25. října roku 1971 přestala Čínská republika (Tchaj-wan) zastupovat Čínu v OSN. Veškerá práva, která v Organizaci spojených národů doposud užívala, přešla na Čínskou lidovou republiku. Na Tchaj-wanu tehdy stále panoval nedemokratický režim vlády jedné strany Kuomintang, která se považovala za jedinou legitimní vládu celé Číny, přestože kontrolu nad ní ztratila po prohrané občanské válce s komunisty roku 1949. Takzvaná rezoluce č. 2758, přijatá Valným shromážděním OSN, stanovila, že „představitelé Čankajška nemají právo reprezentovat Čínu v orgánech OSN”. Čankajškův režim odmítl teoretickou možnost „dvojího zastoupení Číny”, jež by umožnila paralelní zastoupení ČLR a Tchaj-wanu, a ztratil tak členství v OSN úplně.
Na konci 80. let se Tchaj-wan demokratizoval a vzdal se nároků na suverenitu nad „Čínou”. Vlastní zastoupení v OSN však dosud nezískal a ČLR blokuje veškeré snahy o jeho smysluplnou účast v této organizaci právě s odkazem na rezoluci 2754. Podle účelového výkladu ČLR dokument definitivně rozhodl, že Tchaj-wan má být součástí Číny, nemá mít možnost vlastní reprezentace a nemá k němu být přistupováno jako ke státu.
Změny na mezinárodním poli
Roku 1911 Sunjatsen se svou stranou Kuomintang svrhl poslední vládnoucí dynastii a založil první moderní stát na čínském území – Čínskou republiku. V té době byl Tchaj-wan součástí Japonského císařství. Během druhé světové války se pak Čínská republika angažovala na straně Spojenců, a po porážce Japonska roku 1945 svěřily Spojené státy správu Tchaj-wanu Čínské republice. Roku 1945 vznikla dnešní OSN a Čínská republika se jako jedna z vítězných mocností stala jejím zakládajícím členem.
Téhož roku nicméně v Čínské republice vypukla občanská válka, kterou její vláda roku 1949 prohrála. Komunisté v čele s Mao Ce-tungem následně založili Čínskou lidovou republiku, vláda Čínské republiky se pak pod vedením Čankajškova Kuomintangu stáhla na Tchaj-wan.
V 50. letech západní demokratické země vesměs udržovaly oficiální styky s Čínskou republikou, zatímco východní blok uznával Čínskou lidovou republiku. Čínská republika na Tchaj-wanu samu sebe stále vnímala jako jedinou legitimní vládu Číny a doufala v poražení komunistů na pevnině. Takto ji chápaly i země, které s ní udržovaly diplomatické kontakty. V OSN Čínu reprezentovala Čínská republika a náleželo jí i místo stálého člena Rady bezpečnosti. Čínská lidová republika žádné zastoupení v OSN neměla.
Kdo má reprezentovat Čínu?
Časem se Čínská republika na Tchaj-wanu etablovala a bylo zřejmé, že ani komunisté v ČLR poraženi nebudou. Od 60. let pak ČLR usilovala o členství v OSN a o vyloučení Čínské republiky z jejích struktur. Spojenci Čínské republiky na Tchaj-wanu v čele s USA tomuto kroku bránili až do roku 1971.
Tehdy Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci č. 2758, která doslova říká: „Valné shromáždění, s ohledem na principy Charty OSN, s vědomím, že obnovení zákonných nároků ČLR je nezbytné jak pro ochranu Charty OSN, tak pro účel, jemuž musí OSN podle Charty sloužit, uznává, že zástupci ČLR jsou jediní zákonní zástupci Číny v OSN a ČLR je jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti, a rozhoduje obnovit všechna práva ČLR, uznat představitele její vlády jako jediné zákonné představitele Číny při OSN a neprodleně vyloučit představitele Čankajška z místa, které nezákonně okupují v OSN a všech přidružených organizacích”.
Vzhledem k tomu, že ČLR tehdy (i dnes) reálně kontrolovala území historické Číny a Čínská republika stejně reálně kontroluje ostrov Tchaj-wan, existovaly již v té době návrhy na dvojí zastoupení Číny při OSN, Čínská republika (Tchaj-wan) však takovou možnost sama odmítla.
