Nic zajímavého v malé zemi? Česko-čínská akademická výměna v době fúze vojenské a civilní sféry

Projekt Sinopsis ve spolupráci s Českým rozhlasem provedl první systematické mapování českých akademických vazeb na univerzity v ČLR, napojené na obranný sektor. Průzkum identifikoval desítky partnerství mezi českými univerzitami a institucemi, považovanými za rizikové podle databáze čínských univerzit obrany, vedené Australským institutem strategické politiky (ASPI). Komunistická strana Číny stále zdokonaluje svoji strategii fúze vojenské a civilní sféry, jejímž cílem je začleňovat civilní inovace a výzkum do vojenského rozvoje. Spolu s prohlubováním této strategie se pak nebezpečí přenosu znalostí a technologií, provázející spolupráci české akademické obce s univerzitami napojenými na obranu ČLR, stává stále zřetelnější.¹

Popírání toho, že by malý evropský stát mohl být zajímavý pro armádu KS Číny, značí, že si nejsme dostatečně vědomi rozsahu čínského úsilí o získání technologií dvojího použití a zároveň předchozích pokusů zaměřených na Českou republiku. České zpravodajské služby odhalily, že institut vyrábějící čínské jaderné hlavice se v minulosti pokusil získat českou technologii prostřednictvím běžné akademické výměny s místní univerzitou.

K tématu využívání akademické spolupráce se zahraniční akademickou obcí pro vojenský výzkum přitáhla celosvětovou pozornost série publikací Alexe Joskeho, výzkumného pracovníka působícího při ASPI, a jeho spolupracovníků. Na jejich práci navázaly zprávy, popisující podobnou spolupráci také ve Švédsku, Belgii, Velké Británii, USA a na Novém Zélandu.² Dvě zprávy ASPI se soustředily na roli spolupráce se zahraničními univerzitami v obranném výzkumu s využitím vojenských a civilních univerzit. China Defense University Tracker, vydaný institutem ASPI v roce 2019, poskytl databázi čínských univerzit s vazbami na národní obranu. Tyto univerzity jsou zde rozčleněny podle toho, nakolik výměna s nimi může pomoci KS Číny v jejích obranných a bezpečnostních cílech.³

Mezi univerzity obrany nepatří jen ty přímo podřízené Čínské lidové osvobozenecké armádě. Silné mezinárodní vazby civilních univerzit mohou armádě pomoci snáze získat přístup k západnímu výzkumu a technologiím, a to díky kontrole KS Číny nad čínskými akademickými institucemi a díky zaměření Si Ťin-pchingovy éry na fúzi vojenské a civilní sféry ( ťün-min žung-che, 军民融合).⁴ Mezi civilními univerzitami, které se nejvíce zabývají výzkumem národní obrany, vyniká především takzvaných „Sedm synů národní obrany“. Mezi ně patří například Pekingská univerzita letectví a kosmonautiky (北京航空航天大学), Pekingský technologický institut (BIT, 北京理工大学) a Severozápadní polytechnická univerzita (NWPU, 西北工业大学). Sedm synů patří mezi nejlépe financované univerzity v ČLR, přičemž velká část jejich prostředků je vynakládána na výzkum a vývoj vojenských projektů.⁵ Dostupné údaje ukazují, že v minulých letech bylo asi třicet procent jejich studentů zaměstnáno v systému národní obrany. Všech Sedm synů se účastní výzkumu zbraňových systěmů, jako jsou řízené střely, letadlové lodě a stíhačky.⁶

Náš výzkum využil Tracker institutu ASPI k identifikování potenciálních zdrojů nebezpečí v česko-čínských dohodách o akademické spolupráci. V projektu zahájeném v listopadu 2019 porovnal autor seznam čínských partnerů veřejných univerzit z roku 2018, vydaný českým Ministerstvem školství, s databází ASPI.⁷ Získané informace poté použily novinářky Českého rozhlasu Markéta Chaloupská a Jana Magdoňová k vlastnímu šetření, při kterém byla posouzena možná rizika vyplývající z těchto vazeb. Některá zjištění se objevila ve dvou zprávách Českého rozhlasu v červenci 2020.⁸ Zde v rámci první studie rizik spolupráce ČR a ČLR v oblasti technologického výzkumu uvedeme další podrobnosti o vybraných případech česko-čínské akademické spolupráce s vazbami na univerzity s vojenským zaměřením v ČLR.

