Pojem čínské „státní bezpečnosti“ nedávno pronikl i do českých médií, a to v souvislosti s případem Čecha zadrženého v ČLR kvůli podezření z jejího ohrožení. Tento velmi široký koncept může v současné Číně zaštiťovat i tak nesourodé fenomény, jako je nejnovější film hvězdného čínského režiséra Čang I-moua, nedávné přijetí zákona o „etnickém sjednocení“ či novou vlnu zatýkání hongkongských knihkupců.
„Komplexní pojetí státní bezpečnosti“ bylo formulováno mezi lety 2014–2021 a spojuje pět hlavních složek: bezpečnost politickou, tj. stabilitu režimu a prosazování jeho ideologie; bezpečnost teritoriální, kam spadají otázky Tchaj-wanu a Hongkongu, ale také etnické menšiny; dále bezpečnost vojenskou, ekonomickou a kulturní. Ta poslední zahrnuje také média, včetně tzv. nových médií, tedy internetu a sociálních sítí. A právě média, tradiční i nová, jsou stále silnějším nástrojem „státní bezpečnosti“.
Státní bezpečnost na stříbrném plátně
Čínské ministerstvo státní bezpečnosti nedávno spojilo síly se slavným režisérem Čang I-mouem ve snímku Scare out (惊蛰无声), špionážním akčním dramatu, jehož název by se do češtiny dal přeložit jako „vylákat krtka“ (tedy špiona pracujícího pro nepřátelskou mocnost). Čang I-mou je ve svých 76 letech doslova zasloužilým umělcem. Proslavil se v 80. letech minulého století jako nejvýraznější tvář čínské „nové vlny“, tzv. páté generace režisérů, která se odklonila od socialisticko-realistické kinematografie a otevřela čínskému filmu cestu do světa.
Po raných, dnes už kultovních snímcích jako Rudé pole nebo Vyvěste červené lampiony se v jeho tvorbě střídají filmy reflektující závažná společenská témata a vyrovnávání se s traumaty moderní čínské historie s komerční a místy i „politicky mainstreamovou“ (tzv. „main melody“ 主旋律) tvorbou. Coby světově nejznámější čínská filmařská celebrita byl pak v roce 2008 přizván k režii zahajovacího i závěrečného ceremoniálu letních olympijských her v Pekingu, což si poté v roce 2022 zopakoval také při zimních hrách, a to i přes opakované problémy s cenzurou u filmů s tématikou Kulturní revoluce.
Jeho nejnovější filmový počin využívá trendy žánr špionážního thrilleru a představuje svého druhu čínskou odpověď na hollywoodskou kinematografii – jen s tím rozdílem, že roli padouchů zde přebírají Američané. Zápletku spouští únik tajných informací o pokročilé technologii určené pro nový čínský bojový letoun a následné pátrání po „krtkovi“ uvnitř samotných bezpečnostních složek. Futuristickou kulisou Šen-čenu se přitom prohánějí drony, AI zpracovává rozsáhlé datové operace, všudypřítomné sledovací technologie dokáží okamžitě dodat informace o kterémkoliv kolemjdoucím. Film tak prezentuje čínskou technologickou nadřazenost v kontrastu k selhávajícím technologiím Západu i oficiální narativ o neustálém ohrožení země západními špiony a nutnosti zachovávat bdělost při ochraně státní bezpečnosti.
„Buřičská literatura“ v Hongkongu
Ve specifických oblastech, jako je zvláštní administrativní oblast Hongkong, případně v tzv. „autonomních oblastech“ etnických menšin, kde by státní bezpečnost mohla být potenciálně ohrožena jiným než oficiálně schváleným zdůrazňováním lokálních identit, však čínské autority nasazují mnohem těžší kalibr v podobě legislativy umožňující potírání disentních hlasů.
