Začátkem září, když už bylo jasné, že se ČR a celá Evropa nekontrolovaně řítí do druhé vlny pandemie, Čína triumfálně vyhlásila definitivní vítězství nad virem, který se loni v prosinci začal šířit z čínského Wu-chanu. Podle oficiálních statistik je v ČLR s téměř 1,4 miliardy obyvatel momentálně necelých 500 aktivních případů. Celosvětově se však během uplynulých deseti měsíců novým koronavirem známým jako covid-19 nakazilo již téměř 50 milionů lidí a 1,2 milionu na něj dosud zemřelo. Svět přitom stále čeká na odpovědi na základní otázky: odkud se vir vzal a jak se začal šířit mezi lidmi?
Jak to celé začalo?
Vina za jeho masové rozšíření padá bezesporu na hlavy jednotlivých vlád a bohatě k němu pomohly i postoje a chování části zejména západních společností. Současně není pochyb o tom, že na počátku stálo záměrné zatajování klíčových informací v zemi jeho původu, v Číně. Peking však důsledně blokuje veškeré pokusy o nezávislé vyšetřování původu viru, opakovaně cenzuruje informace a data, která se z ČLR dostávají ven, a manipuluje s nimi. Reportáž New York Times z počátku tohoto měsíce shrnuje vývoj událostí od prvních zmínek o novém respiračním onemocnění z prosince loňského roku až po aktuální čínské geoekonomické strategie, kterými ČLR drží v šachu některé své nejvýznamnější obchodní partnery. Zásadním problémem je také šíření spekulací a konspiračních teorií, jemuž Čína ponechává svým přístupem prostor, do něhož se nechal vlákat i americký prezident Donald Trump.
„Impotentní”, ale nepostradatelné WHO
Poměrně zásadní roli v opožděné reakci většiny států – tedy převážně těch demokratických s velkým důrazem na osobní svobodu, které navíc již přes sto let neměly s podobnou pandemií bezprostřední zkušenost – však podle všeho sehrála Světová zdravotnická organizace (WHO). Autoři článku v New York Times označili WHO za „nepostradatelnou“ a zároveň „impotentní.“ Coby přidružená organizace OSN financovaná z 80 % z darů se až do letošního roku těšila poměrně velké mezinárodní prestiži a důvěře. A to i přesto, že její reálné nástroje a pravomoci jsou značně omezené a informace a doporučení, jež vydává, slouží „pouze“ jako základní vodítko jednotlivým vládám. Právě to se při této pandemii ukázalo jako problém a dlouhodobě podfinancovaná organizace, jež se nyní ocitla v ohnisku geopolitického poměřování sil, ztrácí důvěru založenou primárně na její soft power.
WHO, jejímž největším sponzorem je v současnosti právě ČLR, šla Pekingu opakovaně na ruku při zatajování informací a mlžení o šíření viru. Tchaj-wan, který byl z WHO na nátlak Číny vyřazen, již 31. prosince 2019 varoval před počínající epidemií. Přesto ještě 14. ledna WHO potvrzovala oficiální informace čínských úřadů, že u viru nebyl prokázán přenos z člověka na člověka, a i po uzavření Wu-chanu 23. ledna 2020 šéf organizace Tedros Ghebreyesus uvedl, že zatím není důvod vyhlašovat celosvětový stav ohrožení a doporučil dál volně cestovat. Tato prohlášení přirozeně napomohla šíření viru za hranicemi Číny. Trvalo nakonec až do července, než WHO oficiálně potvrdila to, co vědci i lékaři věděli už celé měsíce, totiž že se covid-19 šíří také vzduchem.
(Ne)úspěsné vyšetřování
Přestože první vyšetřovací tým WHO vyrazil do Číny už v polovině února s jasným cílem najít zdroj šíření, Pekingu se až dosud dařilo držet vše v tajnosti a zahraniční odborníci nedostali přístup ke klíčovým materiálům a informacím. Zatím není zcela jisté, že zdrojem nákazy byl skutečně onen nechvalně známý trh s divokými zvířaty ve Wu-chanu. U většiny (55 %) z prvních zaznamenaných případů (do 1.ledna 2020) se kontakt s tržištěm sice potvrdil, řadu výsledků však nelze kvůli nedostatku důkazů ověřit.
