Na konci července Spojené státy výrazně rozšířily opatření proti dovozu zboží spojeného s nucenou prací Ujgurů a dalších národnostních menšin v Čínské lidové republice. Seznam entit využívajících nucenou práci nyní obsahuje 187 subjektů a dovozci do USA, kteří vyrábí ve Východním Turkestánu (Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang), musí přesvědčivě dokázat, že jejich zboží nevzniklo ve spolupráci s nimi. Opatření se netýká pouze celých výrobků, ale i jejich částí. Nařízení se může velmi konkrétně dotknout i českých firem, které mají v ČLR subdodavatele a zároveň vyváží do Spojených států.
Současná česká vláda mluví o prohlubování ekonomické spolupráce s Čínou namísto takzvané hodnotové politiky. Americké sankce postihující nucenou práci v ČLR nicméně ukazují, že etika a ekonomika může být úzce provázaná, protože porušování lidských práv vytváří značnou ekonomickou výhodu podnikům, které nenesou náklady běžného pracovního trhu.
Menšinová politika a represe Ujgurů
ČLR se ve své ústavě definuje jako mnohonárodnostní stát a vedle většinových Chanů (etničtí Číňané) uznává 55 oficiálně národnostních menšin s více či méně odlišnými kulturami i jazyky. Navzdory ústavou zaručeným právům však zejména v posledních letech Čínská lidová republika tvrdě potlačuje svébytnou kulturu těchto menšin a snaží se je asimilovat.
Patrně nejvýrazněji se tato politika dotýká Ujgurů. Přibližně desetimilionová turkická menšina žije na území, jež sama označuje jako Východní Turkestán, zatímco ČLR o něm mluví jako o Sin-ťiangu (doslova „nové pohraničí“). Praktikují sunnitský islám a v historii střídali období samostatnosti a různých forem spojení s čínskou říší. Východní Turkestán se roku 1949 stal součástí ČLR, ale konflikty mezi centrální vládou a ujgurským obyvatelstvem pokračovaly. Represe vyvrcholily roku 2017, kdy zde čínská vláda začala ve velkém stavět koncentrační tábory, kterými do dnešního dne měly projít až dva miliony Ujgurů a dalších příslušníků muslimských menšin. Neinternovaní obyvatelé ve Východním Turkestánu čelí neustálému policejnímu dohledu i sledování prostřednictvím moderních technologií.
Od koncentračních táborů k nucené práci
Výraznou součástí represí proti Ujgurům je systém nucených prací, který funguje nejen v samotných koncentračních táborech, ale i mimo ně. Probíhá jak ve Východním Turkestánu, tak v dalších částech ČLR, kam jsou pracovníci organizovaně přesouváni. Podle odhadu expertů může tento systém zasahovat miliony lidí. Ti jsou nejčastěji zapojeni do produkce bavlny, jíž je Východní Turkestán největším světovým výrobcem. Vyrábí také polysilikon, základní surovinu pro výrobu solárních panelům,lar či zpracovávají hliník, zásadní pro automobilový průmysl. Rizikové vazby v dodavatelských řetězcích, tedy napojení přes přímé či nepřímé dodavatele na podniky spojované s využíváním ujgurské nucené práce, byly zdokumentovány u předních světových značek dostupných i v Česku, například Nike, Adidas, H&M, Volkswagen, Kraft Heinz, Nestlé, PepsiCo, Unilever či L’Oréal.
Represe, jejíž součástí je i tento systém nucené práce, označují mnozí odborníci i některé státy za genocidu. Nejdále zašly Spojené státy, které zacházení s Ujgury genocidou pojmenovaly již roku 2021 na sklonku prvního Trumpova funkčního období. Ve stejném duchu pokračovala i Bidenova administrativa, která v témže roce přijala tzv. Uyghur Forced Labor Prevention Act.
Zatímco dovoz zboží spojeného s nucenou prací ve Spojených státech platí od roku 1930, nový zákon však reaguje specificky na situaci v Číně, a zejména stanovil, že zboží vyrobené ve Východním Turkestánu je považováno za produkt nucené práce, dokud dovozce přesvědčivě neprokáže opak.
Ekonomické náklady svobodné a otrocké práce
Červencové rozhodnutí amerického Ministerstva vnitřní bezpečnosti výrazně rozšířilo seznam subjektů, které jsou podle americké administrativy zapojené do systému nucené práce. Seznam nyní čítá 187 entit zajišťujících nejen samotnou výrobu, ale také nábor nucených pracovníků či jejich převoz. Nařízení zároveň stanovuje, na které sektory se má vymáhání zaměřit: jedná se zejména o PVC, hliník, hydroxid sodný, měď, lithium či ocel.
