Zatímco americké Pew Research Center v únoru, krátce po nástupu nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, zveřejnilo výsledky lednového průzkumu prozrazující narůstající nedůvěru Američanů vůči ČLR, podle Quartzu jsou sami Číňané většinově přesvědčeni o správnosti směřování své země.
ČLR jako soupeř, nebo vážný problém
Z amerického průzkumu, který pravidelně provádí Pew Research Center a jehož cílem je zjistit, co američtí občané považují celosvětově za největší hrozby, v lednu 2017 vyšlo, že si 65 % Američanů myslí, že ČLR představuje pro USA buď „soupeře“ nebo přímo „vážný problém“. Za posledních deset let se jedná o nárůst negativního hodnocení Číny o 26 %, přičemž již od roku 2014 je podíl Američanů nahlížejících negativně na Čínu větší než podíl Číňanů nahlížejících negativně na Ameriku (a to navzdory nenápadnému, ale vytrvalému působení čínské propagandy proti „západním hodnotám“).
Negativní postoje jsou v obou zemích výraznější u starší populace nad 50 let. Spolu s nárůstem negativního hodnocení ČLR mezi Američany zároveň také klesá míra důvěry v neotřesitelnost postavení USA v rámci mezinárodního společenství. V roce 2016 se 46 % Američanů v průzkumu vyjádřilo, že Spojené státy hrají ve světě méně významnou roli než dříve a že ztrácejí své postavení globálního vůdce. To koreluje s narůstajícím přesvědčením Číňanů o tom, že jejich země se v globálním měřítku stává silnější a významnější. Dvě třetiny Číňanů se v posledních letech domnívají, že ČLR dříve či později nahradí Spojené státy v pozici globálního leadera a stejný názor nyní zastává již skoro polovina Američanů.
Správným směrem!
K podobným závěrům vedou i výsledky nedávného výzkumu společnosti Ipsos, které v tomto týdnu zveřejnil Quartz. Podle tohoto výzkumu ČLR zastává světové prvenství, pokud jde o důvěru vlastních občanů ve směřování jejich země. Na otázku: „Obecně vzato, myslíte si, že vaše země jde správným směrem, nebo špatným směrem?“ odpovědělo 87 % Číňanů, že se jejich země ubírá „správným směrem“. Nejvíce podobných optimistů je po Číně v Indii (74 % kladných odpovědí) a Saúdské Arábii (71 %). Spojené státy jsou se 43 % kladných odpovědí zhruba v polovině žebříčku, těsně následovány Německem (42 %). Ze zemí, které byly ve výzkumu zahrnuty, je na posledním místě Jihoafrická republika (9 %) a Mexiko (8 %), ČR zahrnuta nebyla.
Při letmém pohledu by to tedy vypadalo, že Číňané jsou „největší optimisté na světě“, což zní vedle množících se zpráv o narůstající občanské nespokojenosti, protestech a represích, jakož i četných sociálních problémech, v lepším případě jako paradox, v horším pak špatný vtip. Obecně můžeme předpokládat větší prostor pro statistickou chybu, jelikož řada Číňanů se k potenciálně citlivým otázkám nerada vyjadřuje veřejně. S tím souvisí ii to, že zbytek světa Čínu ani zdaleka tak optimisticky nevidí.
Strašák morálního úpadku
Tento paradox snad trochu osvětluje bližší pohled na to, čeho se Číňané v souvislosti s budoucím vývojem své země nejvíce obávají. Zatímco ve většině zemí se lidé nejvíce obávají nezaměstnanosti, korupce a sociální nerovnosti, v ČLR, kde tyto tři problémy bez pochyby existují a nejsou rozhodně zanedbatelné, nejvíce lidí (47 %) odpovědělo, že největší obavy mají z „morálního úpadku“. Ze všech zahrnutých zemí tato odpověď padla nejčastěji právě v ČLR, na druhém místě bylo se značným odstupem (27 %) Japonsko. Je tedy otázkou, proč právě Číňané volili tuto odpověď tak často (a proč naopak nevolili jiné odpovědi zahrnující společenské problémy, které ČLR reálně trápí). Jedná se o výsledek mnoha faktorů, k nimž lze nepochybně započítat hluboko v podvědomí národa nadále přetrvávající vliv konfuciánské morálky, propagandu, která od založení ČLR až dodnes vždy kladla velký důraz na „správnou (socialistickou) morálku“ a „správné hodnoty“ (v kontrastu k pokleslému „buržoaznímu liberalismu“ kapitalistického Západu), a také od přechodu k tržnímu hospodářství stále hlasitější lamentování intelektuálů nad úpadkem hodnot, jež je patrné zejména v literatuře. Podle Quartzu čínská obava z „morálního úpadku“ v zásadě ukazuje, že Číňané sice věří své zemi jako takové, nevěří však sobě navzájem, což je další zajímavý paradox.