Minulou středu Evropský parlament vůbec poprvé na plénu řešil otázku vztahů mezi Čínou a Tchaj-wanem. Z podnětu frakcí EPP (Evropské lidové strany) a ECR (Evropští konzervativci a reformisté) byla tato otázka zařazena jako výsostné zahraničněpolitické téma pro debatu s vysokou představitelkou EU pro zahraniční politiku Federicou Mogherini. Poslanci reagovali na zhoršené vztahy v Tchajwanské úžině a nedávné výroky čínského prezidenta v projevu ze začátku ledna 2019. Chtěli k určité reakci přimět i vysokou představitelku, přestože její mluvčí již dříve podpořil zachování „tchajwanského způsobu vládnutí“ při respektování politiky „jedné Číny“.
Spoluobčanům na Tchaj-wanu
Vedení ČLR se každých deset let (počínaje rokem 1979) začátkem ledna obrací ke „spoluobčanům na Tchaj-wanu“. Ještě v roce 2009 prezident Chu Ťin-tchao hovořil o pragmatickém řešení sporů a postupném narovnání situace. Letos prezident Si Ťin-pching mluvil velmi jednoznačně o tom, že Tchaj-wan bude sloučen s Čínou, a nevyloučil ani použití síly ze strany ČLR.
Vojenská kapacita Číny se za posledních deset let znatelně rozvinula, takže může ozbrojenou silou hrozit reálněji. Válka s Tchaj-wanem a riziko konfliktu s USA by ale Číně zasadily těžkou ránu na poli ekonomiky i prestiže. Tchaj-wan má zase kapacitu vojensky zdecimovat jihovýchodní pobřeží ČLR. To si Čína nemůže dovolit, a vědí to i nejagresivnější generálové ČLOA. Z těchto důvodů zřejmě bezprostřední vojenský střet nehrozí, ale svět musí být připraven na každou eventualitu. Války vznikají i důsledkem nechtěných událostí a nedorozumění.
Sportovci z čínského Tchaj-peje
Reakce Tchaj-wanu na Si Ťin-pchingův projev byla jednoznačná. Tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen rozhodně odmítla princip „jedna země, dva systémy“, a prohlásila, že takový je „konsensus lidí na Tchaj-wanu“, včetně těch, kteří explicitně uznávají konsensus“ o jedné Číně z roku 1992.
Otázkou zůstává, do jaké míry lze agresivnější tón čínského vedení spojovat s listopadovými místními volbami na Tchaj-wanu. V nich drtivě prohrála vládní DPP, která je opatrnou zastánkyní tchajwanské nezávislosti. Voliči ale volili starosty, a vládu trestali hlavně za domácí ekonomickou politiku.
Paralelně s těmito volbami probíhalo i deset referend na nejrůznější témata. Z pohledu vztahů s Čínou bylo nejcitlivější referendum o názvu reprezentace Tchaj-wanu na mezinárodních sportovních událostech. Vláda si dělala naděje, že na Olympijských hrách v Tokiu v roce 2020 bude ostrovní reprezentace vystupovat pod označením „Tchaj-wan“, a nikoli jako doposud „Chinese Taipei“. 56 % voličů takový návrh zamítlo. Proti změně názvu týmu se postavila i většina samotných sportovců.
Čína v Evropském parlamentu: vlažné sympatie
Z evropských zemí se proti agresivnímu tónu ČLR nejostřeji vymezilo Německo. Jeho ministr zahraničí Heiko Maas při projevu v Bundestagu jednoznačně odmítl hrozbu použití síly na Dálném východě a vyzval v této souvislosti k jednotnému postoji EU. Paradoxně je to právě Německo, které má s Čínou nejužší obchodní vztahy z celé EU. Dokládá to, že ekonomická spolupráce s Čínou nemusí nutně vést k servilitě vůči Pekingu.
Na debatě v Evropském parlamentu nakonec vysoká představitelka Mogherini nebyla. Zastupoval ji kyperský komisař Christos Stylianides. Ten pochází ze země, která vystupuje spíše pro-Pekingsky. Hovořil o nutnosti mírových vztahů v úžině, ale slova čínského prezidenta nijak výrazněji neodsoudil.
Pravicové frakce EPP a ECR a liberálové z ALDE se za Tchaj-wan postavili jednoznačněji. Hovořili o tom, že Tchaj-wan si zaslouží ochranu a že slova čínského prezidenta šla „za hranu toho, co jsme doposud vnímali jako udržování statu quo“. Předseda Delegace EP pro vztahy s ČLR Jo Leinen (ze socialistické frakce), rovněž odmítl užití síly vůči Tchaj-wanu. Vyjádřil ale pochopení pro čínskou snahu nedovolit, aby byl „Tchaj-wan nástrojem politiky USA vůči Číně“. Také zopakoval, že Evropská unie uznává politiku jedné Číny. Z českých poslanců vystoupila v debatě pouze Michaela Šojdrová z KDU-ČSL, která je členkou neformální delegace pro vztahy EP-Tchaj-wan. Ve svém projevu se zastala Tchaj-wanu a jeho práva na samostatnou existenci, neboť „podobně jako EU vyznává hodnoty lidských práv a demokracie“.