Původní publikace tohoto článku na webu Investigace.cz
Na začátku roku 2022 napadli hackeři více než padesát ruských společností a vládních agentur, včetně e-mailového systému Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti (VGTRK). Uniklé dokumenty zveřejnila platforma Distributed Denial of Secrets. Web The Intercept a mezinárodní novinářská síť Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) následně vytvořily konsorcium zpravodajských organizací, jež měly soubory prozkoumat. Díky hackerskému útoku získali novináři například více informací o Jevgeniji Prigožinovi, Putinovu muži na špinavou práci, který je známý také pod přezdívkou „Putinův kuchař“.
Na základě tohoto úniku dat také došlo k odhalení mediálního spojenectví Ruska a Číny. Na začátku války odborníci upozorňovali na podobnosti mezi tím, jak o konfliktu na Ukrajině informují ruská a čínská média. Jak píše web The Intercept, část takových podobností byla pravděpodobně náhodná, hlavně v případech, kdy tyto narativy odpovídaly přesvědčením ruské a čínské vlády. Avšak dokumenty odhalené z e-mailu zaměstnanců ruské stanice VGTRK ukazují, že Čína a Rusko skutečně spojily mediální síly na oficiální úrovni.
Čínští a ruští zástupci médií podepsali dokument o spolupráci v červenci 2021. Dohodli se na tom, že si budou vyměňovat zpravodajské výstupy i články a jednali také o koprodukci televizních pořadů. V dokumentu, který novináři z The Intercept označují jako „dohodu o propagandě“, jde o přebírání novinářských počinů, jež odpovídají narativům prosazovaným čínskou a ruskou vládou.
Ředitel projektu Sinopsis a sinolog Martin Hála zdůrazňuje, že přestože se o spolupráci v oblasti médií a propagandy mezi oběma státy mluvilo i předtím, byly tu jen nepřímé důkazy. Až uniklé dokumenty to jednoznačně potvrdily. „Teprve nyní máme nezvratné a podrobné důkazy v písemné podobě,“ řekl Hála pro investigaci.cz.
Co z takové dohody obě země mohou vytěžit? Sinolog Hála je přesvědčený, že Rusko má v externí propagandě a dezinformačních kampaních značný náskok: „Čína se ochotně učí z jeho příkladu. Rusku naopak přichází vhod čínská propagandistická podpora v krizových situacích, jako je válka na Ukrajině, a to především na globálním Jihu, kde má Čína silnou pozici, včetně značného mediálního vlivu“.
Rusko-čínská výměna informací
Kořeny mediální spolupráce Ruska a Číny sahají daleko do minulosti. Obě země pořádají každoroční setkání týkající se mediální spolupráce už od roku 2008. V roce 2013 pak čínský prezident Si Ťin-pching navštívil Moskvu a mluvil o prohloubení vazeb mezi ruskými a čínskými médii. Od té doby vznikly desítky mediálních smluv, například hned v roce 2015 mezi televizní sítí Russia Today (RT) a Čínskou ústřední televizí (CCTV). Čínská televize i rozhlas rovněž spolupracují s ruskými státními novinami Rossijskaja gazeta a zpravodajské obsahy dostává od čínských médií také tisková agentura Sputnik. Ruská oficiální média pak zveřejňují zprávy v čínštině a mají aktivní účty na čínské sociální síti Weibo. Jak už bylo řečeno, o součinnosti jednotlivých médií se sice vědělo, ale spolupráci na úrovni států dokázal až uniklý dokument.
Obě strany se v něm zavazují ke „spolupráci v oblasti výměny informací, v prosazování objektivního, komplexního a přesného zpravodajství o nejdůležitějších světových událostech“. Objevují se tu také návrhy kooperace v oblasti online médií a sociálních sítí.
Mezi signatáři najdeme velká státní média, online média i média soukromá, ale také čínský telekomunikační gigant Huawei, herní společnost Migu Video spadající pod státní podnik China Mobile či SPB TV, streamovací službu se sídlem ve Švýcarsku, již vlastní ruský občan. Státní tiskové agentury TASS a Sin-chua se v duchu smlouvy zavázaly, že si budou vyměňovat svá zpravodajství, a další státní média souhlasila s publikováním materiálů propagujících partnerskou zemi.
Dokument zmiňuje až 64 společných mediálních projektů, které byly v momentě podepsání zahájeny nebo se na nich už pracovalo. Některé z nich jsou odlehčené, třeba kreslená pohádka o pandě a králíkovi z roku 2021 od CCTV a ruské Riki Group. „Já tě povzbuzuju a ty mi pomáháš,“ zpívají animované postavičky. Ne všechny rusko-čínské projekty ale byly či jsou podobně veselé. A zatímco některé z nich míří na domácí publikum, jiné zase působí mezinárodně, třeba Brics TV, RT či Sputnik nebo čínská média China Daily a Global Times.
Rusko-čínské ujednání zároveň neobsahuje žádné podrobnější nebo propracovanější plány. Podle expertky Marie Repnikovy z Centra pro globální a informační studia na Georgia State University může být vágní formulace záměrná: „Protože pak je těžší sledovat konkrétní projekty a přisuzovat za ně komukoli odpovědnost.“
Čínské obsahy pro ruské publikum
Některé z mediálních počinů, jež dohoda rozebírá, jsou předmětem zájmu hlavně pro Čínu, upozorňuje The Intercept. Ruská TASS například souhlasila, že v rámci spolupráce bude dělat rozhovory s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem nebo premiérem Li Kche-čchiangem. Tisková agentura také uspořádala výstavu fotografií připomínající sté výročí Čínské komunistické strany.
