Čínská Iniciativa globální civilizace (全球文明倡议; GCI), kterou generální tajemník Komunistické strany Číny Si Ťin-pching představil krátce po zahájení svého třetího prezidentského mandátu letos v březnu, získává jasnější obrysy coby „čínská odpověď na otázku modernizace lidstva“. Jde o další v řadě zahraničně-politických ideologických projektů Pekingu, jehož cílem je posílit vlastní vliv na mezinárodní scéně. Stranický deník Global Times v analytickém komentáři iniciativu charakterizoval jako „[projekt] plný čínské moudrosti, jenž přináší nový impuls zářivé sdílené budoucnosti [lidstva]“. Má být výrazem Si Ťin-pchingova „hlubokého a stále sílícího porozumění kultuře“:
„Kultura pro něj hraje jedinečnou a nenahraditelnou roli v obrodě Číny i budování světového společenství sdílené budoucnosti. [Si] zdůrazňuje čínskou moudrost, předávanou po tisíciletí, zasazuje se o společnou prosperitu globálních civilizací, vítá rozkvět populární kultury a povzbuzuje mladé, aby se vydali cestou znovuobjevování své hrdé tradice.“
GCI s sebou přináší koncept „sivilizace“ (anglicky xivilization; novotvar vytvořený spojením jména čínského vůdce a slova civilizace). Podle Global Times čínští i zahraniční experti věří, že „ztělesňuje společné hodnoty celého lidstva, ale zároveň odráží esenci tradiční čínské kultury“.
Setkání Sokrata s Konfuciem
Oslavný článek poskytuje řadu příkladů, jak vřele je Čínou iniciovaný „dialog civilizací“ po celém světě přijímán. Není náhoda, že jedno z nově vzniklých center pro zkoumání starobylých civilizací vzniklo s čínskou podporou v řeckých Athénách. Antickou agoru tak nyní zdobí socha prominentního čínského umělce Wu Wej-šana (吴为山) znázorňující „Setkání Sokrata s Konfuciem“. Řecko je nejen všemi obdivovanou kolébkou evropské civilizace, ale díky smlouvě o integrovaném strategickém partnerství s ČLR a Číňany vlastněnému přístavu Pireus také pro režim důležitou „branou do Evropy“. Budování spolupráce mezi oběma starodávnými civilizacemi je vítaným způsobem propagace nové Si Ťin-pchingovy globální iniciativy.
Zdá se, že princip oslavy starobylých světových civilizací nyní Peking hodlá využívat na podporu vlastní rétoriky častěji, mimo jiné prostřednictvím akademické spolupráce. Výzkum má namísto „západních diskursů“ vycházet ze současné čínské ideologie, jak to realizuje zmíněné athénské Centrum starověké řecké a čínské civilizace. Řečtí sinologové, jako např. předseda Centra Stelios Virvidakis, s osobní podporou Si Ťin-pchinga zvou kolegy z Francie či Izraele a Iniciativa pro globální civilizaci již podle Global Times našla odezvu i mezi sinology v Egyptě či Indonésii.
Jang Čchao-ming (杨朝明), děkan Nišanského světového konfuciánského centra (尼山世界儒学中心) založeného v roce 2019 na podnět Si Ťin-pchinga v rodišti Konfucia Ni-šanu, se domnívá, že „není náhoda, že [právě] čínský vůdce dokázal představit iniciativy zaměřené na řešení světových problémů“. Ty totiž vycházejí z již zmíněné „tisíce let staré čínské moudrosti a odrážejí civilizační úsilí kráčet [po vzoru Konfucia] cestou [morální] integrity“. Současné světové problémy jsou podle něj důsledkem „nedostatků v komunikaci a porozumění mezi civilizacemi a západního nepochopení Číny“, a proto je „narativ ‚konfliktu civilizací‘ prakticky totožný se současnou teorií ‚čínské hrozby‘“.
Čínská „civilizace mnoha národností“…
O tom, že čínská Iniciativa globální civilizace je primárně kritikou Západu, potažmo USA, v duchu posilujícího úsilí Pekingu o přenastavení světového řádu, svědčí studie předních čínských komentátorů, ideologů a akademiků na toto téma. Například dubnové číslo klíčového společenskovědního periodika Současný svět (当代世界), které je orgánem Mezinárodního oddělení ÚV KSČ, zveřejnilo článek Kao Sianga 高翔, ředitele Čínské akademie společenských věd. V něm autor objasňuje základy GCI v kontextu Si Ťin-pchingovy ideologie. Důležitým konceptem, který byl podle newsletteru Sinocism v březnu jedním z nejčastěji zmiňovaných politických termínů v čínských médiích, je „modernizace v čínském stylu“ (中国式现代化). Ta má být alternativou modernizace pro rozvojové státy, pro něž není vhodná „modernizace formou westernizace“.
