V úterý 17. května 2016 přiletěl do Hongkongu na oficiální třídenní návštěvu Čang Te-ťiang, aby se zúčastnil Fóra Jedno pásmo, jedna cesta. Stal se tak nejvyšším čínským představitelem, který Hong-kong navštívil od návštěvy prezidenta Chu Ťin-tchaa v roce 2012. Po svém příjezdu vyjádřil podporu šéfovi hongkongské administrativy Leung Čchun-jingovi a slíbil naslouchat hongkongskému lidu.
Čang Te-ťiang je po prezidentovi Si Ťin-pchingovi a premiérovi Li Kche-čchiangovi třetí nejvýše postavený muž čínské komunistické strany a vlády. Stojí v čele stálého výboru VSLZ (Všečínského shromáždění lidových zástupců), nejvyššího zákonodárného orgánu ČLR, ve své gesci má záležitosti Hongkongu a Makaa.
Čang je v Hongkongu v mnoha ohledech vnímán jako kontroverzní osoba. V prvé řadě je spoluzodpovědný za rozhodnutí čínské vlády z roku 2014, podle kterého má být šéf administrativy volen ze dvou až tří kandidátů vybraných pro-pekingským volebním výborem a to navzdory klauzuli zanesené v Základním zákonu Hong-kongu, které slibuje volit nejvyššího představitele hongkongské administrativy nejpozději do roku 2017 v přímých demokratických volbách. Toto rozhodnutí vyvolalo široké protesty desítek tisíc lidí, přezdívané “deštníková revoluce”. Volby čekají HK příští rok a obava, že Peking bude zasahovat do místních záležitostí, zvyšuje napětí ve společnosti. Čang je také terčem kritiky za svou roli během epidemie SARS v roce 2003. V té době stál v čele sousední provincie Kuang-tung. Administrativa tehdy vědomě zatajila informace o vznikající epidemii, nemoc se následně rozšířila přes hranice do Hong-kongu. Skupina hongkongských aktivistů Čanga obviňuje, že Hongkong nemohl proti SARSu přijmout včasná opatření. Na nemoc zemřelo v Hokgkongu 299 lidí (jednalo se o nejvyšší ztráty na životech na světě v rámci jednoho města).
Čangovu návštěvu doprovázela bezprecedentními bezpečnostními opatření; jen pro bezpečnost v ulicích bylo povoláno 6000 policistů, zatímco při návštěvě prezidenta Chu Ťin-tchaa v roce 2012 stačilo 3000 mužů a žen. Hong Kong Free Press píše o pozastavení nákladných stavebních projektů, aby mohl Čang se svou suitou bodyguardů, elitních střelců, členů policejního oddělení pro ochranu VIP hostů a policisty v ulicích pohodlně cestovat mezi svým hotelem a místem konání konference. Hongkonské úřady dokonce v oblasti okolo vládních budov v Hongkongu přilepily kostky k chodníku tak pevně, aby je nebylo možné vytrhat a použít jako munici, jak se stalo na čínský nový rok při nepokojích nazývaných “revoluce rybích karbanátků”.
Zatímco z části čtvrti Wan Chai, kde se odehrávala návštěva, se stala nedobytná pevnost, protestujícím skupinám bylo vyhraženo místo dostatečně vzdálené, aby Čang nepřišel s protestujícími žádným způsobem do kontaktu. Přes neobvyklá bezpečnostní opatření se podařilo skupině z Ligy sociálních demokratů na Beacon Hill pověsit žlutý transparent s nápisem: Chci skutečné všeobecné volby.
Podle South China Morning Post několik zákonodárců z demokratických stran odmítlo účast na slavnostním banketu pořádaném na Čangovu počest, čtyři z nich se nicméně zúčastnili krátké schůzky s Čangem, která proběhla před začátkem banketu, během níž mu přednesli dva požadavky. Jedním bylo odstoupení Leung Čchun-jinga z úřadu, druhým pokračování politických reforem.
V Hongkongu roste napětí z obav, že se Peking i nadále bude vměšovat do vnitřních záležitostí samosprávy. Příští rok se mají konat volby na pozici nejvyššího představitele místní administrativy. Poslední dobou přitom přibývá incidentů, jež ukazují na hloubku roztržky mezi pekingským establishmentem a jeho přívrženci a zastánci politických reforem, garantovaných Hongkonguu při předání od britské správy v roce 1997. Za podivných okolností došlo k zadržení několika vydavatelů a knihkupců. Média hovoří o ztížení podmínek pro svou práci. Studenští aktivisté z hnutí Occupy Central, slíbili, že do zářijových voleb do Legislativní rady založí novou politickou stranu. Objevily se skupiny požadující úplnou nezavislost, ochotné použít násilí, stojící mimo jiné za “revolucí rybích karbanátků” z února tohoto roku.
The New York Times upozorňují na rostoucí komplikace ve vztazích mezi ČLR na jedné straně a Hongkongem a Tchaj-wanem na straně druhé v souvislosti s Čangovou návštěvou a páteční inaugurací tchajwanské prezidentky Tsai Ing-wen (Cchaj Jing-wen).
Pro Čínu je to ponižující týden. Druhá největší ekonomika světa po Spojených Státech je bohatší a silnější než kdy dříve, její finananční moc můžeme vidět po celém světě. Přesto je pro Peking nesmírně těžké získat srdce vlastních lidí, mezi něž patří 30 miliónů čínsky mluvících obyvatel Tchaj-wanu a Hongkongu.
Čína hledá nový přístup k Hongkongu i k Tchaj-wanu, ale musí být odlišný od postojů, které používala dříve: politika tvrdé linie, která vyvolává odpor, a pragmatické odvolávání se na ekonomické východy, které nezní přesvědčivě ve společnosti, kde nejsou výhody obchodování s pevninou rozdělovány rovnoměrně.
Čína take v posledních měsících podnikla několik kroků, aby přinutila novou tchajwanskou vládu, jejíž někteří členové inklinují k požadavku nezávislosti, uznat politku “jedné Číny”. Na svém jihovýchodním pobřeží provedla několik vojenských cvičení. Manévry se časově kryly s inaugurací tchajwanské prezidentky. Čínští představitelé však jakoukoli souvislost odmítli.
Mezitím v Hongkongu Čang Te-ťiang varoval místní radikální skupiny, aby se nepoukoušely usilovat o nezávislost.
“Existuje malá skupina lidí, kteří odmítají koncept “jedné země” a vzdorují centrální vládě. Dokonce vyvěsili transparent hlásající nezávislost Hongkongu,” řekl Čang. “Toto není lokální patriotismus, je to separatismus převlečený se za lokální patriotismus.”
Čang take pohrozil všem, kdo „napadají vládu zákona“, a prohlásil, že koncept “jedna země, dva systémy”, který zaručuje Hongkongu vysoký stupeň samosprávy a občanských svobod, je v jeho nejlepším zájmu.
Čínské mocenské ambice narážejí na problémy na vlastním dvorku. Zatímco v Hongkongu provázejí návštěvu Čang Te-ťianga protesty a nelibost místních obyvatel, na Tchaj-wanu byla do úřadu uvedena prezidentka Tsai Ying-wen z Demokratické pokrokové strany, tradičně podporující nezávislost Tchaj-wanu.