Čínské ženy nesou polovinu nebe, ale feminismus je tak trochu sprosté slovo

Pravděpodobně kvůli zveřejnění překladu zprávy o chystané stávce amerických feministek 8. března tohoto roku byl v Číně na 30 dní zablokován mikroblog neziskové organizace Feminist Voice na platformě Weibo. Pozorovatelé zákaz blogu spojují s konáním každoročního zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců v Pekingu, které začalo 5. března. V každém případě je to další příklad strachu čínských úřadů z (údajně západem inspirovaného) občanského aktivismu jakéhokoli druhu.

Neziskovou organizaci Feminist Voices (Nü-čchüan č‘ šeng 女权之声) založila (krom jiných svých aktivit, viz níže) aktivistka Lu Pchin. Organizace funguje převážně na sociálních sítích, kromě Facebooku právě na oblíbené čínské obdobě Twitteru, mikroblogu Weibo, a na WeChatu.

Siung Ťing, editorka Feminist Voice, řekla Guardianu, že Weibo poslalo skupině v pondělí v noci soukromou zprávu: dočasně byl zablokován jejich účet, založený v roce 2010 s více než 80 tisíci následovníky. Weibo jako důvod uvedlo “nedávné publikace, které porušovaly platné zákony země”. V rozhovoru pro Radio Free Asia, financované ze Spojených států, řekla Siung, že Weibo ohledně svých pohnutek nebylo “příliš konkrétní”, a dodala: “Domníváme se, že je to kvůli našim tweetům podporujícím akce proti Trumpovi”.

Li Maj-c´, jedna z hlavních inspirátorek rodícího se čínského feministického hnutí, řekla, že pokus umlčet Feminist Voice byl součástí širšího vládního tlaku převzít otěže v boji za gendrovou rovnost. “Je to část války o veřejné mínění a bitva o vliv v Číně.”<

I ostatní členky Feminist Voice jsou dle dalšího článku NYT přesvědčeny, že toto represivní opatření je zcela v souladu se systematickou likvidací občanské společnosti v ČLR v poslední době. A jako mnozí další i ony se domnívají, že tento trend se bude znatelně vyostřovat s přibližujícím se 19. sjezdem KS Číny.

Reakce čínských uživatelů internetu na zákaz mikroblogu Feminist Voice se různí. Jak píše Lotus Ruan pro server The Diplomat, zatímco mnozí vyjadřují skupině podporu, na některých online platformách s převahou uživatelů mužského pohlaví zastupujících vzdělanou městskou střední třídu se často objevují komentáře typu “dobře jim tak”. Autorka to přičítá pro čínskou společnost typickému negativnímu postoji vůči feminismu obecně. Sama se však přiklání na stranu těch, kteří žádají po Sina Weibo vysvětlení, proč byl vlastně mikroblog zablokován. Jak píše:

“Současná čínská cenzura je založena právě na tomto tajnůstkaření a nevypočitatelnosti. Případ Feminist Voice je dalším z těch, které jasně ukazují dilema, jemuž je vystaven každý uživatel na čínském internetu: nikdo neví, kde je hranice.”<

Právě to je podle Lotus Ruan důvod, aby čínští uživatelé internetu podpořili Feminist Voice bez ohledu na vlastní sympatie k feministickému hnutí.

Velký Kormidelník vložil ženám na bedra “polovinu nebe”

Po založení Čínské lidové republiky v roce 1949 Mao Ce-tung prohlásil, že „ženy nesou polovinu nebe“. Nová komunistická vláda pak ženám legislativně zaručila rovnoprávnost s muži, což Čínu v té době alespoň teoreticky zařadilo po bok nejpokrokovějších zemí, pokud jde o rovnost mezi pohlavími. Čínské ženy měly ústavou dána stejná práva jako muži, včetně práva na vzdělání, práva svobodné volby partnera, mohly pracovat téměř v jakémkoli povolání a jakékoli funkci a mohly se i rozvést. V praxi však tato rovnoprávnost měla hned několik háčků, které se v zásadě dají shrnout pod jediné slovo – tradice.

Ani v dnešní době není jisté, zda čínské ženy opravdu nesou polovinu nebe ve společnosti, která jednoznačně upřednostňuje syny coby pokračovatele rodové linie a dnes již poněkud nejistou oporu ve stáří. Pravdou však je, že Čína dlouhodobě vykazuje vysoké procento ženské vzdělanosti – v současnosti je polovina všech vysokoškoláků ženského pohlaví -, vysoké procento žen ve vedoucích funkcích a vysoké procento žen-podnikatelek. Např. Forbes  před několika lety uvedl, že polovina ze čtrnácti miliardářek na světě, které si své jmění vydělaly vlastním úsilím (tedy je nezdědily), je čínského původu.

Dalším háčkem Mao Ce-tungem nastaveného čínského pojetí rovnoprávnosti žen je fakt, že ženy nejen zrovnoprávňuje, ale vlastně ztotožňuje s muži. Mezi „soudruhy“ není rozdílu, proto za Velkého skoku ženy společně s muži tavily ocel a stravovaly se v kolektivních jídelnách, aby doma nemusely vařit. Feminismus je i proto v Číně dodnes téměř sprosté slovo. V době ekonomického boomu, pokračující urbanizace a cestování za prací tak mnohé ženy ve snaze „nést svou polovinu nebe“ např. skončily na ulici coby prostitutky a sexismus či diskriminace na základě pohlaví jsou v čínské společnosti zcela běžné jevy. Přestože současný čínský prezident Si Ťin-pching ve svém projevu na konferenci OSN věnované právům žen v září 2015 v New Yorku přislíbil, že jeho vláda bude věnovat otázce ženských práv více pozornosti, ve skutečnosti jsou pro tuto garnituru bojovnice za práva žen jen další z řady nepohodlných občanských aktivistů prosazujících „západní hodnoty“, kterým je třeba zatrhnout tipec

8. březen: Mezinárodní den zatýkání žen!

Ukázalo se to již předtím na jaře roku 2015, kdy bylo zatčeno pět čínských feministických aktivistek, které se při příležitosti oslav Mezinárodního dne žen 8. března chystaly roznášet letáčky informující o obraně proti sexuálnímu obtěžování v městské hromadné dopravě. Podle reportáže v NYT ze 8. března 2015 bylo v Číně zatčeno nejméně deset  občanských aktivistek bojujících za práva žen. Pět z nich, Li Maj-c‘, Wang Man, Wej Tching-tching, Wu Žung-žung a Čeng Čchu-žan, poté bylo drženo pět týdnů ve vazbě. Byly propuštěny díky zejména v USA hojně medializované mezinárodní kampani; k jejich propuštění pravděpodobně přispěl i fakt, že právě na podzim roku 2015 se čínský prezident Si Ťin-pching se svou ženou Pcheng Li-jüan zúčastnil zmíněné konference OSN o právech žen.

V době zatčení celé pětice v březnu 2015 pobývala právě jedna z jejich spolupracovnic, Lu Pchin, v New Yorku, a když zjistila, co se v Číně stalo, rozhodla se zůstat ve Spojených státech a své kolegyně podporovat z exilu. Byla to právě ona, kdo přes sociální sítě pomohl rozjet mezinárodní kampaň za jejich propuštění a průběžně organizuje různé akce, na nichž upozorňuje na problém ženských práv v Číně. Se svými kolegyněmi, zhruba dvaceti feministkami čínského původu, se např. účastnila masového ženského pochodu, který se konal ve Washingtonu 21. ledna 2017, den po inauguraci prezidenta Trumpa do funkce.