Historický rok 1989 přinesl systémovou krizi leninských systémů vlády jedné strany po celém světě. Mocenský monopol komunistických stran od Východního Německa po Čínskou lidovou republiku se začal hroutit pod náporem masových protestů místních obyvatel.
Komunistické vedení v různých zemích se k této výzvě postavilo různě. V Polsku se 4. června 1989 konaly první (polo)svobodné volby ve východním bloku. Do roka pak padly jako domeček z karet komunistické režimy po celé východní Evropě.
Nabízela se ovšem i jiná řešení. Téhož dne, 4. června 1989, odpověděla KS Číny na protesty na Náměstí Tchien-an-men po svém a poslala proti demonstrantům tanky. Zahynuly stovky, možná tisíce lidí.
Československo stálo v červnu 1989, a ještě pár měsíců poté, na rozcestí mezi oběma variantami “stabilizace společnosti”. Soudruzi mohli začít vyjednávat – anebo začít střílet. Ještě v listopadu 1989 se v komunistickém bezpečnostním aparátu našli lidé, kteří chtěli situaci řešit silou – třeba dnešní spolupracovník prezidenta Zemana, tehdejší velitel tankové divize ČSLA Zdeněk Zbytek.
Ke stabilizaci společnosti podle čínského vzoru u nás nakonec naštěstí nedošlo. Jen dva týdny po 17. listopadu se v Praze konal u příležitosti půlročního výročí událostí v Číně protestní průvod, který se nemohl konat o půl roku dříve. Symbolická vazba mezi 17. listopadem a Tchien-an-men byla tehdy samozřejmá.
1989 nebo 1949?
Po třiceti letech je situace výrazně odlišná, v tomto i jiných směrech. Česká republika, která se v roce 1989 vymanila z totalitního systému, si letos oficiálně připomíná nikoliv třicáté výročí událostí na Tchien-an-men, ale sedmdesáté výročí navázání diplomatických vztahů mezi komunistickou Čínou a komunistickým Československem v roce 1949.
Prezident demokratické České republiky se do Číny pravidelně jezdí učit stabilizovat společnost. Při poslední návštěvě se nechal slyšet, že zatímco v malém Československu se politická krize dala řešit studentskými demonstracemi, ve veliké Číně by to vyvolalo chaos – což je standardní vysvětlení pekingských politruků, proč proti demonstrantům poslali v roce 1989 tanky.
Podle T.G.Masaryka se státy udržují myšlenkami, na nichž vznikly. U nás po třiceti letech původní ideály Sametové revoluce citelně okoraly. Snad nikde to není názornější, než v našem nedůstojném, poníženém vztahu k Čínské lidové republice, jak ho pěstuje prezident Zeman. Ani totální fiasko “vlajkové lodi” čínských investic, společnosti CEFC, usvědčené nota bene před federálním soudem v USA z rozsáhlé mezinárodní politické korupce, ho neodradí od křečovité snahy zavděčit se Pekingu.
Vývoj našeho vztahu s ČLR vpodstatě kopíruje proměny společnosti jako takové. Letošní oslavy navázání diplomatických styků s ČLR namísto připomenutí výročí pekingského masakru nás symbolicky řadí do doby, na niž odkazují – místo roku 1989 do roku 1949.