Český tisk: Z ohlasů na prohlášení ústavních činitelů k Tibetu a Číně

Vlna zájmu o česko-čínské dění po návštěvě tibetského duchovního vůdce dalajlamy a následné deklarací loajality nejvyšších ústavních činitelů vůči ČLR nepolevuje, spíše sílí.

V záplavě rozhořčených reakcí českých politiků a novinářů zazněl také hlas na podporu kritizovaného dokumentu. Prohlášení českých ústavních činitelů s povděkem kvitoval mluvčí čínského ministerstva zahraničí Lu Kchang na tiskové konferenci v úterý 25. října. Zároveň vyjádřil přání, aby slova naplnily činy:

„Čína vzala na vědomí společné prohlášení vydané českým prezidentem, premiérem a oběma parlamentními předsedy, které zdůraznilo, že (tato) země EU respektuje svrchovanost a územní celistvost Číny, uznává Tibet jako součást Číny a že individuální chování některých českých politiků nepředstavuje změnu oficiální politiky České republiky,“ pokračoval Lu. „Čína si cení takovýchto závazků a doufá, že příslušné země dodrží své sliby, dodrží politiku jedné Číny, plně pochopí a budou respektovat základní zájmy a hluboké obavy Číny a budou se zabývat s opatrností otázkami souvisejícími s Tibetem s cílem zajistit zdravý a stabilní rozvoj bilaterálních vztahů,“ upozornil rovněž čínský mluvčí.

Opačný názor než čínský mluvčí Lu Kchang vyjádřili tři představitelé iniciativy Kroměřížská výzva. Jejich otevřený dopis žádá svolání mimořádné schůze poslaneckých a senátních klubů a hradní prohlášení považuje za protiústavní, protože „odporuje definici České republiky jako demokratického právního státu“.

V podobném duchu zareagoval na situaci Martin Bursík v komentáři na Ihned.cz. Bursík vyčítá premiérovi B. Sobotkovi i ministru zahraničí L. Zaorálkovi slabost, s níž se – ze strachu o své vládní posty – nechali vtáhnout do proruských/pročínských her Miloše Zemana, místo aby s vědomím omezených pravomocí prezidenta pevně hájili západní orientaci České republiky a byli schopni ji podle potřeby také otevřeně deklarovat. Bursík připomíná předchozí deklaraci z jara 2014, v níž se ČR pod vedením těchto dvou politiků výslovně zříká podpory Tibetu, a upozorňuje na prohlášení Poslanecké sněmovny z roku 2008, v němž se stejní politici naopak zavázali k podpoře dodržování lidských práv v Tibetské autonomní oblasti ČLR:

V dubnu 2008 zasáhla čínská armáda tvrdě proti nepokojům Tibeťanů ve Lhase, došlo k vraždění, Tibet byl uzavřen pro Červený kříž i pro novináře. Rozhořčení tehdy vyjadřovaly vlády a parlamenty mnoha demokratických zemí. Česká vláda na můj návrh tehdy také odsoudila násilnosti a vyzvala Čínskou vládu k dialogu s Jeho Svatostí dalajlámou. Krátce poté navrhla Kateřina Jacques obdobné prohlášení v Poslanecké sněmovně. To bylo přijato drtivou většinou – proti hlasovali jen dva nejkovanější komunisté.

Pro hlasovali také tehdy poslanci Sobotka, Zaorálek a Hamáček. Prohlášení vyzývá představitele Čínské lidové republiky, aby vedli dialog s Jeho Svatostí dalajlámou a žádá o propuštění a rehabilitaci všech občanů, kteří jsou nespravedlivě stíháni. Obsahuje i pasáž, která vyzývá všechny představitele Poslanecké sněmovny, aby při mezinárodních jednáních aktivně vystupovali na obranu lidských práv obyvatel Číny a Tibetské autonomní oblasti. Mimochodem, toto usnesení je stále platné. Co se stalo? Proč Sobotka, Zaorálek a Hamáček, kteří v dubnu 2008 hlasovali pro Prohlášení poslanecké sněmovny k situaci v Tibetu, změnili tak zásadním způsobem názor?

Bursík je přesvědčen, že Česká republika stojí opět jednou na „dějinné křižovatce“ Východ – Západ, a je hlavně na Bohuslavu Sobotkovi a Lubomíru Zaorálkovi, kterým směrem se vydá.

Senátoři z KDU-ČSL a STAN (Starostové a nezávislí) reagovali rovněž otevřeným dopisem konkrétně na podpis Milana Štěcha pod hradním prohlášením. Kritizují ho za to, že jej podepsal jménem všech senátorů, aniž by se o tom v horní komoře vůbec jednalo. Citujeme dle Aktualne.cz:

„Proti tomuto aktu ostře protestujeme. A protestujeme o to více, že všichni čtyři nejvyšší ústavní činitelé jste neplnili svou povinnost bránit své občany před nátlakem cizí moci,“ stojí v dopisu podepsaném předsedy obou klubů Petrem Šilarem a Janem Horníkem.

Prohlášení mělo podle nich „neuvěřitelně poníženou formu“, a bylo navíc vydáno v zájmu země, která „trvale porušuje lidská práva a není zárukou bezpečnosti pro liberálně demokratické země“. „Představili jste tak naši zemi jako společnost ustrašenou a nesamostatnou,“ píšou senátorské kluby. Pozastavují se rovněž nad tím, zda Štěch nepřekročil své ústavní pravomoci, když za zahraniční politiku odpovídá premiér a prezident.