Česká akademická obec a její čínští partneři s armádními vazbami

Přestože není známo, že by některé univerzity v ČLR přímo podřízené vojenským nebo bezpečnostním agenturám spolupracovaly s českými protějšky, 14 z 26 českých veřejných univerzit navázalo spolupráci s civilními univerzitami, které představují podle databáze ASPI střední až velmi vysoké riziko.⁹ Sedm českých univerzit spolupracuje s rizikovými či vysoce rizikovými partnery, mezi něž patří například Severozápadní polytechnická univerzita, Pekingská univerzita letectví a kosmonautiky a Pekingský technologický institut.¹⁰ Nejvíce těchto vazeb mají technické univerzity, ale i mezi ostatními univerzitami je možné dokumentovat spolupráci s možnými bezpečnostními riziky. Univerzita Palackého v Olomouci, na níž byl jako na první univerzitě v ČR založen Konfuciův institut a která také vydala překlad Si Ťin-pchingových spisů, uzavřela dohody o spolupráci např. s Pekingským technologickým institutem a Wuchanskou Univerzitou (武汉大学), které Tracker institutu ASPI označil za vysoce rizikové.¹¹

Před zveřejněním výzkumu Českého rozhlasu a projektu Sinopsis nebyly české univerzity vždy o problému dostatečně informované a podepisovaly smlouvy o spolupráci bez náležitých znalostí o svých protějšcích. S orgány ČLR se jednalo jako se standardními vědeckými institucemi, které se těší nezávislosti a akademickým svobodám, v demokratických státech považovaných za samozřejmé.¹²

Laboratoř integrace procesů pro trvalou udržitelnost (SPIL), vedená Jiřím Klemešem při Vysokém učení technickém v Brně, se chlubí několika partnery z ČLR, které databáze institutu ASPI označila za střední až velmi vysoké riziko. Patří mezi ně i vysoce riziková Si’anská dopravní univerzita (XJTU, 西安交通大学), která hostí řadu obranných laboratoří.¹³ SPIL, který má několik čínských zaměstnanců, se zaměřuje se na výzkum v energetickém průmyslu a pokouší se snížit jeho environmentální náklady.¹⁴ V roce 2019 navštívil každoroční konferenci SPILu Klemešův dlouholetý spolupracovník z XJTU Čchü Č’-kuo (屈治国), který je odborníkem mimo jiné na tepelnou ochranu v letectví a astronautice.¹⁵ Z jeho životopisu na XJTU vyplývá, že vedl projekty v rámci celostátních programů, včetně Plánu podpory nejlepších mladých talentů (Čching-nien pa-ťien žen-cchaj č’-čch’ ťi-chua, 青年拔尖人才支持计划), který vede Organizační oddělení ústředního výboru pod tzv. Plánem deseti tisíc talentů (Wan žen ťi-chua, 万人计划). Podle tohoto životopisu se také podílel na celostátních projektech výzkumu obrany.¹⁶ Čchü pracoval na projektech pro China General Nuclear Power Group (中国广核集团) a technologickou společnost ZTE. Od září 2019 působí v Státní klíčové laboratoři vícefázového toku v energetice při XJTU (动力工程多相流国家重点实验室), která má vazby na výzkum národní obrany.¹⁷ Jeden z Čchüových postdoktorandů dále mezi lety 2013 a 2017 pracoval v jednotce logistického výzkumu 62026 Čínské lidově osvobozenecké armády.¹⁸ Poté, co byl konfrontován s těmito fakty, reagoval Klemeš tvrzením, že o tom nic nevěděl a „nevidí žádný problém“ týkající se Čchüa nebo vazeb XJTU na obranný sektor.¹⁹ Podle Klemeše je „Česko je tak titěrné“, že neví, „jak by mohlo přispět obrannému průmyslu Číny.“²⁰ Rozhovor s Českým rozhlasem pak Klemeš náhle ukončil obviněním, že novinářka pracuje pro Bezpečnostní informační službu (BIS).²¹

