Blinken v Číně: horká linka stále u ledu
Americký ministr zahraničí Antony Blinken se měl vydat na diplomatickou misi do Číny původně v únoru tohoto roku. Plánovanou cestu zhatilo na poslední chvíli odhalení čínského špionážního balónu, který po přeletu nad územím Spojených států sestřelilo 4. února americké letectvo u východního pobřeží.
Blinkenova návštěva měla snížit celkové napětí ve vzájemných vztazích a obnovit komunikační kanály, zejména horkou linku mezi velením armád obou velmocí, aby se předešlo nekontrolovatelné eskalaci při případném náhodném incidentu.
To se podle všeho nezdařilo. Vztahy zůstávají napjaté a horké linky hluché. Pekingu zjevně vyhovuje balancování na hraně možného ozbrojeného konfliktu více než Spojeným státům, které jsou pod tlakem své vlastní veřejnosti i spojenců. Peking má volnější ruce hrát vabank a podmiňuje obnovení rutinní komunikace zrušením amerických restriktivních opatření, zejména ve vývozu citlivých technologií.
Zdroje:
Reuters: Blinken, Qin hold ‚candid‘ talks, US and China agree to meet again
Foreign Policy: China Isn’t Buying Biden’s Balancing Act
Jakže, Si Ťin-pching a diktátor?
Blinkenova návštěva mohla položit základy pro setkání hlav obou států, k němuž by mělo dojít nejpozději na listopadovém summitu Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC) v San Franciscu. Těmto základům trochu narušil statiku hned den po Blinkenově odletu sám prezident Joe Biden, když v kontextu zatoulaného špionážního balónu označil Si Ťin-pchinga za diktátora.
Čínští představitelé byli šokováni; ano, šokováni. Jejich generální tajemník bez omezení funkčního období a diktátor? Bidenův výrok vyhodnotili jako „úmyslnou politickou provokaci“. Možná by bylo dobré připomenout, že první článek čínské ústavy (v níž je od roku 2018 zaneseno i „Si Ťin-pchingovo myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu“) charakterizuje ČLR jako „lidově-demokratickou diktaturu“. Si Ťin-pching jako nezpochybnitelný vůdce je tak zcela oficiálně přinejmenším „lidově demokratickým“ diktátorem.
Zdroje:
The Guardian: ‘Political provocation’: China hits back as Biden calls Xi ‘dictator’
Čínský premiér na evropské šachovnici
Premiér Li Čchiang se během Blinkenovy návštěvy v Číně vydal na cestu opačným směrem do Evropy, konkrétně do Německa a Francie, aby představitele dvou nejvýznamnějších zemí EU přesvědčil, že nemají následovat „politické provokace“ USA. V úterý 22. 6. se setkal s německým kancléřem Olafem Scholzem a o dva dny později s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem.
Na pomyslné geopolitické šachovnici tak pokračoval v dlouhodobé snaze zabránit společnému postupu USA a EU vůči Číně. Jeho protitah jezdcem předcházel čtvrtečnímu summitu evropských lídrů v Bruselu, který měl na pořadu právě vztahy s Čínou. Francie a Německo skutečně prosazovaly mírnější tón příslušných rezolucí.
Zdroje:
South China Morning Post: Chinese Premier Li Qiang’s Europe trip good for trade, but EU de-risking push makes matters ‘more complicated’
Joseph Wu v Praze a Bruselu
Na cestu do Evropy se ovšem zároveň vydal i tchajwanský ministr zahraničí Joseph Wu. V Praze se dočkal obvyklých rozporuplných signálů. Na jedné straně se na akci Evropských hodnot nepřímo setkal s českým prezidentem Petrem Pavlem, na druhé straně nebyl nikdo z tchajwanské delegace připuštěn na úvodní recepci na ministerstvu zahraničí, která celou akci zahajovala. Koordinace českého postoje k Tchaj-wanu (a potažmo k Číně) tak zůstává neuralgickým bodem naší zahraniční politiky.
Trochu vyjasnit by ho snad mohla dlouho avizovaná nová bezpečnostní strategie, představená tento týden ministrem Lipavským. ČLR je v ní označena za „zásadní systémovou výzvu“ pro demokratické země včetně České republiky, mj. i kvůli svým snahám změnit mezinárodní status quo (např. pokusem o anexi Tchaj-wanu po vzoru ruské invaze na Ukrajinu). Pasáže o ČLR jsou obecnější, než se čekalo – text koncepce zjevně prošel četnými revizemi a peripetiemi.
Ministr Wu se mezitím přesunul do Bruselu. Těžko říct, zda se tam dočkal jednoznačnějšího přijetí.
Zdroje:
MZV: Bezpečnostní strategie České republiky 2023
Prigožinův „puč“ optikou Pekingu
Minulý víkend poutal pozornost světové veřejnosti především nedokončený pochod Prigožinových vágnerovců na Moskvu. Pozorně ho jistě sledovali i v Pekingu, kde by měl tento bizarní pokus o puč u bratrského „partnera bez hranic“ vyvolat větší šok než Bidenův výrok o Si Ťin-pchingovi jako diktátorovi.
Čínská reakce však byla nakonec hodně opožděná a v podstatě nicneříkající. Celá věc je vnitřní záležitostí Ruska. (Děkujeme za vysvětlení.) Zajímavé tak nakonec byly jako obvykle spíše drobné nuance ve vyjádřeních směrem k domácí veřejnosti a postojích navenek. Čínské ministerstvo zahraničí bylo natolik opatrné, že ani nezmínilo Putinovo (natož Prigožinovo) jméno. Čínský stranický tisk, konkrétně Lidový deník Žen-min ž‘-pao, byl o poznání sdílnější a podělil se se svými čtenáři i o oficiální ruský postoj, že celý incident byl zinscenovaný Spojenými státy a „kolektivním Západem“.
Zdroje:
MZV ČLR: Foreign Ministry Spokesperson’s Remarks on the Wagner Group Incident
Lidový deník: 俄方表示正在调查西方情报部门是否参与瓦格纳事件