Ruská státní média rovněž dlouhodobě protlačují čínské obsahy a spolupracují s mediální společností China Media Group, která vznikla v roce 2018 na podnět Si Ťin-pchinga. Web Meduza v této souvislosti zmiňuje analýzu společnosti Medialogia, z níž vyšlo najevo, že ruská média v roce 2020 převzala měsíčně více než sto článků od China Media Group.
Jde třeba o čínské texty, které opakovaně obhajují aktivity Pekingu v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiangu a tvrdí, že tu nedochází k porušování lidských práv. Přitom právě v tomto regionu čínská vláda provádí represe vůči Ujgurům, které mimo jiné internuje v převýchovných zařízeních.
Uniklé e-maily také potvrzují, že určití ruští novináři cíleně napomáhali posilovat čínské narativy v Rusku. V březnu 2021 například Alexander Balitskij z ruské VGTRK poslal scénář zpravodajského příspěvku o tom, jak Číňané bojkotují zahraniční značky, jež se vyjádřily k nucené práci Ujgurů v Sin-ťiangu. „Globální společnosti hrály ve stejném týmu se západními politiky a obviňovaly Čínu z genocidy Ujgurů,“ píše se ve scénáři. Následuje poznámka pro produkci: „Oddálit na malebný výhled na pole s bavlnou, kde se právě sklízí“. Bavlnu přitom v Sin-ťiangu sklízí Ujgurové věznění v táborech nucených prací.
Čínské lži o válce
Měsíc poté, co v létě 2021 došlo k podepsání „dohody o propagandě“, napsal novinář z China Media Group na e-mailovou adresu redakce VGTRK zprávu s návrhem spolupráce: „Můžeme vést rozhovory nebo psát zprávy podle vašich potřeb. Zároveň také můžeme odpovídajícím způsobem přebírat váš obsah a šířit ho v Číně“. Jak to vypadá v praxi, ukazuje válka v Ukrajině.
Těsně předtím, než Rusko na konci února 2022 zaútočilo, dostala všechna čínská média směrnici, podle níž mají ve zpravodajství využívat jen oficiální zprávy vydávané státním deníkem People’s Daily, tiskovou agenturou Sin-chua či státní televizí CCTV. Jde o média, která mají dohody o sdílení obsahu s ruskými protějšky už od roku 2015.
Čína se sice oficiálně staví k válce na Ukrajině neutrálně, odmítla ale označit ruský útok za invazi. S čímž jistě souvisí i dohoda o „neomezeném“ partnerství podepsaná jen pár týdnů před vpádem Rusů na Ukrajinu prezidenty Si Ťin-pchingem a Putinem.
V čínském zpravodajství se informace o válce na Ukrajině nikdy nedostaly na první stránky, jak tomu bylo v západních médiích. Média v Číně navíc přebírala ruskou perspektivu, argumenty Kremlu i záběry z ruských zpravodajských zdrojů. „Ve zpravodajství se často ani nezmiňovalo, že útoky provedlo právě Rusko,“ upozornila expertka Maria Repnikova a dodala, že čínská média přizpůsobila věty a prohlášení přímo ruskému diskurzu. Objevily se tu argumenty o tom, že za válku nese odpovědnost NATO a západní svět, o nacistech v Ukrajině i biologických laboratořích sponzorovaných Spojenými státy.
Organizace Doublethink Lab sledovala od poloviny února do konce března 2022 čínská média. Podle dat docházelo k zesilování ruských dezinformací o Ukrajině a zpravodajské výstupy také spojovaly zmínky o nacistech na Ukrajině s protesty v Hongkongu, aby podpořily solidaritu mezi ruskými a čínskými občany proti „zahraničním silám, zasahujícím do jejich vnitřních záležitostí“. Ruská a čínská média se totiž snažila protlačit příběh o tom, že Západ dal finance ukrajinskému „neonacistickému praporu Azov“, který se měl účastnit protestů v Hongkongu v letech 2019 až 2020. Ruská RT navíc před dvěma lety uvedla dokument, kde obviňuje CIA a další americké organizace z toho, že hrají zákulisní roli v hongkongských protestech.
Tyto a podobné dezinformace vycházejí podle experta Martina Hály ze společné vize, sdílené oběma mocnostmi — z vize o „novém uspořádání mezinárodních vztahů“, jež by mělo zvrátit poválečný mezinárodní systém založený na obranných aliancích a mezinárodních obchodních dohodách. „Rusku i Číně jsou trnem v oku zejména obranné aliance USA, na prvním místě NATO. Čína plně přebírá ruský narativ o rozšiřování NATO a obecně o americkém a západním ‚hegemonismu‘ jako základní příčině války na Ukrajině či napětí v dalších částech světa, včetně Tchajwanské úžiny,“ vysvětluje Hála.
Ne zcela vyrovnané partnerství
Podle odbornice Marie Repnikovy ale mediální symbióza Ruska a Číny funguje spíš na symbolické úrovni. „Myšlenka, že Čína kopíruje všechno od Ruska, je přehnaná, protože čínská státní média nemluví o válce jako o oprávněném aktu a válku otevřeně nepodporují. (…) Zpravodajství není jednomyslně proruské, spíš zahrnuje selektivnější, oportunistickou úpravu některých ruských narativů,“ informuje Repnikova.
Samotné Čínské úřady popřely, že by šířily dezinformace o válce. Mluvčí tamního ministerstva zahraničí Wang Wen-pin uvedl, že takové obvinění je samo o sobě aktem vytváření dezinformace.
V pátek 30. prosince pak Vladimir Putin pozval svého čínského protějška Si Ťin-pchinga na státní návštěvu do Ruska, jež by měla proběhnout na jaře. Podle ruského prezidenta jsou vztahy mezi oběma zeměmi „nejlepší v historii“.
Autoři původního textu: Mara Hvistendahl, Alexey Kovalev.