České vysoké učení technické spolupracuje se společností China Aviation Tianye Education Investment Co., Ltd. (CATEI, 中航天业教育投资有限公司) a českou leteckou společností F AIR se sídlem v Karlových Varech na výcvikovém projektu pro čínské piloty. CATEI je součástí soukromého konglomerátu, který nabízí pilotní výcvik ve spolupráci s domácími i zahraničními vzdělávacími institucemi. Mezi jeho partnery patří nejprestižnější čínské akademické instituce, jako je například S’-čchuanský institut průmyslové technologie, který se specializuje na „vzdělání v oblasti národní obrany“ a „usiluje o vytvoření značky“ v této oblasti.²² Přestože se přinejmenším některé z projektů výcviku pilotů nepodařilo realizovat, vybudované partnerství bylo využito k podpoře vazeb na jiné univerzity spojené s národní obranou ČLR.²³ V roce 2017 CATEI pozvala českou delegaci, jejímž členem byl i bývalý ministr zahraničních věcí a tehdejší poradce premiéra Jan Kohout, na návštěvu BIT, jednoho ze Sedmi synů národní obrany, zaměřující se na vojenský výzkum v letectví a výzbroji. Při této návštěvě vyzývali čínské studenty letectví, aby šli studovat na ČVUT.²⁴ CATEI také zprostředkovala další výměnné programy v oblasti letectví, např. Nankingská univerzita letectví a kosmonautiky (南京航空航天大学) vyslala své studenty na Českou zemědělskou univerzitu.²⁵ CATEI uzavřelo podobné mezinárodní spolupráce také se školami a univerzitami v Austrálii, USA či Kanadě.²⁶

ČVUT spolupracuje i s další čínskou institucí, zaměřenou na letectví – Čínskou společností pro letectví a astronautiku (CSAA, 中国航空学会). Tato instituce roku 2018 hostila Petra Vitteka z Odborné společnosti letecké ČR a Andreje Lalise z Laboratoře letecké bezpečnosti při ČVUT.²⁷ CSAA pravidelně pořádá náborové a vzdělávací akce společně s Letectvem Čínské lidové osvobozenecké armády (PLAAF).²⁸ Vzdělávací akce zaměřená na obranu, pořádaná roku 2019, do níž se zapojila CSSA a výzkumná jednotku PLAAF, měla také vazby na ČVUT. Střední škola v provincii Šan-tung, kde se výcvik uskutečnil, se specializuje na letectví a vysílá své studenty do zahraničí, zejména na samotné ČVUT. Celá akce, během níž celostátní experti (mezi něž patřil i profesor z NWPU) mluvili o letectví, astronautice, námořním a jaderném výzkumu, zdůrazňovala důležitost fúze vojenské a civilní sféry.²⁹ I tento příklad vykresluje, jak je strategie fúze vojenské a civilní sféry již velmi záhy předávána studentům, včetně potenciálních budoucích účastníků dohod o mezinárodní spolupráci.

Reakce českých univerzit

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava (VŠB-TUO) spolupracuje například s BIT a Šenjangskou leteckou univerzitou (沈阳航空航天大学) (vysoké riziko). VŠB-TUO odmítla tyto vazby pro Český rozhlas komentovat.³⁰ Podobně se k tomu postavila i při předchozí debatě o spolupráci s ČLR. V roce 2019, kdy instituce jako ČVUT přehodnocovaly svoji spolupráci se společností Huawei, VŠB-TUO uvedla, že má v úmyslu pokračovat i nadále v kontaktech s touto společností, včetně projektů financovaných EU.³¹ Univerzita se vymyká světovému trendu vyhýbat se vlivovým aktivitám a stranické propagandě, a naopak se snaží prohloubit svou spolupráci s kontroverzními orgány ČLR; usiluje například o to povýšit svoji Konfuciovu třídu na plnohodnotný Konfuciův institut.³² Univerzitní Centrum pokročilých inovačních technologií provozuje Česko-čínské centrum, které je zapojeno v Plánu 100 talentů v provincii Chu-pej a spolupracuje především v metalurgii a vědě o materiálech.³³ „Plány talentů“ jsou náborové vládní programy, jejichž cílem je získat zahraniční technologie a know-how. Podle pozorovatelů kombinují ve své činnosti legální a nelegální metody. V poslední době čelí ve světě zvýšené pozornosti. Struktura a mechanismy těchto „plánů“ byly popsány zejména v nedávné Joskeho zprávě.³⁴