Od 80. let, na sklonku života a vlády Ťiang Ťing-kua, Čankajškova syna, se režim na Tchaj-wanu postupně demokratizoval. Za vlády prezidenta Li Teng-chueje byl pak proces demokratizace završen přijetím dodatků k ústavě, jimiž se vláda na Tchaj-wanu formálně vzdala nároků na čínské území.
Izolace Tchaj-wanu
ČLR však vůči Tchaj-wanu vystupuje stále agresivněji. Přestože Tchaj-wan plní veškeré funkce státu, ČLR mu brání nejen ve formálním vyhlášení nezávislosti, ale i změně ústavy, státních symbolů či právě v jakékoli smysluplné účasti v OSN i jejích přidružených organizacích, jako je třeba UNESCO či WHO.
Neúčast Tchaj-wanu na aktivitách OSN má negativní dopad nejen na samotný ostrovní stát, ale i na mezinárodní společenství. Příkladem je postoj Světové zdravotnické organizace (WHO) během pandemie nového koronaviru. Zatímco ČLR, aktivně bránící Tchaj-wanu v jakékoli účasti ve WHO, dlouhé týdny tutlala šíření nového viru, Tchaj-wan nemoc již v počátcích zaznamenal, analyzoval a přijal opatření proti jejímu šíření. Bez spolupráce s WHO měl však jen omezené možnosti sdílení svých zkušeností se zbytkem světa. V pozdějších fázích pandemie Čína dokonce vyvíjela tlak na farmaceutické koncerny a blokovala vývoz vakcín na Tchaj-wan.
Boj proti čínským dezinterpretacím
Svou agresivitu vůči Tchaj-wanu Peking ospravedlňuje právě rezolucí č. 2758. Ta je formulována nezvykle arogantním jazykem, její význam je ale jasný a logický: Tchaj-wan v OSN nemůže zastupovat Čínu. Rezoluce nicméně nestanovuje, má-li být Tchaj-wan součástí Číny, či dokonce ČLR, ani zda má být Tchaj-wan v OSN zastupován Čínou nebo snad za jakých podmínek s ním mají státy udržovat kontakty, a to navzdory tomu, že se ČLR snaží svět přesvědčit o opaku.
Zvýšit povědomí o skutečném obsahu této rezoluce se snaží Meziparlamentní aliance k Číně. Na zasedání v srpnu tohoto roku vyzvala parlamenty svých členských zemí k přijetí usnesení vysvětlujícího pozici daných států k dané rezoluci. Výzvu jako první přijal parlament Austrálie. Podle něj rezoluce č. 2758 nestanovila, že by Tchaj-wan měl patřit ČLR, ani neurčila jeho budoucí status v OSN. Nizozemský parlament v poměru 147 ku třem hlasům schválil obdobné usnesení o měsíc později. Totožnou rezoluci, navíc s dodatkem, že kromě úmyslné dezinterpretace rezoluce č. 2758 se též Čína dopouští vojenských provokací v Tchajwanské úžině, tento týden schválil i Evropský parlament. Obdobný krok zvažují i někteří poslanci a senátoři u nás.
Navzdory absenci diplomatického uznání udržují demokratické státy s Tchaj-wanem kontakty, jež jsou často intenzivnější a produktivnější než oficiální styky s ČLR. Nemálo států však pod tlakem Pekingu kontakty s Tchaj-wanem omezuje, případně jej nesmyslně šikanují. Minulý týden například vláda Jihoafrické republiky vyrozuměla zastupitelský úřad Tchaj-wanu v Pretorii, že se má do konce měsíce přestěhovat mimo hlavní město. Mnoho států tlaku ČLR podléhá nejen kvůli snaze vyhovět čínské vládě, ale z neznalosti složitého vývoje vztahů mezi Čínou a Tchaj-wanem. Na rezoluci OSN č. 2758 je však vidět, že pro pochopení dané problematiky někdy stačí opravdu málo – například přečíst si jeden krátký dokument a konfrontovat jeho znění s tvrzeními ČLR.