Zákruty čínských investic

Čínské investice v ČR a v regionu střední a východní Evropy jsou složitým procesem, který se zdaleka nevyčerpává nákupy fotbalových klubů a pivovarů. Složitou dynamiku popisují články v některých ekonomicky zaměřených médiích.

Alice Rezková v článku Kam fouká vítr z Číny poukazuje na to, že před pár lety byly v podobné situaci stran čínských investic ostatní evropské země (i některé podniky v USA byly “zachráněny” čínskou investicí). Typický pro čínské investice je i rychlý nástup kontaktů a aktivit, zpočátku se jedná o “oťukávací” projekty, časem se investice “zkvalitní”.

“Na druhou stranu, investice přicházející do USA prověřuje speciálně vytvořená komise, která sleduje jejich možné bezpečnostní dopady. Spojené státy si chrání svá odvětví s citlivým know-how nebo strategickým významem pro stát, do kterých si Číňany nepustí. V EU se snaha o podobný přístup neobjevuje. Stejně tak zatím nelze čekat, že se u nás čínské společnosti budou chovat stejně jako například japonské, korejské a tchajwanské, které staví fabriky v regionech s vysokou nezaměstnaností a vytváří tak stovky nových pracovních míst.”

Objem investic je u nás zatím stále relativně velmi malý, navíc od memoranda o spolupráci je k realizaci dlouhá cesta. V každé zemi si Číňané vyberou odvětví, které je tam nejvíc zajímá, u nás by to mohla být turistika, ale také výroba letadel a bankovnictví: jedná se kupříkladu o pražském sídle Industrial and Commerce Bank of China (ICBC), která vytvořila investiční fond pro iniciativu 16 plus 1 pro financování infrastruktury. Další oblasti, kde se očekávají memoranda, jsou lázeňství a strojírenství.

Lenka Zlámalová v analýze pro týdeník Echo24 shrnula, co by nás mělo na současné čínské expanzi do Evropy zajímat především: napojování čínské CEFC na (evropskou) energetiku a finančnictví, tedy na dvě strategické a regulované oblasti.

Ohniskem nejdůležitějších investic je skupina J&T, kolem níž se soustředí aliance mocných miliardářů: Daniel Křetínský a Patrik Tkáč z Energetického a průmyslového holdingu (EPH). Propojení bankovního holdingu J&T, EPH a CEFC se týká především finančnictví a energetiky, tedy oborů, v nichž nelze uspět bez dobrých vztahů s politiky, protože jsou strategické a státem regulované. O tom, že CEFC plánuje získat v J&T padesátiprocentní podíl, se ví od počátku března, informace o účasti CEFC v soutěži o GE Money Bank je o několik dnů mladší.

Hlavním zájmem je ovšem energetika, v níž se ovšem zájmy českých miliardářů s čínskými představami úplně nekryjí. EPH je nejvlivnější podnikatelská skupina na Slovensku, která se plánuje držet klasických zdrojů energie, například nakoupila uhelné elektrárny ve Velké Británii a Itálii, zájem má o východoněmecké (nabídku podal spolu s Petrem Kellnerem z PPF, proti nim soutěží Pavel Tykač ze společnosti Czech Coal) a polské elektrárny. Protože se z různých důvodů jedná o rizikovou investici a EPH je už nyní kvůli takovým nákupům zadlužená, bude holding potřebovat posílit – finančně, ale i reputací. Z EPH plánují část vyčlenit do nové EP Infrastructure a tu dát k dispozici investorům, nejlépe věrohodným partnerům anglosaského typu. Ostatní energetické investice, které budou představovat větší riziko, by mohly zůstat na CEFC. Nic konkrétnějšího však zatím není známo. Číňany dále zajímá i Unipetrol (ovládaný polským státním PKN Orlen, 27 procent vlastní J&T, která se snaží Unipetrol od Poláků koupit), o jehož .

„Nic zatím není hotové. Kdyby se ale alespoň část z těchto obchodů dotáhla do konce, stane se z Číňanů z CEFC jeden z nejvlivnějších ekonomických hráčů v nejcitlivějším regulovaném byznysu.“