Naproti tomu univerzity v Pardubicích a Hradci Králové reagovaly na český průzkum tak, že pomocí Trackeru prověří své čínské partnery.³⁵ Prorektor ČVUT řekl Rozhlasu, že si uvědomuje, že „každá technologie se dá zneužít“ a „berou tento problém vážně“.³⁶ Současně však ČVUT spolupracuje s Pekingskou univerzitou letectví a kosmonautiky, která téměř 60% svého rozpočtu na výzkum vydá na obranné projekty. ČVUT má také kontakty na vysoké úrovni s NWPU, univerzitou s několika laboratořemi pro výzkum národní obrany: z nich například samotná laboratoř bezpilotních letadel (UAV) obdržela mezi lety 2001 až 2019 přes 61 milionů USD na financování výzkumu.³⁷ V roce 2018 hostila také delegaci z Ningbo Enterprise Successors Union (宁波市“创二代”联谊会), sdružení mladých podnikatelů, podřízeného oddělení jednotné fronty provincie Ning-po.³⁸ Delegace si vyslechla prezentaci o Průmyslu 4.0 od tehdejšího rektora univerzity Petra Konvalinky³⁹ a navštívila oddělení robotiky, kde údajně ignorovala požadavek na zákaz focení.⁴⁰

Zájem ČLR o českou obrannou technologii

Skutečnost, že se ČLR zajímá o český výzkum, podtrhují také stále častější čínské kyberútoky na akademické instituce. Tyto útoky se snaží získat data a know-how v oblastech, jako jsou biotechnologie, drony či zěmědělství. Podle odborníka na kybernetickou bezpečnost jsou přesně cílené, což naznačuje dobré porozumění českému akademickému světu.⁴¹

BIS zveřejnila pokus z roku 2004 o nábor českého vědce Čínskou akademií inženýrské fyziky (中国工程物理研究院), která je zodpovědná za navrhování a výrobu jaderných hlavic.⁴² Cílem operace byla údajně snaha získat pokročilou nanotechnologii prostřednictvím čínského studenta, působícího v rámci stipendijního programu na jedné neidentifikované české univerzitě.⁴³ Přestože byl tento plán zmařen, existují další důkazy, které poukazují na dlouhodobý zájem ČLR o české obranné technologie. Čínský pasivní radar CETC YLC-20 je např. založen na českém pasivním sledovacím systému Věra, jehož plánovaný prodej do Číny byl zrušen v roce 2004 pod tlakem z USA.⁴⁴

Tyto příklady ukazují, že ČLR usiluje o získání českých technologií a know-how ve specifických oblastech, jako jsou drony a nanotechnologie. V rámci strategie fúze vojenské a civilní sféry mohou být i technologie získáné prostřednictvím legální, oficiálně civilní akademické spolupráce využity pro vojenské účely.⁴⁵

Od pasivity ke svědomitosti

Spolupráce mezi českými a čínskými výzkumnými institucemi zůstává poměrně omezená. Veřejně známé případy, které poukazují na zájem ČLR o české vojenské technologie či technologie dvojího použití, by přesto měly univerzity upozornit na rizika, která s sebou nese spolupráce s institucemi napojenými na čínský vojensko-průmyslový komplex. Mezi tato rizika patří využití programů náboru talentů pro přenos technologií, vojenské využití know-how, získané prostřednictvím civilní spolupráce, a zneužívání výzkumu k porušování lidských práv.

Reakce českých univerzit na tato fakta do značné míry poukazují na nedostatečné povědomí o této problematice a o nástrojích pro prověřování rizikových partnerství s univerzitami v ČLR. Zdá se, že české akademické instituce jednají se svými čínskými protějšky jako s běžnými vědeckými organizacemi, přestože ve skutečnosti jsou tyto ovládány politickou stranou, postrádají akademické svobody a často udržují mnohem uzší vztahy s vojenským a bezpečnostním aparátem, než o sobě veřejně uvádějí.

Je tedy potřeba prověřovat pozadí institucí prostřednictvím čínských zdrojů, kde jsou informace o těchto vazbách často snáze dostupné, a s pomocí nově vznikajících studií na toto téma. Výzkumné instituce by neměly spoléhat pouze na kontrarozvědné agentury a měly by samy aktivně pracovat na prevenci krádeží technologií a problematického přenosu znalostí.