Po masových protestech v Hongkongu prosadil Peking v červnu 2020 zákon o státní bezpečnosti, který kriminalizoval mimo jiné separatismus, podrývání režimu či spolupráci s cizími silami a fakticky ukončil činnost prodemokratických politických sil. V roce 2024 k němu hongkongská Legislativní rada přidala vlastní zákon známý jako nařízení o ochraně státní bezpečnosti, který provinění rozšiřuje o „vlastizradu, vzpouru, sabotáž, vnější vměšování, zcizení státních tajemství a špionáž“.
Na základě této legislativy byly během šesti let zatčeny nižší stovky lidí, zejména bývalí prodemokratičtí politici, aktivisté a novináři, represe však pokračují i za relativně drobné přečiny. Například v první polovině letošního roku bylo v někdejší britské kolonii a finančním a obchodním centru Asie zatčeno několik majitelů knihkupectví za údajné šíření „buřičské“ literatury. Autority nespecifikovaly, o jaké knihy šlo, měly však „vyvolávat nenávist vůči vládě, soudům a policii“. V jedné z dřívějších razií policie mimo jiné konfiskovala životopisy prodemokratického mediálního magnáta Jimmyho Laie, který byl na základě zákona o státní bezpečnosti začátkem letošního roku odsouzen ke dvaceti letům vězení.
Represe jako televizní zábava
Pomyslný „pád Hongkongu“ byl nyní dokonán, když jedna z komerčních kabelových televizí uvedla pětidílnou dokumentární sérii představující klíčové případy nejprominentnějších aktivistů odsouzených za ohrožování státní bezpečnosti. Pořad nazvaný „NS Files: Decoded“ (國安檔案解密) produkovalo přímo hongkongské oddělení státní bezpečnosti (保安局) a jeho první díl měl premiéru 30. června, v den šestého výročí přijetí zákona o státní bezpečnosti.
V první z pěti epizod byl představen Leon Tong Yin Kit (唐英傑), první člověk zatčený na základě tohoto zákona. 1. července 2020, první den platnosti zákona, projel na motorce před kordonem policistů s vlajkou se zakázaným sloganem „Svobodu Hongkongu, revoluce naší doby“. Byl obviněn z „podněcování separatismu“ a „terorismu“ a později odsouzen na devět let.
Druhá epizoda rozebírá případ pěti odsouzených představitelů Hongkongské logopedické komory za vydání alegorické série komiksů o ovčí vesnici ohrožované vlky. Třetí díl se věnuje rozhlasovému producentovi Tam Tak-Chiovi (譚得志), zatčenému za provolávání zmíněného sloganu za svobodu Hongkongu. Čtvrtá epizoda se pak zabývá případem studentské organizace fungující pod anglickým názvem Returning Valiant („návrat statečných“; čínsky 光城者, „vracející městu slávu“). Skupina se zformovala po přijetí zákona o státní bezpečnosti v roce 2020 a jejích dvacet členů ve věku od 15 do 25 let chtělo „udržet jiskru revoluce“ i po eliminaci prodemokratických sil. Na začátku roku 2021 byli zatčeni a obviněni mimo jiné i z terorismu. Šestnáct z nich bylo odsouzeno do nápravných zařízení pro mládež nebo k trestům odnětí svobody.
Poslední díl je věnovaný tzv. strategii 35+. Prodemokratičtí kandidáti do Legislativní rady usilovali v neoficiálních primárkách zorganizovaných v červenci 2020 o získání většiny v hongkongském zákonodárném orgánu, což by jim umožnilo zablokovat rozpočet, vyvolat ústavní krizi a donutit k rezignaci tehdejší správkyni Hongkongu Carrie Lamovou. V listopadu 2024 bylo v souvislosti s tímto případem celkem 45 prodemokratických politiků a aktivistů odsouzeno v hromadném procesu k až desetiletým trestům odnětí svobody.