Kao Siang ve svém výkladu zapojuje princip „vzestupu a pádu civilizací“ (人类文明兴衰更替). Ten se inspiruje čínskými výklady fungování světa a lidských společenství vycházejícími z tradiční kosmologie, taoismu a učení Konfucia. Snad i poučen čínskou historií, kdy na konci dynastie Čching a pak znovu po Teng Siao-pchingových reformách v 80. letech 20. století progresivní intelektuálové kritizovali přílišnou uzavřenost Číny, Kao píše:
„Všechno je krásné svým vlastním způsobem a všechny [druhy] krásy vzkvétají společně; když však někdo obhajuje rozpory mezi civilizacemi a nadřazenost jedněch nad druhými, koná v duchu [hesla] tvoje prohra je moje vítězství a vítěz bere vše, může mít sice dočasnou mocenskou výhodu, nakonec však tato civilizace zanikne v řece historie.“
Nato v rozporu s vlastní kritikou „nadřazenosti jedněch nad druhými“ a zároveň realitou zásadních změn během 20. století připomíná, že čínská civilizace je „jedinou starodávnou civilizací na světě, která existuje nepřetržitě až do současnosti“. Kao to přičítá tomu, že „vyrůstá z úrodné půdy kultur mnoha národností a při svém vývoji přicházela do styku s jinými kulturami“. Není ovšem jasné, zda zmíněnými styky naráží na starověkou představu o Číně jako „říši středu“, která svou civilizační silou sinizovala „barbarské kultury“ v periferních oblastech „podnebesí“.
Kao opakovaně zdůrazňuje, že široce pojímaná „čínská civilizace“ (中华文明), zahrnující kultury všech menšinových národností multietnické ČLR, během svého vývoje vstřebala i vlivy „jiných civilizací“, konkrétně zejména marxismu-leninismu. Podle Kaa tato původně západní společenská teorie v Mao Ce-tungově pojetí v kombinaci s vynikající tradiční čínskou kulturou vedla k vzniku řady významných teorií. To pomohlo čínskému lidu všech národností vytvořit materiální, politickou, duchovní, společenskou a ekologickou civilizaci. Současná Čína proto může poskytnou cenné zkušenosti a lekce civilizacím jiných zemí.
… a západní „vyvážení ideologií“
Kao Siang kromě chvály na čínskou civilizaci nešetří kritikou „některých západní zemí“. Ty podle něj v nedávné minulosti zneužily své ekonomické, technologické a vojenské převahy, aby obhajovaly „nadřazenost západní rasy, kultury a civilizace“ a západní civilizaci označovaly za historický milník celého lidstva. Toto uvažování vychází podle Kaa z ideologie kapitalismu, posiluje rozpory mezi civilizacemi a podněcuje nenávist mezi národy.
ČLR podle něj naopak od svého založení v roce 1949 rozvíjela čínskou civilizaci s úctou k ostatním civilizacím, nedopouštěla se „kulturního kolonialismu“ ani se nesnažila „vyvážet ideologii“, měnit politické systémy jiných zemí nebo zasahovat do vnitřních záležitostí cizích států. Zásadním kladem veliké čínské civilizace má být to, že nikdy neprosazovala žádnou teorii kulturní nadřazenosti a nesnažila se měnit jiné civilizace či je potlačovat (perzekuovaní Ujguři, Tibeťané či Mongolové jsou samozřejmě považováni za nedílnou součást „čínské civilizace“).
Kultura jako „hegemonie a šikana slabších“
Teorie „globální civilizace“ využívá termíny jako „sdílené hodnoty lidstva“ (人类共同价值), což má být přesný opak situace, kdy „někdo“ silou vnucuje vlastní hodnoty jiným. Zdůrazňuje se v ní princip „využívání starého pro nové“ (古为今用), kdy se v rámci „kreativního a inovativního rozvoje spojuje tradiční kultura s moderní“. Jako jeden z prostředků podporujících vzájemné porozumění mezi civilizacemi Kao zmiňuje populární kulturu od literatury přes televizní seriály, filmy, hudbu a tanec až k výtvarnému umění, fotografii či akrobacii. Právě v oblasti populární kultury, respektive masové kultury a kulturního průmyslu, má ČLR ambici posilovat vlastní soft power a konkurovat západní produkci od Hollywoodu přes Netflix až po (americkou populární hudbou inspirovaný) k-pop.
Dominance Západu (a jeho spojenců jako Japonsko nebo Jižní Korea) v globálním kulturním průmyslu je z pohledu Číny jedním z výrazů západní „hegemonie a šikany slabších“. Tato politika Západu podle Pekingu postupně vedla k současnému globálnímu „deficitu míru, rozvoje, bezpečnosti a pořádku“ a postavila lidstvo před „dosud nevídané výzvy“. Kao, stejně jako současné čínské vedení, nenechává nikoho na pochybách, že za současné krize – klimatické změny, pandemii covidu-19, globální ekonomické problémy, válku na Ukrajině, inflaci a zdražování surovin – může „menšina velkých zemí“. Tyto země „stále udržují studenoválečnickou mentalitu a hrají starou hru s nulovým součtem. Neváhají použít hrubou sílu a hrozby pro svůj hegemonismus, mocenskou politiku a vměšování se. Pro svůj vlastní prospěch podněcují konflikty a rozpory“.