Zajímavá je však změna argumentace Trumpovy administrativy. Kromě zjevných etických problémů spojených s nucenou prací zdůrazňuje také pokřivení trhu, které její využívání způsobuje. Čínští výrobci mohou díky nedodržování standardů běžného pracovního trhu snižovat své výrobní náklady, získávat nekalou konkurenční výhodu, a poškozovat tak americké firmy.
Trumpova administrativa zároveň zvyšuje tlak na ostatní státy, aby s nucenou prací přísněji bojovaly i ony. Šetření, které na Trumpův pokyn v červenci dokončil Úřad amerického obchodního zmocněnce, prověřovalo 60 států a mimo jiné i Evropskou unii. Právě EU Spojené státy vytýkají, že svá nařízení ohledně nucené práce nevymáhá dostatečně, a proto na vybrané produkty uvalily cla 10 a 12,5 %. Evropská unie sice přijala vlastní právní opatření proti nucené práci již v roce 2024, ovšem vymáhat je má začít až na sklonku roku 2027.
Boj proti nucené práci v americké praxi
Konkrétní případ zásilky zadržené americkými úřady kvůli červencovému rozšíření seznamu zatím zveřejněn nebyl, nové opatření však již mělo první doložený dopad: London Bullion Market Association pozastavila čínské rafinerii Shandong Gold Smelting status na svých seznamech Gold a Silver Good Delivery právě v reakci na její zařazení na UFLPA Entity List. Ministerstvo vnitřní bezpečnosti dále na konci července uvedlo, že na základě zákona o potírání nucené práce Ujgurů Spojené státy zamítly vstup 24 300 zásilkám. Systém tedy fungoval ve značném rozsahu již před svým současným rozšířením a zpřísněním. Nově navíc zasahuje producenty hliníku, mědi, bavlny či textilu, jejichž výrobky vstupují hluboko do globálních dodavatelských řetězců. Dopady opatření se tak mohou projevit až u výrobků třetích firem.
Jak aplikace tohoto zákona může vypadat v praxi, ukazuje příklad firmy Volkswagen. V únoru 2024 zadržely americké celní orgány v přístavech 13 000 vozů značky Porsche, Bentley a Audi poté, co se ukázalo, že obsahují malý elektronický komponent pocházející od čínské společnosti Sichuan Jingweida Technology Group (JWD). Tato firma byla v prosinci 2023 zařazena na seznam společností s vazbami na nucenou práci ve Východním Turkestánu, ale nacházela se až na třetí úrovni dodavatelského řetězce. Volkswagen podle svých slov o původu součástky nevěděl a po jeho odhalení sám informoval americké úřady. Automobily byly propuštěny z přístavů k americkým prodejcům až poté, co Volkswagen problematickou součástku nahradil, což u některých zákazníků znamenalo zpoždění dodávek až do konce března.
Kde končí ekonomický pragmatismus
Premiér Andrej Babiš v červnu diplomatům řekl, že vláda dělá „ekonomickou pragmatickou politiku“ a „neřeší, kdo má jaký režim“, zatímco ministr zahraničí Petr Macinka mluví o potřebě prohloubení vztahů s Čínou pro potřeby ekonomicky zaměřené diplomacie. Ve veřejné debatě je přístup současné vlády zároveň opakovaně stavěn do protikladu k údajně „hodnotové“ zahraniční politice předchozího kabinetu. Tyto argumenty jsou samy o sobě nepřesné, jelikož státy, s nimiž nás pojí společné hodnoty, jsou často našimi významnými ekonomickými partnery. Právě shoda na sdílených hodnotách, mezi které patří i transparentní podnikatelské prostředí a vymahatelnost práva, umožňuje produktivní ekonomické partnerství.
Současný kabinet zároveň změnu v orientaci zahraniční politiky odůvodňoval postojem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Legislativa proti nucené práci Ujgurů se však jasně ukazuje limity tohoto argumentu. Jakkoli může být Trumpova politika transakční, nepředvídatelná a vůči spojencům často nátlaková, jeho administrativa nadále vnímá praktiky čínské hospodářské politiky jako zdroj strategických i ekonomických rizik.
V globalizované ekonomice nemůže malá otevřená země, jako je Česko, jednoduše „spolupracovat se všemi“, aniž by řešila geopolitický a právní kontext. Přehlížení nucené práce navázané na síť koncentračních táborů ve Východním Turkestánu může Česku podstatně zkomplikovat přístup na trh zásadních obchodních partnerů. V neposlední řadě však také poškozuje domácí výrobce, kteří nesou veškeré ekonomické náklady i právní limity spojené s fungováním v běžném pracovním prostředí a nedokážou konkurovat dovozu z trhů pokřivených nucenou prací. Zaplatit pár bachařů, nakoupit obušky a ohradit továrnu ostnantým drátem je totiž výrazně levnější než svým zaměstnancům platit mzdu, hradit pravidelné odvody nebo zajišťovat nemocenskou či mateřskou dovolenou.