Jedním z hlavních cílů internetových celebrit a influencerů napříč všemi platformami je honba za „virálností“, která přispěje k šíření jejich obsahu a povědomí o jejich existenci. Jeden takový virální kousek se nedávno omylem povedl hvězdě českého TikToku a Instagramu Honzovi Michálkovi poté, co se v rozhovoru upřímně rozpovídal o své „libové“ cestě do Číny, kam byl pozván čínskými médii, aby natočil obsah pro místní publikum.
Příběhu o českém tiktokerovi, který se zapletl do sítě čínské propagandy, se rychle chytilo hned několik českých tradičních médií a zároveň o něm vzniklo několik youtubových videí, která se dále šíří sociálními sítěmi. Tím vzrostl zájem o problematiku fungování systému čínské propagandy napříč sociálními bublinami.
Michálek během své cesty spolupracoval především s Čínským rozhlasem pro zahraničí (CRI) a jeho zaměstnancem Pepou Zhangem, bývalým studentem bohemistiky na Pekingské univerzitě cizích jazyků, která s CRI dlouhodobě spolupracuje. CRI společně s čínskou státní televizí a rozhlasem tvoří jednu mediální skupinu, která je pod přímým dohledem Oddělení propagandy ÚV KS Číny. To se nezabývá pouze propagandou mířenou na čínské obyvatelstvo, ale také směrem ven do zahraničí, což je trend, který zintenzivnil především po nástupu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga k moci.
Cílem externí propagandy (外宣) je „správně vyprávět čínský příběh“ (讲好中国故事), tedy ukazovat úspěchy KS Číny ve vedení země, nabídnout světu čínský model jako alternativu k západnímu stylu modernizace a zároveň „uvádět na pravou míru“ záležitosti, jako je obviňování Číny z porušování lidských práv v autonomní oblasti Sin-ťiang. K tomu poslednímu byl zřejmě využit i Honza Michálek, který s lidmi z CRI v ujgurské oblasti cestoval.
Systém čínské externí propagandy ale nekončí u jeho ústředních orgánů a naivních západních influencerů točících nadšená videa z modernizované Číny. Jedná se o širokou síť, do níž se zapojují i regionální organizace napříč čínskými provinciemi. Ty pak navazují kontakty s médii z celého světa, aby pomáhaly šířit čínské narativy. V případě Česka se jedná především o levicová alternativní média.
Obecné zprávy z Číny
Letos na konci srpna se ve městě Čchung-čching uskutečnilo Fórum novinářských organizací „Pásu a stezky“ (2024年“一带一路”记者组织论坛), na nějž se sjelo přes 90 novinářů a představitelů novinářských svazů z celého světa. Z České republiky akci navštívila Denisa Petrilaková jako předsedkyně České mediální kanceláře, tedy organizace, o níž v Česku pravděpodobně téměř nikdo neslyšel. Zapsaný spolek Česká mediální kancelář vznikl teprve letos na začátku května a společně s Petrilakovou ho za účelem „posílení nadnárodní mediální spolupráce a kulturně sociálního porozumění“ založili Roman Blaško a Jiří Grünbauer, tedy generální tajemník obnovené Komunistické strany Československa a jeho zástupce. Blaško má zároveň novinářskou zkušenost ze svého působení v komunistických Haló novinách, dnes transformovaných do týdeníku Naše pravda.
Petrilaková, absolventka čínské filolologie v Olomouci, která dále studovala i na NCCU na Tchaj-wanu, se několik dní po založení zmiňovaného spolku zúčastnila společně se skupinou novinářů ze střední a východní Evropy tréninkového programu Čínského centra pro mezinárodní novinářskou výměnu (中国国际新闻交流中心). Během této novinářské cesty zastupovala server General News, který sama založila v září 2023.
Tento alternativní zpravodajský web se tváří poměrně ambiciózně, mimo jiné i proto, že veškerý obsah vydává též v anglické verzi. Sama zakladatelka se vymezuje vůči „fašizaci informací a cenzuře“ jakožto nástroji totalitních režimů a přeje si „po vzoru USA, vnést do českého mediálního prostředí více plurality a více úhlů pohledu“. Svým obsahem se jedná o typický agregační portál přetiskující všechno možné od ekonomických zpráv po pozvánky na kulturní akce. V komentářové sekci je pak vidět jakýsi pokus o vyváženost, když se články autorů z Institutu Václava Klause střídají s vyjádřeními pirátské europoslankyně Markéty Gregorové.
Na první pohled poměrně neutrální web je pak celý protkán doslova přeloženými zprávami z čínského tisku, které zde mají i samostatnou sekci. Český čtenář se tak zde může například dozvědět, kde všude měl projev generální tajemník Si Ťin-pching, koho Čína odsuzuje či jaká je průkopnická role provincie Fu-ťien v čínské modernizaci. Přestože majitelka serveru, vzděláním sinoložka, po návštěvě srpnového fóra mluvila o inspiraci, jakou jí čínská média dávají, nepokouší se web přinášet o Číně žádný vlastní obsah a vše tak zůstává u článků z agentury Sin-chua, CRI či CGTN.
Srpnové fórum navštívila i redaktorka zmiňovaného týdeníku Naše pravda Helena Kočová. Ta sama dle svých slov do loňského roku nevěděla o Číně téměř nic, dokud nebyla loni v únoru do ČLR pozvána na čtyřměsíční novinářskou cestu, organizovanou již zmíněným Čínským centrem pro mezinárodní novinářskou výměnu spadajícím pod čínské Ministerstvo zahraničí. Takové cesty pro desítky novinářů z celého světa organizuje centrum pravidelně. Jejich první zastávkou bývají tzv. dvě zasedání, tedy každoroční schůze čínského „razítkovacího parlamentu“, na jejichž základě pak novináři reportují o demokratičnosti ČLR. Během své cesty do Pekingu Kočová navštívila i redakci CRI (a setkala se mimo jiné i se zmiňovaným Pepou [Zhangem]). Od té doby sama pro CRI publikuje a zároveň píše o Číně pro Naši pravdu.
Centra diskurzivní moci
Jedním ze spoluorganizátorů srpnového novinářského fóra v Čchung-čchingu bylo i Západní mezinárodní komunikační centrum (西部国际传播中心, WCICO), které ve městě sídlí. Centrum vzniklo teprve v roce 2023 jako součást několikaletého trendu reorganizování systému externí propagandy s cílem většího zapojení provincií a měst. Podle think tanku China Media Project, který o existenci center informal jako první, těchto „lokálních center externí propagandy“ aktuálně existuje po Číně již 26. Posílením role lokálních center se systému propagandy daří budovat užší vazby s médii napříč světem a vytvářet tak „globální informační ekosystém“ podporující „diskurzivní moc“ (话语权) KS Číny.
Že jsou součástí tohoto systému média napojená na tu nejradikálnější část české levice není asi nic překvapivého a jejich reálný dosah je pravděpodobně minimální. Přesto případ z Česka dobře ilustruje fungování tohoto systému, který zejména v případě zemí s méně rozvinutým mediálním prostředím může Číně přinášet své plody, například pokud se pro novináře jediným zdrojem informací stanou pouze čínská státní média. Využívání západních influencerů tak představuje jen jednu z mnoha částí celého systému.