Kdo ukončí současné krize?
V závěru textu Kao opakovaně kritizuje přímo Spojené státy a zpochybňuje jejich kompetenci k řešení současných krizí. Tu naopak jasně spatřuje u Komunistické strany Číny a v „nové formě lidské civilizace (人类文明新形态). Ta vychází z více než pět tisíc let staré čínské civilizace a civilizační výměny se zapojením učení marxismu a zkušeností z čínské praxe“. Lid ČLR všech národností pod vedením strany povstal, zbohatl a nyní díky generálnímu tajemníku Si Ťin-pchingovi posílil natolik, aby mohl ostatním zemím nabídnout jinou cestu k prosperitě, než je ta kapitalistická.
Modernizace v čínském stylu nabízí alternativu rozvojovým zemím, jimž západní modernizace přinesla jen „problémy, vykořisťování a chaos“. ČLR proto nyní usiluje o prosazení nového mezinárodního řádu, který bude „spravedlivější a smysluplnější“ a povede k trvalému míru a rozkvětu. Vyzývá také rozvojové země, aby se k tomuto úsilí připojily. Nový mezinárodní řád by měl „ukončit hegemonismus a mocenskou politiku, vést k demokratizaci mezinárodních vztahů, aby každý člen mezinárodního společenství měl při řešení mezinárodních otázek právo na vlastní hlas“. Čína sama se cítí být „proponentem a obhájcem mezinárodní vlády práva, ochráncem mezinárodní spravedlnosti a budovatelem systému globální vlády“.
ČLR jako mírotvůrce a USA utopené v chaosu
V tomto smyslu je Iniciativu globální civilizace možné chápat jako propojení dosavadních ideologických principů Si Ťin-pchingova myšlení a kritiky Západu včetně mezinárodního řádu nastaveného po druhé světové válce a posíleného po rozpadu Sovětského svazu. V kontextu ruské agrese na Ukrajině a narativů, které ji z ruského pohledu vysvětlují a ospravedlňují, je zřejmé, že ČLR sama sebe nejen staví do pozice „mírotvorce“, ale zároveň v rámci tohoto „mírotvorného procesu“ usiluje o nastavení zmíněného nového mezinárodního řádu pod vlastním patronátem.
Jak upozorňuje China Media Project v rámci svého pravidelného příspěvku v newsletteru Sinocism, krátce po vyhlášení Iniciativy globální civilizace stranický Lidový deník koncem března zveřejnil tři celostránkové zprávy věnované kritice USA: zprávu čínského ministerstva zahraničních věcí o „Stavu americké demokracie v roce 2022“, „Zprávu o porušování lidských práv v USA v roce 2022“ vydanou informační kanceláří Státní rady a článek „Pravda o porušování lidských práv uprchlíků a imigrantů v USA“. Podobnost se zprávami amerických vládních institucí, lidskoprávních organizací i západních médií, které dlouhodobě kritizují stav lidských práv v ČLR, rozhodně není čistě náhodná. Jde o cílenou snahu otočit dlouhodobou kritiku čínského autoritářského režimu proti samotnému Západu a zpochybnit základní hodnoty, na nichž stojí současný mezinárodní řád reprezentovaný světovými organizacemi v čele s OSN.
Podle autora newsletteru Billa Bishopa jsou tyto zprávy zároveň výrazem snahy „ukázat USA jako zemi chaosu bez jakéhokoli praktického či morálního práva kritizovat Čínu a další země nebo nabízet schůdná mezinárodní řešení“. Naproti tomu Peking pod vedením Si Ťin-pchinga získává zásluhy na domácí i mezinárodní scéně a má proto z vlastního pohledu plný kredit nabídnout světu alternativní řešení mezinárodních problémů a zmíněnou „modernizaci v čínském stylu“. Jak shrnuje Bishop:
„Stručně řečeno, Iniciativa globální civilizace představuje úsilí sdružit další státy a strany kolem sebestředného konceptu ‚civilizace‘, v jehož jádru se skrývá legitimizace čínského vedení a politického systému komunistické strany spolu s radikálním odmítnutím západních hodnot jako destruktivních pro světový mír a rozvoj.“
Dále poznamenává, že „čínská politická kultura a mediální systém často používají natolik přehnanou a exaltovanou rétoriku, že je někdy pro zbytek světa těžké rozlišit, jestli se jedná jen o přehánění, nebo o skutečnou iniciativu, zda je to jen rétorika, nebo reálná ambice“. Ruská válka na Ukrajině může nicméně posloužit jako potenciální jazýček na vahách mezi prázdnými frázemi a ideologickým diskursem, který systematickým propagačním úsilím dokáže Si Ťin-pchingovi postupně získat mezinárodní podporu pro uskutečnění jeho ambicí.