Volby na Tchaj-wanu, prezidentkaTsai Ing-wen a ČLR

Nová tchajwanská presidentka Tsai Ing-wen (Cchaj Jing-wen) vzešlá z opoziční Demokratické pokrokové strany (DPP) , tradičně podporující nezávislost Tchaj-wanu, se staví vůči hlavnímu zahraničně-politickému, bezpečnostnímu, a vůbec existenčnímu problému ostrova, tedy ČLR, podstatně méně vstřícně než její předchůdce Ma Ying-jeou (Ma Jing-ťiou) z původně pevninské strany Kuomintang. ČLR na to reaguje postupným zvyšováním tlaku na ostrov.

Nová tchajwanská presidentka Tsai Ing-wen (Cchaj Jing-wen), vzešlá z opoziční Demokratické pokrokové strany (DPP), tradičně podporující nezávislost Tchaj-wanu, se staví vůči hlavnímu zahraničně-politickému, bezpečnostnímu, a vůbec existenčnímu problému ostrova, tedy ČLR,  podstatně méně vstřícně než její předchůdce Ma Ying-jeou (Ma Jing-ťiou) z původně pevninské strany Kuomintang. Čínská lidová republika se postupně od lednových voleb snaží potenciálně nepříznivou situaci usměrnit politickými a vojenskými kroky, jež mají dále zúžit již tak omezený mezinárodní prostor Tchaj-wanu.

V březnu ČLR navázala vztahy s Gambií (západní Afrika), jedním z hrstky států, které do té doby uznávaly tchajwanskou nezávislost. V dubnu čínské autority přesvědčily Keňu a Malajsii k vydání tchajwanských občanů podezřelých z podvodů nikoliv zpátky na Tchaj-wan, ale do ČLR, kde byli obžalováni a přinuceni k veřejnému doznání ve státní televizi (v poslední době velmi oblíbený nátlakový prostředek). V květnu potom Peking ústy mluvčího Kanceláře pro tchajwanské záležitosti Ma Siao-kuanga prohlásil, že za jakékoli případné silové řešení tchajwanské krize ponese zodpovědnost Tchaj-wan (a nikoliv případný agresor).

Tsai Ing-wen prohlásila, že stojí o zachování statu quo, ale nikdy se nepřihlásila ke „Konsensu z roku 1992“, klíčové bilaterální dohodě potvrzující princip „jedné Číny“ tak, aby si ho obě strany mohly vyložit po svém způsobu (viz příslušné pasáže zde). Ve dnech bezprostředně předcházejících uvedení tchajwanské prezidentky do úřadu Čína provedla vojenská cvičení u jihovýchodního pobřeží v Tchajwanské úžině (od začátku května se mělo jednat o tři rozsáhlé vyloďovací manévry); čínské ministerstvo obrany následně na svých stránkách uvedlo, že se jedná o běžná cvičení prováděná dle pravidelného ročního plánu.

Napětí kolem Tchaj-wanu vzrůstá i na samotné pevnině: Čínská kybernetická správa (CAC) pokárala státní noviny Global Times za to, že v politicky nejcitlivějším okamžiku, tj. před inaugurací nové prezidentky, uveřejnily výsledky výzkumu veřejného mínění týkajícího se možnosti připojit Tchaj-wan k pevnině násilím. Ve výzkumu se totiž ukázalo, že 85 % respondentů je pro násilné připojení ostrova, 58 % potom míní, že nejvhodnější čas k útoku nastane během následujících pěti let. Napomenutí a následná výhrůžka se týkaly i dalších přestupků neslučitelných s novinářskou prací, jak si ji představuje čínská vládnoucí garnitura. Citujeme z rozkazu Čínské kybernetické správy (dle CDT):

Tento výzkum byl skandalizován tchajwanskými a zahraničními sdělovacími prostředky, tchajwanští uživatelé internetu zuřili.  Takový krok je závažným porušením novinářské discipliny, neboť může snadno vyvolat nepříznivé důsledky a politické nesváry. Z tohoto případu by se měla poučit všechna internetová média a neprovádět žádné průzkumy veřejného mínění. (…) Všechny weby by toto měly vzít jako varování, a posílit příslušné organizační postupy. S případným dalším podobným problémem se vážně vypořádáme.

Také ohledně zpravodajského pokrývání páteční inaugurace byla média přísně instruována a konkrétně vypočteny zdroje, z nichž měly vycházet všechny články o události. Agentura AFP informovala o tom, že oficiální média na pevnině inauguraci Tsai Ing-wen ostentativně ignorovala a na sociálních sítích byla blokována vyhledávání jejího jména a také hesla „Tchaj-wan“.

Slavnostního uvedení do úřadu se účastnil rekordní počet vysokých představitelů – téměř 700 hodnostářů z 59 zemí, včetně dvaadvaceti diplomatických spojenců Tchajwanu (Kiribati, Marshallovy ostrovy, tichomořské ostrovy Nauru a Palau, stejně jako Svazijsko a Paraguay).

V inauguračním projevu se prezidentka Tsai sice zavázala k zachování mírových vztahů s pevninou a zmínila „rozhovory z roku 1992“, vyhnula se však pečlivě slovu konsensus a na rozdíl od svého předchůdce nedeklarovala souhlas s konceptem „jedné Číny“. Peking po pěti hodinách reagoval vyjádřením, že prezidentka projevila nejednoznačný postoj. Vyjádření dále říká:

Naše odhodlání chránit národní suverenitu a územní integritu zůstává neochvějné a naše schopnosti dále posíleny; rozhodně hodláme zabránit jakýmkoli separatistickým činům či spiknutím pro „nezávislost Tchaj-wanu“, ať už na sebe vezmou jakoukoli formu.

Po projevu prezidentky Tsai ventilovali rozezlení čínští nacionalisté v komentářích Taiwan Formosa TV své názory na nezávislost ostrova – vzhledem k zákazu přenášet projev v čínských médiích ho ovšem museli sledovat (pokud ho skutečně viděli) na v Číně Velkým Firewallem blokovaném YouTube, pravděpodobně za použití VPN. Internetové útoky z pevniny provázely již lednové zvolení Tsai, kdy kolem čtyř tisíc mladých lidí z diskusního fóra Diba (na největší čínské komunikační platformě Baidu Tieba, popis fungování zjednodušeně zde) organizovaně zahltilo facebookový profil nově zvolené prezidentky desetitisíci komentářů projevujících nesouhlas s nezávislostí Tchajwanu. (Facebook je přitom v ČLR rovněž zablokovaný, přes usilovné snahy Marka Zuckerberga.)

Podle pozorovatelů se ovšem dá očekávat, že vazby mezi pevninou a ostrovem se během vlády nové prezidentky uvolní,obě strany si dají pravděpodobně pozor na závažnější projevy destabilizujícího nepřátelství. Už jenom proto, že mají každá svých domácích starostí dost, nejen v souvislosti se zpomalením hospodářského růstu. K ekonomickým potížím Tchaj-wanu nutno přičíst i možnosti Číny tuto menší ekonomiku negativně ovlivňovat – nejen kvůli k tomu, že 40 % tchajwanské produkce míří právě na pevninu. Ve snaze o diverzifikaci hospodářství jednostraně orientovaného na elektroniku je Tchajwan navíc politicky v obrovské nevýhodě (například vůči svému konkurentovi Jižní Koreji), protože se s ním ze strachu z ČLR každý zdráhá podepsat dohodu o volném obchodu.