Aktivity firmy Home Credit na čínském trhu se často prezentují jako úspěch, na nějž by měli být Češi pyšní. Diskuze na čínském internetu o společnosti, jež má „Česko“ přímo ve svém čínském názvu, však velký důvod k hrdosti nezavdávají. Poté, co Home Credit částečně prohrál soudní spor kvůli přehnaným poplatkům za vedení půjčky, se na čínských sociálních sítích i v zavedených médiích vzedmula proti prominentní společnosti nová vlna kritiky.
Český a čínský kredit
Česká firma Home Credit, potažmo finanční skupina nejbohatšího Čecha Petra Kellnera PPF, je považována za modelový úspěch restartu česko-čínských vztahů. V roce 2014 získala v ČLR za podstatného přispění vrcholných českých politiků celostátní licenci k provozování nebankovních spotřebitelských půjček. Pro čínské úřady to byl zajímavý experiment ve snaze zvýšit domácí spotřebu s využitím nečínských firem s potřebným know-how. Home Credit zaznamenal na neprobádaném území značný úspěch a v posledních letech tvoří Home Credit China velkou část obratu PPF (pro rok 2018 to bylo například necelých 34% podle výroční zprávy PPF za rok 2018, strana 116).
V Nizozemsku registrovaná firma s převážně českým managementem vystupuje v Číně pod jménem Ťie-sin 捷信, což se dá překládat jako “Český kredit” a připomíná názvy dvou velkých čínských finančních firem, Chua-sin 华信 (CEFC) a Čung-sin 中信 (CITIC) (obě jména se dají chápat jako varianty výrazu „Čínský kredit“). Společnost Home Credit má tak v ČLR svou českou provenienci již ve svém lokalizovaném čínském názvu. Někteří představitelé firmy, např. Milan Tománek, také veřejně naznačují, že úspěch firmy na obtížném čínském trhu by měl být v České republice zdrojem národní pýchy, a nikoliv kritických diskuzí.
Pomineme-li cenu, kterou za úspěch Home Creditu v Číně platí Česká republika v oblasti své zahraniční politiky, je tu ještě jeden aspekt, který pocitu národní hrdosti příliš nenahrává: podle četných reakcí v čínských médiích a na čínském internetu není pověst české firmy v Číně zcela bez poskvrny. Již v roce 2017 upozorňovala profesorka Olga Lomová na našem serveru na vlnu kritiky na adresu Home Creditu ze strany uživatelů sociálních sítí a bulváru.
V loňském roce firmu zasáhly nové regulace finančního trhu jako součást dlouhodbých snah čínské vlády o oddlužení čínské ekonomiky; zadlužení firem i domácností se považuje za systémové riziko pro stabilitu celého finančního sektoru. Home Credit tak v prvním čtvrtletí 2018 po dlouhé době rekordních úspěchů v Číně nahlásil ztrátu 2,3 miliardy korun. Firma přesto podle výroční zprávy za rok 2018 (strana 38) mezi lety 2017 a 2018 navýšila svůj celkový zisk i přes to, že značně propouštěla.
Skryté správní poplatky
Po vlně kritiky před dvěma lety nevypadá rok 2019 zatím pro pověst firmy o moc lépe. Analýza čínského internetu ukazuje, že se o Home Creditu mluvilo především ve dvou obdobích. Poprvé na začátku roku a podruhé v posledních týdnech.
Jarní vlnu způsobil – podle čínských komentátorů nebývalý – únorový úspěch paní Ku Chuan-chuan 谷欢欢 v soudním sporu s Home Credit Consumer Finance China Ltd. 捷信消费金融有限公司 (dále jen Home Credit China) a Shenzhen Home Credit Xinchi Consulting Co., Ltd. 深圳捷信信驰咨询有限公司 (dále jen Home Credit Xinchi), v obou firmách má PPF dlouhodobě více než 90% hlasovacích práv (výroční zpráva za rok 2018, strana 99). Právě tento spor (a některé další) figuruje v navazujících článcích publikovaných na sociálních sítích i v zavedených médiích, které mluví o aktivitách Home Creditu jako o „lichvě“, nebo dokonce jako o „králi lichvářů”.
Většina článků mylně, či spíše zkratkovitě, uvádí, že česká strana soud prohrála. Ve skutečnosti česká firma podle rozsudku ve většině bodů žaloby vůči Ku Chuan-chuan vyhrála. Ku musela zaplatit zbytek půjčené částky, drobné penále a větší část soudních výloh.
