Čína zřídila mezinárodní tribunály pro Pás a stezku

Velké množství právních systémů, různorodost kultur i rozličné obchodní praktiky podél projektu Pás a stezka vyústilo v potřebu nadnárodního právního orgánu. ČLR přichází s novým způsobem řešení mezinárodních obchodních sporů, které se na “nové hedvábné stezce” vyskytly a v budoucnu vyskytnou.

Soudy na vodě i na zemi

Před několika měsíci ohlásil Nejvyšší Lidový soud v Pekingu ustavení Čínského mezinárodního komerčního soudu (anglicky China International Commercial Court, CICC). Ve skutečnosti se jedná o soudy dva. Ten první, sídlící v jihočínském Šen-čenu, bude řešit spory podél námořní části OBORu. Druhý soud, starající se o neshody na pozemské trase Pásu a stezky, zasedne v Si-anu. Myšlenka mezinárodního tribunálu pro obchodní účely není nová, ČLR se mohla inspirovat již existujícími soudy v Dubaji (Dubai International Financial Centre Courts), Kataru (Qatar International Court) a v neposlední řadě v Singapuru (Singapore International Commercial Court), jehož mezinárodní komerční soud je ukázkou kvality mezinárodní spolupráce a politické nezávislosti.

Dobří Chanové, členové KS

Nedávné představení soudců, kteří budou mít na starosti verdikty v obchodních sporech, jež budou ohodnoceny na více než 300 milionů jüanů (přibližně miliarda korun), spíše vypovídá o zálibě ČLR dělat si věci po svém. Pro řešení komerčních problémů v rámci jednoho z historicky největších infrastrukturálních projektů vybral Nejvyšší lidový soud v Pekingu pouhých 8 soudců. Všichni jmenovaní soudci jsou Číňané a zároveň etničtí Chanové. Až na jednu výjimku jsou členy Komunistické strany Číny. Všichni pocházejí z řad Nejvyššího lidového soudu v Pekingu. Jejich mezinárodní přesah představuje (maximálně) roční studijní zkušenosti ze zahraniční univerzity.

Regule nově vzniklého CICC soudcům přikazují perfektní znalost angličtiny. Čínský zákon ovšem nedovoluje vést soudní řízení v jiném než čínském jazyce. Lze tak očekávat, že v soudních síních, které mají z podstaty věci sloužit řešení mezinárodních sporů s jednou nečínskou stranou, bude znít jen čínština.

Pravidla alespoň promíjejí nutnost ověřování oficiálních dokumentů vydaných v anglickém jazyce a jejich úředního překladu do čínštiny.

Cizinci jenom v odborné komisi

Namísto jmenování mezinárodního týmu soudců, jako je tomu u jiných výše zmiňovaných světových komerčních soudů, byla při CICC ustavena odborná komise, jež je tvořena právě zejména cizími odborníky. Směrnice ale nespecifikují, jak velké slovo bude při určování verdiktů komise mít, není jasné, zda se jedná pouze o poradní orgán či zda budou názory dvaceti expertů brány v potaz.

Taková mezinárodní pojistka se některým pozorovatelům nezdá úplně dostačující:

Koneckonců se jedná o domácí organizaci dohlížející na mezinárodní spory. Není to tak, že by CICC při rozsuzování spolupracoval se zahraničními soudními institucemi. Bude pracovat s „mezinárodními“ institucemi, ale těmi, které sídlí a působí v Číně. Součástí je jakási odborná komise se zahraničními „experty“, ale ty nelze počítat mezi soudce.

Jiní pozorovatelé a specialisté na právo věří, že excelentní znalosti a zkušenosti soudců Nejvyššího lidového soudu zajistí nově vzniklé instituci vysokou profesionalitu bez politických motivů. Aby tomu mezinárodní veřejnost mohla věřit, bude nutné se vyvarovat excesů podobných tomu z roku 2017. Tehdy sám prezident Nejvyššího lidového soudu Čou Čchiang vyzval soudce, aby bojovali proti

západním myšlenkám konstituční demokracie, dělení moci a soudní nezávislosti. Jsou to mylné západní představy, které ohrožují vůdčí postavení vládnoucí Komunistické strany a hanobí čínskou socialistickou cestu práva.

Uvidíme, jak se hedvábné soudy vypořádají s očekávanými potížemi. Připomeňme třeba případ dvou kolosálních infrastrukturních projektů v Malajsii, které po nástupu do funkce odřekl nový malajský premiér Mahathir Mohamad. Spolupráce s Čínou na výstavbě plynovodu a železničního koridoru spojující východní pobřeží Malajsie by podle jeho slov mohla skončit bankrotem země. Podobné obavy vyjádřil také Pákistán. Stavba železniční trati vedoucí z pobřežního města Karáčí na severozápad země zavání dle Islamabádu velkým zadlužením, což přimělo novou vládu znovu zvážit a přehodnotit všechny čínské projekty v rámci OBOR.