelství. Aparát “vnější propagandy” KS Číny se zřejmě nehodlá smířit se skutečností, že v demokratických společnostech je možné s názory nesouhlasit, ale nelze je potlačit.