Soud ovšem zamítl požadavek Home Creditu, aby Ku zaplatila původně účtovaný správní poplatek. Rozhodnutí učinil na základě Ustavení Nejvyššího lidového soudu k několika problémům týkajícím se soudního procesu v případech soukromých úvěrů (最高人民法院关于审理民间借贷案件适用法律若干问题的规定) z roku 2015, v němž stojí: „[V případě, že] se obě strany dohodnou na roční úrokové sazbě přesahující 36 %, je ta část úroku, která přesahuje [výše uvedenou sazbu] neplatná. Pokud bude dlužník po věřiteli požadovat vrácení částky, která překročila úrokovou sazbu 36 %, lidový soud by mu měl vyhovět.“ Správní poplatek vybírá firma Home Credit Xinchi (proto také v žalobě figuruje), nikoliv Home Credit China. Podle článku pekingského finančního blogu Chua-tuo cchaj-ťing 花朵财经 (na Twitteru podobné čínské sociální síti Weibo má přes 100 tisíc sledujících), přetisknutém na populárním portálu Phoenix News právě proto, aby se “poplatek lépe ukryl”.
Problém správního poplatku spočívá především v jeho údajné skrytosti. Podle článku na zpravodajské službě čínské firmy Yunge Information Technology Co., Ltd. zabývající se informačními technologiemi a financemi (jako zdroj zprávy je uveden finanční blog I-kuan cchaj-ťing 异观财经) na něj klient při vyřizování online žádosti nenarazí. Home Credit totiž avizuje úroky 1,75 % měsíčně (21 % ročně), a při dalším pátrání je možné zjistit, že také účtuje měsíční servisní poplatek 1,25 % (15 % ročně). Celkem 36 % ročně, tedy maximální možná výše ročních poplatků. Tyto částky nakonec musela zaplatit i paní Ku, jelikož na ně měl Home Credit nárok. Žádost Home Creditu, aby klientka zaplatila i správní poplatek, který v jejím případě činil 1,34 % měsíčně (16,08 % ročně), ale odmítl. Přesáhlo by se tím totiž zákonné maximum. Právě vysoké skryté poplatky údajně vedly paní Ku k tomu, že přestala svůj úvěr v roce 2016 splácet, za což ji Home Credit v roce 2018 zažaloval.
Podobně jako v případě Ku Chuan-chuan rozhodl čínský soud provincie Che-nan sídlící ve městě Čeng-čou v květnu 2018. Home Credit China a Home Credit Xinchi žalovaly dlužníka Wang Leje 王磊 kvůli neplacení úvěru a pokut. Soud v druhé instanci (Home Credit se odvolal) potvrdil rozhodnutí nižšího soudu, že „podle článku dva Několika návrhů Nejvyššího lidového soudu na posílení práce na zkoumání finančnictví (最高人民法院关于进一步加强金融审判工作的若干意见), číslo dvacet dva sborníku za rok 2017, strikně podle zákona reguluje lichvu a efektivně snižuje náklady finančnictví reálné ekonomiky… [pokud] jsou úroky, složené úročení, zpozdné, smluvní penále či jiné poplatky velmi vysoké a jsou očividně vzdálené reálné [ekonomické] ztrátě, měl by soud vyhovět požadavku na ponížení té části z celkové sumy, která přesahuje výši 24% ročního úroku..“ Právě to byl případ Wang Leje, soud tudíž Home Creditu celou částku nepřiznal. Znovu také zamítl požadavek na splacení vysokého správního poplatku, který si nárokoval Home Credit Xinchi.
V témže měsíci chenanský soud rozhodl stejně i v téměř identickém případě. U dlužníka Čchen Ťien-mina 陈建民 byl na základě Několika návrhů Nejvyššího lidového soudu na posílení práce na zkoumání finančnictví zamítnut nárok Home Creditu na správní poplatek, jelikož částka také přesahovala zmíněných 24 %.