Jak ukazuje český příklad, i menší země mohou být cílem snah ČLR o získání technologií obranného systému. Tyto státy se často specializují na konkrétní oblasti, do nichž směřují své odborné znalosti a financování. V ČR mezi tyto oblasti patří například nanotechnologie a drony, o které již ČLR projevila zájem. Problém je třeba brát vážně jak z hlediska ochrany duševního vlastnictví, tak širších mezinárodních souvislostí. Pozitivní reakce českých univerzit na uvedená zjištění a jejich prohlášení, že budou prověřovat své čínské partnery pomocí materiálů, jako je databáze institutu ASPI, by mohla pomoci změnit dosavadní převážně pasivní postoj na svědomitý přístup.

Z anglického originálu přeložila: Karina Kapounová.

Příspěvek byl prezentován na konferenci Mapping China’s footprint in the world III.

---

1. Více o fúzi vojenské a civilní sféry viz Elsa B. Kania, „Battlefield Singularity: Artificial Intelligence, Military Revolution, and China’s Future Military Power“ (Center for New American Security, listopad 2017); „2019 Annual Report to Congress“ (U.S.-China Economic and Security Review Commission), část 2: „Emerging technologies and military-civil fusion: Artificial intelligence, new materials, and new energy“; Alex Joske, „The China Defence Universities Tracker: Exploring the Military and Security Links of China’s Universities“ (Australian Strategic Policy Institute, 25.11.2019).↩︎

2. MarieLouise Samuelsson, Jojje Olsson, „Tema: Forskning med dold agenda“ (Universitetsläraren, 13.2.2019); Bruno Struys, „Wat doet Leuven Instruments, made in China, maar opgericht door ontslagen Imec-medewerkers?“ (De Morgen, 30.10.2019); „A cautious embrace: defending democracy in an age of autocracies“ (House of Commons Foreign Affairs Committee, 4.11.2019); Anne-Marie Brady, „Holding a Pen in One Hand, Gripping a Gun in the Other“ (Wilson Center, červenec 2020); Glenn Tiffert, „Global Engagement: Rethinking Risk in the Research Enterprise“ (Hoover Institution, 30.7.2020).↩︎

3. Joske, op. cit..↩︎

4. Ibid.; Kania, op. cit..↩︎

5. Joske, op. cit..; příklady dalších evropských partnerství s NWPU viz Jichang Lulu, „The PLA and CCP influence abroad: Business, intelligence, crime and interference enmeshed“ (Sinopsis, 6.12.2019).↩︎

6. Joske, op. cit.↩︎

7. „Meziuniverzitní dohody“ (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy); Joske, „The China Defence Universities Tracker.“↩︎

8. Markéta Chaloupská, „Spolupráce s čínskými univerzitami je riziková, tvrdí výzkum. Studenti mohou být nastrčenými špiony“ (Český rozhlas, 27.7.2020); Lenka Kabrhelová, „Zprávy o možném propojení čínských univerzit s armádou už není možné zlehčovat, říkají reportérky Radiožurnálu“ (Český rozhlas, 28.7.2020).↩︎

9. „Přehled vysokých škol v ČR“ (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy); „Meziuniverzitní dohody.“↩︎

10. Chaloupská, op. cit..↩︎

11. „Konfucius v Praze: zdaž to není koneckonců radostné?“ (Sinopsis, 25.11.2019); „Wuhan University“ (ASPI).↩︎

12. Kabrhelová, op. cit..↩︎

13. „Xi’an Jiaotong University“ (ASPI).↩︎

14. „Laboratoř integrace procesů pro trvalou udržitelnost (SPIL)“ (NETME Centre).↩︎

15. „Introduction“ (SPIL); „基本信息“ (西安交通大学); Kabrhelová, op. cit..↩︎

16. „基本信息“; „国家青年拔尖人才计划“ (中央组织部 via 南京信息工程大学); „解读青年拔尖人才支持计划“ (中组部 via 人力资源和社会保障部); „关于组织2018年国家’万人计划’青年拔尖人才申报工作的通知“ (中国海鲜大学, 26.7.2018); „屈治国教授:报告会“ (西北工业大学).↩︎

