EU chce přitvrdit vůči Číně
Lídři členských států na summitu 18. a 19. června vyzvali Evropskou komisi, aby přišla s účinnějšími nástroji proti rostoucí obchodní nerovnováze a závislosti na čínských dodávkách. Tlak sílí hlavně od Francie, Itálie, Nizozemska a Litvy, zatímco Německo a Španělsko jsou opatrnější kvůli exportu a čínským investicím. Čínský obchodní přebytek s EU v roce 2025 vzrostl na 360,6 miliardy eur, tedy asi miliardu eur denně, a v prvních čtyřech měsících letošního roku dále narostl o 10 %. Nerovnováha je o to citlivější, že se týká sektorů, které EU sama označuje za strategické — od elektromobility přes baterie až po vzácné zeminy. Komise proto chystá zákon, který by mohl firmám ve strategických sektorech nařídit diverzifikaci klíčových dodávek, a v krajním případě hledat například tři možné zdroje místo závislosti na jednom čínském dodavateli.
Explicitně se nové nástroje nemají zaměřovat jen na Peking, v praxi ale míří hlavně na Čínu. Už dnes EU vede 18 z 21 nových anti-dumpingových a anti-subvenčních řízení proti čínským výrobcům a od roku 2024 zavedla cla na elektromobily pocházející z ČLR. Peking odpověděl protiopatřeními vůči evropské brandy a mléčným výrobkům a čínští výrobci podle Komise začali po zavedení současných cel vyvážet do Evropy více plug-in hybridů, na něž se teď připravují další možná cla. Čína zároveň tvrdí, že G7 i EU mají respektovat tržní principy a mezinárodní obchodní pravidla, ne vytvářet „malé kliky“ proti Pekingu. Co naplat, že právě netržní praktiky — od masivních subvencí přes selektivní přístup na domácí trh až po kontrolu exportu kritických surovin — jsou jádrem evropských výhrad vůči Číně.
Zdroje :
Reuters: EU to propose diversification law to drive de-risking from China
Politico: EU leaders demand von der Leyen tools up against China
Global Times: China Chamber of Commerce to EU warns of additional uncertainty from EU’s plan to develop so-called new trade defense tools
Čína sčítá zisky z války v Íránu
Americká a íránská strana uzavřely minulý týden dohodu, která ukončila dosavadní vojenskou eskalaci. Peking sice do konfliktu přímo nevstoupil, přesto patří mezi aktéry, kteří z něj profitovali nejvíce. Krize mu v první řadě poskytla příležitost prezentovat se jako odpovědný diplomatický hráč. Ministr zahraničí Wang I vedl opakovaná jednání s íránskými představiteli a Čína zároveň podporovala pákistánské mediační úsilí. Přestože Peking nikdy otevřeně nespecifikoval rozsah svého zapojení do vyjednávání, íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí po dosažení příměří veřejně poděkoval Číně za její „konstruktivní roli“ při podpoře jednání. Tuto diplomatickou aktivitu doprovází intenzivní rétorika. Wang I tento týden prohlásil, že hlavním poučením z konfliktu je „potřeba nového bezpečnostního konceptu“. Právě ten tvoří jádro Globální bezpečnostní iniciativy, jedné ze čtyřlístku Si Ťin-pchingových iniciativ z posledních let, jejichž cílem je přetvářet mezinárodní řád v souladu s čínskými představami.
Ani ekonomicky z toho Čína nevychází špatně. Díky rozsáhlým strategickým zásobám a diverzifikovaným dodavatelským řetězcům dokázala relativně bez větších otřesů překonat ropnou krizi vyvolanou uzavřením Hormuzského průlivu. Situaci navíc využila k posílení svého diplomatického vlivu, když pomáhala zmírňovat energetické nedostatky v zemích postižených výpadky dodávek, včetně amerických partnerů, jako jsou Filipíny. Peking zároveň usiluje o významnou roli v poválečné obnově Íránu. China Development Bank v této souvislosti schválila podmíněné úvěry v hodnotě osmi miliard dolarů, přičemž tato podpora je spojena s dlouhodobými garancemi dodávek energií pro čínské ropné společnosti, jako jsou CNPC a Sinopec. Konflikt navíc posloužil jako cenná případová studie pro případný budoucí střet se Spojenými státy, například v souvislosti s Tchaj-wanem. Z čínského pohledu se ukázalo, že protivníka není nutné porazit rozhodujícím vojenským vítězstvím; obdobně účinné může být vytváření ekonomického a politického tlaku, který omezuje schopnost Washingtonu jednat. Pro čínské stratégy jde také o potvrzení významu jejich dominance v oblasti vzácných zemin. Právě tuto páku Peking tento týden znovu využil, když rozšířil exportní omezení vůči deseti americkým společnostem.