V obskurním pořadu připomínajícím křížence socialistické československé relace Federální kriminální ústředna pátrá, radí a informuje a devadesátkové publicistiky typu Na vlastní oči představitelé hongkongské státní bezpečnosti a policie s kamennými tvářemi citují paragrafy zákona, zatímco na pozadí běží skutečné záběry ze zatýkání. V některých případech je navíc vše zakončeno záznamem přiznání a vyjádření lítosti ze strany odsouzených, s přidaným doporučením pro „dnešní mládež“. Série tak slouží jako praktický výklad zákona pro masového diváka a zároveň varování, to vše dramatizovanou formou populárního publicistického pořadu.
Boj o veřejné mínění pokračuje
David Bandurski a Zack Chiang v blogu Lingua Sinica tuto praxi „přeměny politických procesů ve veřejnou zábavu“ spojují se začátkem Si Ťin-pchingovy éry a uvádějí příklady z pevninské Číny v posledních deseti letech. Tehdy nastupující nový vůdce v roce 2013 přednesl jeden ze svých zásadních projevů, kde vyzval k zpřísnění kontroly médií a internetu. Jako esence projevu později vykrystalizovaly dvě fráze, které se v ideologickém slovníku čínské komunistické strany objevily už v 90. letech, ale až Si Ťin-pching je skutečně uvedl do praxe: „pozitivní propaganda“ a „boj o veřejné mínění“ (正面宣传，舆论斗争).
Výraz „boj” (斗争) připomínající tvrdou rétoriku Mao Ce-tungovy éry přitom nebyl jen řečnickým obratem: odstartoval likvidační kampaň proti politickým influencerům s miliony sledujících, jako byl např. čínsko-americký podnikatel a komentátor Charles Xue (薛必群). Ten se po zatčení pro kuplířství objevil ve vysílání čínské státní televize, kde se omlouval za své nezodpovědné chování, aby byl nakonec obviněn z šíření pomluv na internetu. Jeho případ se sice nakonec k soudu nedostal, stal se však hojně medializovaným precedentem veřejného zostuzení, který měl odradit influencery od neuváženého vyjadřování názorů online. S veřejným přiznáním viny a omluvou podle předem připraveného scénáře později vystoupily i některé celebrity, a dokonce zahraniční občané.
Kultura jako zbraň
Zhruba ve stejné době se zároveň – v souladu s požadavkem „pozitivní propagandy“ – začala rozbíhat kampaň na získání vlivu v nových médiích, na internetu a sociálních sítích. Zapojily se do ní bezpečnostní a policejní složky, a dokonce i soudy. Různé místní orgány si začaly zakládat účty na sociálních sítích, aby pomáhaly šířit vládní agendu.
Od roku 2020 se podobné postupy začaly prosazovat také v Hongkongu s cílem přenastavit smýšlení tamního obyvatelstva. Součástí tohoto úsilí bylo postupné získání kontroly nad dříve nezávislými hongkongskými médii a jejich využití pro šíření narativů a politiky Pekingu. Od ledna 2022 začala hongkongská veřejnoprávní televizní stanice RTHK vysílat pořad o případech narušení státní bezpečnosti, který vznikal ve spolupráci s hongkongskými úřady pro státní bezpečnost a spravedlnost. Předtím již zrušila většinu svých debatních pořadů a z archivu vymazala investigativní dokument o protestech v roce 2019. Nynější „NS Files“, vysílané na komerční kabelové televizi a produkované přímo oddělením státní bezpečnosti, jsou novým stupněm kontroly médií ve zvláštní administrativní oblasti pod správou Pekingu, která se už příliš neliší od zbytku Čínské lidové republiky.
„Komplexní pojetí státní bezpečnosti“ se vyznačuje tím, že zapojuje veškeré prostředky – legislativu, všudypřítomný dohled, vynucovací prostředky, cenzuru a kontrolu nad médii a veškerou kulturní produkcí – k zajištění stability režimu, eliminaci disentu a šíření pozitivního obrazu. Od špionážního blockbusteru Čang I-moua až po hongkongské televizní rekonstrukce případů se tak státní bezpečnost stává také kulturním a mediálním projektem. Její prosazování se neodehrává jen prostřednictvím zákonů a represí, ale stále více také na filmových plátnech, televizních obrazovkách a sociálních sítích.