Nelze se v tomto týdnu vyhnout rozruchu po oznámení předsedy Senátu o chystané návštěvě na Tchaj-wanu. Vyrojila se celá řada inovativních memů. Jeden ze zvlášť vydařených, a čile omílaných, je srovnání chystané cesty na Tchaj-wan s návštěvou některých poslanců u Ruskem podporovaných separatistů na Donbase.
Princip demokratické legitimity asi darmo v tomto kontextu vysvětlovat. Stojí snad jen za to připomenout, že Čínská republika (Tchaj-wan) byla až do roku 1971 nejen členem OSN, ale i stálým členem Rady bezpečnosti. Tam doufejme ozbrojenci z Donbasu hned tak nezasednou. A investice z okupovaného Novoruska za těmi tchajwanskými také trochu pokulhávají. Ostatně i ty čínské, když už jsme u toho. Ekonomická diplomacie především!
Ani principy, ani groše
Předseda Senátu Vystrčil pronesl v souvislosti s připravovanou cestou několik zásadních myšlenek, jaké nejsme v posledních letech zvyklí od politiků v této zemi slýchat: „Buď budeme držet principy, nebo počítat groše.“ Já sám bych to možná parafrázoval spíš tak, že buď budeme držet principy, nebo se nedopočítáme ani zlámané grešle. Můžeme to doložit pádným příklady.
Ve stínu mediální pozornosti věnované Vystrčilově plánované cestě tak trochu zapadla jiná zajímavá událost, k níž došlo takřka současně na druhém konci světa v New Yorku. V pondělí zde byl propuštěn z vězení Patrick Ho, bývalý blízký spolupracovník dnes již zmizelého (a současně „vyhaslého“) poradce prezidenta Zemana, předsedy rovněž již vyhaslé CEFC, Jie Ťien-minga.
Patrick Ho byl v listopadu 2017 zatčen americkou FBI a posléze odsouzen před federálním soudem za praní špinavých peněz a rozsáhlou politickou korupci ve prospěch společnosti CEFC v Africe a v OSN. Kromě jiného měl v roce 2015 poslat půl milionu dolarů tehdejšímu předsedovi Valného shromáždění OSN Samu Kutesovi, který poté jmenoval nadřízeného Patricka Ho, předsedu Jie Ťien-minga, svým čestným poradcem. Vzpomeňme, že téhož roku se stal Jie také čestným poradcem českého prezidenta, a na tomto postu setrval i po svém zmizení, až do svého „vyhasnutí“.
Prezident Zeman označoval společnost CEFC vzletně za „vlajkovou loď čínských investic v ČR“. Plánované investice odhadoval v řádu stovek miliard, z čehož se realizoval nepatrný zlomek. I ten byl jak se ukázalo financován na dluh, přinejmenším zčásti od českých bank. Když se CEFC po zatčení Patricka Ho a zmizení Jie Ťien-minga v roce 2018 zhroutila, zůstala po ní namísto hory grošů jen hora dluhů.
160 miliard, nebo možná bilion
Přepočítání grošů naznačuje citelné manko i v rámcové inventuře dalšího oblíbeného projektu Zemanovy ekonomické diplomacie, iniciativě Pás a stezka (BRI, dříve Nová hedvábná stezka). Tu považuje český prezident za fascinující projekt (což svým způsobem je). S oblibou ji přirovnává k Marshallovu plánu, s tím že objem plánovaných investic je ještě „dvanáctkrát, opakuji dvanáctkrát“ vyšší. Vychází přitom zřejmě ze srovnání 13 miliard dolarů po 2. světové válce a 160 miliard dnes.
Nechme stranou, že hodnota dolaru po válce a hodnota dolaru dnes je někde úplně jinde. Zajímavá je samotná hodnota 160 miliard jako vyčíslení investic v rámci BRI. Tato suma je vcelku věrohodná – jen ve Venezuele a Pákistánu má ČLR údajně „nainvestováno“ po 60 miliardách dolarů (ne že by to těmto zemím nějak zvlášť prospělo). Když k tomu připočtěme několik dalších nestabilních a represivních režimů, kam Čína hojně investuje, asi se skutečně dostaneme někam ke 160 miliardám, možná i výše.
Peking sám ovšem udává hodnoty daleko vyšší. Celkový objem investic (investicemi se tu rozumí především půjčky od státních bank) má podle něj dosáhnout až jednoho bilionu dolarů. To je skutečně ohromující suma, která vyráží dech. Jenom není úplně jasné, jak k ní v Pekingu dospěli.
Hodnoty, groše a viry
Shodou okolností se nicméně začíná rýsovat stejně ohromující obnos v rámci střízlivějšího projektu, jemuž se dostává citelně méně publicity, byť s BRI nepřímo souvisí – finančního plánu Evropské unie na obnovu ekonomiky zdevastované koronavirovou krizí. Samotný fond obnovy má představovat 750 miliard euro, a celková suma mobilizovaných finančních zdrojů až 1,84 bilionu euro (tedy asi 2 biliony dolarů).
Biliony se tedy nejspíš skutečně dají do pohybu, jen trochu jiným směrem a z jiných zdrojů, než předpokládali stoupenci Pásu a stezky. Po Nové hedvábné stezce mohou totiž putovat nejen čínské půjčky, ale například také viry. Ty dokáží zvrátit finanční kalkulace v globálním měřítku podobně, jako je předtím zvrátilo lokálně v ČR zatčení Patricka Ho v New Yorku a zmizení předsedy Jie Ťien-minga v Číně samotné.