Rizikový byznys
Neplatičů má Home Credit v ČLR podle čínských médií mnoho a firma figuruje v několika tisících soudních sporů. Na webu Qichacha, služby agregující na základě otevřených zdrojů informace o firmách působících v Číně, zaznamenaly Home Credit China i Home Credit Xinchi v roce 2018 skokový nárůst soudních sporů a stížností. U obou firem jde přibližně o tisíc rozsudků a tisíc nových případů. Tento trend, zdá se, pokračuje i letos. V přibližně 90 % případů je Home Credit žalující stranou a obvykle jde o požadavek na splacení dlužné částky. Ve zbývajících 10 % ale firma čelí podle čínských zdrojů žalobám kvůli nekalým obchodním praktikám, násilnému vynucování splátek nebo přímo lichvě.
Druhá vlna kritiky Home Creditu přišla ke konci července, kdy firma požádala o vstup na hongkongský trh. Komentátoři z mainstreamových médií, ale také na populárním účtu Čchüan-ťing wang (全景网, téměř 1,5 milionu sledujících na sociální síti Sina Weibo) v této souvislosti připomínali množství soudních pří (viz výše), v nichž Home Credit figuruje. Prakticky ve všech článcích se objevuje slovní spojení Home Credit a lichva (kao-li-taj 高利贷). Většina článků se také shoduje, že Home Credit cílí na chudší a méně finančně gramotné spotřebitele z menších měst. „Problém Home Credit spočívá přesně v tom, že jeho vysoké úroky přilákají zákazníky s nízkou schopností splácet,“ píší na Phoenix News s tím, že vysoké riziko těchto úvěrů vede k vysokým úrokům, ale také k nutnosti držet vysoké finanční rezervy pro případ problémů.
Byznys model Home Creditu v Číně je tak vysoce rizikový a podle komentátorů těžko udržitelný, firma podle nich „pije jed, aby zahnala žízeň“ (jin-čen č’-kche 饮鸩止渴) a spoléhá na ty „klienty, kteří o ní ještě neslyšeli“. Na čínských sociálních sítích se údajně podle nepřímých odkazů na čínském internetu také vytvářejí skupiny vzájemné pomoci, v nichž si uživatelé radí, jak hájit svá práva před Home Creditem. Podle těchto odkazů mají nést názvy jako „Proti Home Creditu“ (Fan Ťie-sin 反捷信), „Ochrana práv před Home Creditem“ (Ťie-sin wej-čchüan 捷信维权), „Lichva Home Creditu“ (Ťie-sin kao-li-taj 捷信高利贷). Existenci těchto skupin se ale nepodařilo potvrdit, ačkoliv se na ně čínští uživatelé internetu na sociálních sítích pravidelně ptají.
Damoklův meč Státostrany
Byznysový model Home Creditu v ČLR nahlíží řada čínských finančních komentátorů jako silně rizikový. Vysokému objemu půjček v Číně odpovídá celkové úvěrové riziko. Podle údajů společnosti PPF představuje ČLR 35,8 % (12,2 miliardy EUR) úvěrového rizika v jejich celosvětovém portfoliu. Je tedy zřejmé, že pro PPF je Home Credit v Číně klíčový nejen jako zdroj příjmů, ale také jako potenciálně riziková oblast, jež by mohla destabilizovat celou skupinu.
Úvěrové riziko přitom není jediným faktorem, který by mohl skupinu PPF v Číně ohrozit. Vzhledem ke specifickému politickému systému ČLR, kde je celý stát včetně soudní a výkonné moci pod kontrolou jednoho politického subjektu, totiž Komunistické strany Číny, existuje v jejich podnikání také nikolv zanedbatelné riziko politické.
Politické riziko představuje vedoucí úloha Komunistické strany Číny, která se jako Damoklův meč houpe nad osudem skupiny v ČLR. Jak s oblibou zdůrazňuje generální tajemník Si Ťin-pching, „Strana řídí vše“, regulaci finančních trhů nevyjímaje. Samotní čínští komentátoři hořekují nad nejasností regulací finančního trhu, včetně spotřebitelských půjček. Soudy jsou plně pod kontrolou Strany, která bděle dohlíží na jejich výroky v případech, jež jsou pro ni tak či onak zajímavé.
Pouze částečný úspěch u čínských soudů, což je podle místních komentátorů u velké finanční instituce neobvyklé, stejně jako pokles zisku v důsledku zpřísňujícího se regulatorního prostředí, mohou naznačovat, jak by to dopadlo, kdyby se meč Státostrany snesl na hlavu PPF. O to důležitější jsou samozřejmě pro celou skupinu politické záruky nadstandardních vzájemných vztahů na nejvyšší úrovni.