Nové, důkladnější vyšetřování začalo v červenci, nicméně jeho zásadní částí měla být prostá revize podkladů poskytnutých čínskými úřady a vědci. Jedním ze dvou lidí, pověřených vyšetřováním, je navíc bývalá premiérka Nového Zélandu a někdejší kandidátka na post generální tajemnice OSN Helen Clarková, která před několika málo lety ve vedení Rozvojového programu OSN pomohla prosadit prvky Si Ťin-pchingovy ideologie a zapojení vlajkové lodi jeho zahraniční politiky, iniciativy Pás a cesta, do Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 OSN. Clarkovou kvůli těmto pochybným aktivitám vyzývají odborníci už delší dobu k odstoupení. O jejím napojení na ČLR v článku Sinopis – OSN s čínskými rysy / UN with Chinese characteristics).
Nikoho už tedy nepřekvapilo, že vyšetřování WHO zatím nic nového o původu viru nepřineslo. Jak píší Selam Gebrekidan, Matt Apuzzo a jejich kolegové v New York Times:
Pátrání po původu viru je studií kompromisů, jež WHO učinila [na nátlak Pekingu].
Trumpův bojkot WHO
WHO si svým přístupem vysloužila ostré reakce z mnoha stran. Nejhlasitějším kritikem je však dosluhující americký prezident Donald Trump, který začátkem léta oznámil odchod USA z organizace. Svým přisluhováním Číně v zájmu dalšího rozvoje spolupráce WHO otevřela prostor pro nejrůznější spekulace a konspirace, jejichž zaníceným šiřitelem se stal i sám Trump a jeho podporovatelé. Epidemie tak měla hned od počátku silný politický rozměr, který je nyní zásadní překážkou pro nezávislé vyšetřování. Profesor zdravotního práva z Univerzity Georgetown ve Washingtonu Lawrence O. Gostin pro New York Times označil přístup WHO za „absolutní popírání pravdy“, jež je výsledkem „vyjednávání se Si Ťin-pchingem“.
Geoekonomika ve službách strany
China Digital Times však upozorňují, že Peking tímto způsobem netlačí pouze na WHO, ale i na své obchodní a investiční partnery. Po čtyři roky starém bojkotu korejské produkce a několikaleté obchodní válce s USA se v posledních měsících prudce zhoršují také vztahy Číny s Austrálií. Začátkem listopadu ČLR zavedla restrikce na dovoz australského zboží, například ječmenu, cukru, červeného vína, ale také uhlí či mědi. V nejistotě je i již uzavřený prodej pšenice v hodnotě téměř 400 milionů amerických dolarů. ČLR je přitom cílovým trhem pro více než třetinu veškeré australské produkce, což z ní dělá nejvýznamnějšího obchodního partnera Canberry. Pikantní na celém zákazu dovozu australského zboží ovšem je, že (podobně jako v případě korejského zboží a kultury) neexistuje žádný oficiální dokument a čínské ministerstvo obchodu podle Guardianu jeho existenci popřelo.
Abhijnan Rej v Diplomatu cituje z knihy War by Other Means: Geoeconomics and Statecraft (Války jinými prostředky: Geoekonomika a diplomacie, 2016) Roberta Blackwilla a Jennifer Harrisové. Ti geoekonomiku definovali jako „využívání ekonomických a finančních nástrojů státem k prosazování jeho zahraničně-politické agendy“ a ČLR označili za nejvýznamnější příklad uplatňování této strategie:
Státy se neobávají čínské vojenské síly; bojí se její schopnosti poskytovat nebo naopak nenaplnit slíbenou obchodní výměnu a investice.
Jedná se tak o další z řady vzájemně propojených a vysoce efektivních nástrojů, které – ať už je to lobbování v mezinárodních organizacích (např. OSN), rozsáhlý systém jednotné fronty nebo získávání elit po celém světě – pomáhají ČLR postupně posilovat její globální vliv.
Zkrácená verze článku publikována 26.11. 2020 v Lidových novinách.