Už několik dní po britském referendu o vystoupení z Evropské unie, ve kterém se Britové těsně rozhodli pro „brexit“, nebylo prakticky možné v čínském tisku najít nějaké obsažnější články o této události. Oficiální postoje čínských představitelů zněly zdrženlivě a diplomaticky umírněně. Jako příklad typické reakce oficiálních čínských míst uveďme vyjádření mluvčího čínského ministerstva zahraničních věcí Chua Čchun-jinga, jenž na rutinní konferenci řekl, že silná Evropa je obecným zájmem a že Čína „vždy rozvíjí vztahy s VB a Evropou z dlouhodobé perspektivy a podporuje cestu rozvoje, kterou si Evropa zvolí“.
Důvodem tlumeného postoje médií byl cenzurní oběžník vydaný 27. června, požadující uměřenou míru i způsob informování o události, absenci komentářů a spekulací. Je to více než pochopitelné: tzv. brexit, vystoupení Velké Británie z EU, je horkým tématem, jehož strategický dosah je komplexní a kontroverzní.
Přehled rozporuplných reakcí přinesla agentura Reuters, hlouběji potom China Digital Times zde, ještě šířeji zde.
Michael Schuman se na Bloomberg.com vyjádřil v tom smyslu, že Čína je v této situaci jediným skutečným vítězem, protože oslabená a rozdrobená Evropa nebude schopná vyvažovat vliv Číny – s tím měla konec konců potíže dokonce i v dobách relativní soudržnosti.
Jako celek by EU teoreticky měla užívat znatelnou sílu, aby tlačila Peking směrem k otevření trhů a rovnému přístupu k obchodu. Evropské státy místo toho svou výhodu promarnily vzájemným soutěžením o čínské investice a výhody. (…) Také politicky může brexit jen rozšířit prostor pro čínské aktivity. Jak Čína zpochybňuje uctívané evropské instituce a ideály od svobodné námořní dopravy po lidská práva, je třeba stále více tato pravidla a hodnoty bránit. Jednotná Evropa mohla představovat vážnou protiváhu rostoucí čínské asertivitě.
(Na tomto místě nelze nevzpomenout památných slov prezidenta Zemana o osvobození ČR od Evropské unie k budovaní samostané družby s Čínou.)
Jinak celou situaci vidí někteří ostatní komentátoři, kteří především kladou větší důraz na změnu vyjednávací pozice Číny vůči EU (zde). Jonathan Sullivan, ředitel China Policy Institute z Univerzity v Nottinghamu, oponuje Schumanovu pohledu na Twitteru tím, že Čína měla v Británii užitečného vlivného partnera, a navíc v EU viděla důležitý protipól hegemonii USA, pročež „izolovaná Británie a oslabená EU nejsou v čínském dlouhodobém zájmu“. Potvrzuje se Sullivanův ironický postřeh, že Čína použije výsledek referenda k tvrzení, že lidu nelze svěřit demokratické rozhodování ve věcech národního zájmu. Bill Bishop na svých stránkách sinocism.com rovněž poukazuje na propagandistické možnosti Pekingu ironizovat jevy, které vidí jako rizikové projevy demokracie: Donald Trump, řecká krize a referendum o brexitu jsou tři nejvýraznější témata. Ostatně People´s Daily ještě před cenzurní direktivou zveřejnil článek přesně v tomto duchu:
Rozviřování neklidu by bylo zdrojem nestálosti v jakékoli společnosti. Oba dva tábory – pro opuštění EU i pro setrvání – za účelem zvýšení svého vlivu útočily na protivníka zcela bez skrupulí, neváhaly překrucovat fakta a statistiky. Autorka Harryho Pottera J. K. Rowlingová na svém blogu napsala, že v životě neslyšela ohavnější pohádky než ty, které se vyprávěly během referenda, a to je co říci, protože sama vytvořila hodně oblud. Zoe Williams byl ve svém sloupku pro Guardian ještě přímější: „Žádné volby nebyly tak prolhané jako toto referendum, volič musel hádat podle rychlosti mluvy a očního kontaktu, aby zjistil, kdo zrovna mluví pravdu“.