17. „基本信息“; „【招生】动力工程多相流国家重点实验室面向校内及校外接收推免生“ (西安交通大学, 15.9.2019); „Xi’an Jiaotong University.“↩︎

18. „高怀斌 副教授“ (西安科技大学, 18.2.2019); „解放军62026部队“ (全职搜).↩︎

19. Kabrhelová, op. cit..↩︎

20. Ibid.↩︎

21. Ibid.↩︎

22. „校企强强联合 携手共创辉煌“ (中航天业教育投资有限公司, 12.12.2016); „校企强强联合 携手共创辉煌“ (中航天业教育投资有限公司, 21.11.2017).↩︎

23. Jana Plechatá, „Škola pilotů ve Varech už objednává letadla a nabírá zaměstnance“ (Idnes, 17.9.2018).↩︎

24. „捷克代表团到北理工珠海航院参观考察“ (中航天业教育投资有限公司, 23.11.2017); Joske, „op. cit.“.↩︎

25. „关于中航天业教育投资有限公司与南京航空航天大学金城学院校企联合培养飞行学员项目“ (南京航空航天大学, 3.7.2019).↩︎

26. „2018中航天业与澳大利亚南昆士兰大学飞行员（国际养成生）联合招生简章“ (中航天业教育投资有限公司, 19.7.2018); „集团与加拿大爱省就开办航空学院、与爱省公立大学联合办学签订合作协议“ (中航天业教育投资有限公司, 30.3.2017).↩︎

27. „二〇一七年大事记“ (中国航空学会, 23.9.2018).↩︎

28. Ibid.↩︎

29. „金秋盛况 | 国家级航空科普基地花落四中，全国性科普教育活动走进校园“ (胶州市第四中学, 26.9.2019).↩︎

30. Kabrhelová, op. cit.; „Shenyang Aerospace University“ (ASPI).↩︎

31. Jan Sedlák, „ČVUT končí spolupráci s Huawei. V Ostravě si vysoká škola partnerství s Číňany chválí“ (Lupa.cz, 14.2.2019).↩︎

32. „奥斯特拉发技术大学校长一行同孔子课堂代表座谈“ (汉办, 5.3.2019).↩︎

33. Ivana Gračková, „Číňané se zajímají o technické vzdělávání v Česku. Nejvíce tuží vztahy s Technickou univerzitou v Ostravě“ (Ihned, 3.8.2015).↩︎

34. Joske, „Hunting the phoenix: The Chinese Communist Party’s global search for technology and talent“ (ASPI, 20.8.2020).↩︎

35. Kabrhelová, op. cit..↩︎

36. Ibid.↩︎

37. Ibid.; 何勃毅, „副校长张卫红率团访问法国、捷克四所高校“ (西北工业大学, 7.2.2018); Joske, op. cit.↩︎

38. 关绍基, „宁波市’创二代’联谊会在捷克首都布拉格举办联谊活动“ (浙江省归国华侨联合会, 30.9.2018); „本会简介“ (宁波市“创二代”联谊会, 17.1.2014); „宁波市’创二代’联谊会“ (中国社会组织公共服务平台).↩︎

39. „宁波’创二代’：走’一带一路’ 寻创新融合发展“ (中央统一战线工作部, 10.10.2018).↩︎

40. Zdroj těchto informací si přál zůstat v anonymitě.↩︎

41. Lukáš Valášek, „Na výzkumníky českých univerzit útočí hackeři. Jdou po jejich bádání“ (Idnes, 10.2.2019).↩︎

42. „Chinese Academy of Engineering Physics“ (ASPI).↩︎

43. Chaloupská, op. cit..↩︎

44. Jaroslav Kmenta, „Prodeji radaru zabránil Powell“ (Idnes, 31.5.2004); Carlo Kopp, „Advances in PLA Air Defense Capabilities Challenge Strategic Balance in Asia“ (China Brief, 23.10.2008); „俄媒:中国大批装备反隐身雷达 大大削弱西方威胁“ (环球网, 2.10.2014).↩︎

45. Další informace o snaze ČLR získaz zahraniční technologie viz William C. Hannas, Didi Kirsten Tatlow (eds.), China’s Quest for Foreign Technology: Beyond Espionage, Routledge, 2020↩︎