Zdroje:
Ministerstvo zahraničí ČLR: 王毅谈美伊冲突的启示
Nikkei Asia: China plans postwar aid for Iran, with eye on energy supply
Council on Foreign Relations: What the Iran War Taught China About Fighting the United States
Reuters: China targets US rare earth and other firms with export controls
Tchaj-wan cvičí bojovou pohotovost
Tchaj-wan tento týden zahájil pětidenní cvičení, při němž se mimo jiné tanky a obrněná vozidla přepravují městskými oblastmi v okolí města Tchao-jüan. Cílem cvičení je ověřit, jak rychle dokážou tchajwanské síly přejít z běžného režimu do bojové pohotovosti. Reaguje tak na stále rostoucí aktivitu čínského letectva a námořnictva v okolí Tchaj-wanu, kterou Peking dlouhodobě zvyšuje tlak na ostrov a testuje jeho obranu. Do stejného obrazu zapadá i nedávný průjezd nejnovější čínské letadlové lodi Fu-ťien Tchajwanským průlivem.
Tchajwanské manévry přicházejí krátce poté, co Spojené státy a jejich spojenci uzavřeli na Filipínách několikaměsíční cvičení Salaknib. To bylo zaměřené především na zlepšení schopnosti armád USA, Filipín a dalších partnerů spolupracovat v případě krize, od přesunů jednotek po společné operace na ostrovech a v pobřežních oblastech. Filipíny jsou v tomto kontextu důležité nejen kvůli blízkosti k Tchaj-wanu, ale i proto, že Čína podobně posouvá hranice „šedé zóny“ i v Jihočínském moři. Ve stejný den, kdy Manila Salaknib ukončila, došlo podle médií u sporné mělčiny Scarborough k neobvyklé námořní konfrontaci. Filipínská fregata tam narazila na několik čínských válečných lodí a obě strany se přes rádio vyzývaly k opuštění oblasti. Scarborough leží jen zhruba 230 kilometrů od filipínského pobřeží a patří k místům, kde Peking dlouhodobě testuje, kam až může svůj tlak vůči Manile posunout.
Zdroje:
AP: Taiwan begins 5-day military drill with tanks patrolling streets
AP: China’s newest aircraft carrier sails through the Taiwan Strait
SCMP: China and Philippines have a rare naval stand-off near disputed Scarborough Shoal
Legitimita pro juntu, vliv pro Čínu
Bývalá hlava myanmarské junty a tamní nový prezident Min Aung Hlaing v rámci pětidenní oficiální cesty zamířil do Pekingu. Během návštěvy se setkal s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, se kterým uzavřel 18 blíže nespecifikovaných bilaterálních dohod. Jednali také o čínských investicích a boji s organizovaným zločinem. Setkáním se Sim, či dřívějšími jednáními s čínským ministrem zahraničí a indickým premiérem, se Min Aung Hlaing snaží získat legitimitu v zahraničí po zvolení ve zmanipulovaných volbách v podmínkách aktivní občanské války.
Mezi hlavní zájmy Pekingu v Myanmaru patří zbudování Čínsko-myanmarského ekonomického koridoru, zajištění přístupu do Indického oceánu pro případ blokády Malackého průlivu, přístup k tamnímu nerostnému bohatství a boj s čínským organizovaným zločinem, který působí v rebely kontrolovaných oblastech. Pro dosažení těchto cílů Čína udržuje vztahy jak s juntou, tak s některými rebelskými skupinami. Snaha junty získat mezinárodní uznání Pekingu nabízí nový levný způsob, jak dosáhnout svých cílů – legitimitu postrádajícího Min Aung Hlainga si ČLR zavazuje skrz setkání s tamními státníky či financování tamních problematických voleb. Podobnou „službu“ Čína v minulosti poskytla například autokraty ovládané Kambodži, Demokratické republice Kongo, Súdánu či Nepálu. Tuto strategii Pekingu zároveň usnadňuje rezignace USA na svou dřívější podporu demokratických voleb a občanské společnosti napříč světem, k níž došlo s nástupem Donalda Trumpa.
Zdroje:
Nikkei Asia: Myanmar’s Min Aung Hlaing gains legitimacy with Beijing state visit
FP: Myanmar Is What Happens When China Fills a Vacuum
NYT: Myanmar’s Civil War Started With a Coup 5 Years Ago. Here’s the Impact