Global Times se ptají, zda je fér rozhodovat o budoucnosti Británie na základě nepatrné převahy voličů volících vystoupení z EU.
Na Rusko nebo Čínu to nebude mít žádný přímý politický dopad. Čínský lid v tomto rozhodujícím okamžiku, kdy se učí o globalizaci a demokracii, bude sledovat důsledky britského přijetí „demokratického“ referenda.
Andrew Brown na Wall Street Journal zdůrazňuje, že Čína po referendu ztratila důležitého partnera, Hannah Beech v Time píše, že proklamovaná Cameronova zlatá éra britsko-čínských vazeb je pryč, a Čína tak ztrácí Británii coby prostředníka strategického přístupu do Evropy.
Již zmiňovaný názor o EU jako Čínou vítané protiváze USA vyslovuje v Global Times i Aj Ťün. Fu Ťing z evropské kanceláře China Daily se domnívá, že z dlouhodobého hlediska brexit EU neohrozí. Názor, že následky brexitu pro britsko-čínské obchodní vztahy není nutné přeceňovat, mají i někteří další čínští ekonomové, například Pien Jung-cu z Čínské lidové univerzity, jak ho citovaly New York Times.
Na druhou stranu k podceňování strategického významu brexitu mají daleko Mikko Huotari a Jan Gaspers v odborné diskuzi o evropsko-čínských vztazích na ChinaFile:
Mělo by osudové následky, kdyby vlastní sebezahleděnost zabránila Evropě prosazovat své zájmy tváří v tvář Číně. Členské státy a evropské instituce musejí posílit společné monitorování a sdílení informací o Číně.
K roztříštěnosti evropského přístupu k Číně dále píší:
Spolupráce středo a východoevropských zemí s Čínou v rámci iniciativy 16+1 vyvolává ve „staré Evropě“ malé pozdvižení. Německo a Británie na druhé straně také budí nedůvěru mezi sousedy, když si pěstují s ČLR své vlastní „zvláštní vztahy“.
V téže diskusi na ChinaFile upozorňuje Sinopsis.cz na kontrast mezi sbližováním Ruska a Číny v rámci tzv. „eurasijské integrace“ na jedné, a dezintegračními procesy v Evropě na druhé straně.
Podobně jako mezi analytiky, jisté názorové rozpory panují i mezi členy čínské internetové komunity, která situaci sleduje velmi vzrušeně a také ji tak komentuje. Na názorové platformě In Touch Today, kterou provozuje Tencent, vyslovuje autor Si Ťing-čung názor, že rozpor mezi zastánci a odpůrci setrvání v EU kopíruje rozpor mezi elitami a prostými lidmi: obě skupiny hovoří o těchže problémech, ale každá jiným jazykem. Nejvýraznějším bodem sporu mezi oběma skupinami je potom migrace. Minianketa mezi čtenáři Tencent ukázala, že dvě třetiny lidí očekávaly, že Británie se rozhodne pro opuštění EU, stejné množství lidí považuje nebezpečí populismu za vážné v globálním měřítku. Mezi čtenáři tu také rezonoval komentář s názorem, že rozhodování o strategických a důležitých záležitostech nepřísluší normálním lidem, ale expertům. Čtenáři také diskutují o tom, jak proběhnuvší referendum rozpoutá další podobná v ostatních zemích EU.
„Nejdřív odejde Británie, potom Nizozemí. EU pláče,“ říká jeden z uživatelů Weibo. „Já to chápu,“ píše další: „pokud do EU vstupují i země jako je Turecko, to se Nizozemí nemůže líbit.“ „Muslimská imigrace vážně přispěla k tomu, že státy odcházejí z EU,“ zní další komentář. V zásadě vidí mnoho čtenářů brexit jako začátek další dezintegrace EU. Kromě potenciálního referenda v Nizozemí mnoho lidí očekává také nové referendum o nezávislosti Skotska.