Boj proti agentům západního vlivu: Po právnících na řadě učitelé

Na konci loňského roku proběhla v ČLR konference o vzdělávání a ideologii. Že to nebyla běžná událost, naznačovala již účast: kromě akademiků a učitelů do konferenční síně zasedli vysocí státní úředníci, generálové, členové Stálého výboru Politbyra i samotný Si Ťin-pching. O co šlo, jasně ukázal předsedův projev: školy musí mít správnou ideologickou orientaci a správně vyučovat široké masy studentů a učitelů ústředním socialistickým hodnotám a marxismu-leninismu. Jak následně vysvětlil v novinovém článku sám ministr školství Čchen Pao-šeng 陈宝生, univerzitní prostředí se totiž stalo primárním terčem nepřátelských sil. Nepřátelské zahraniční síly je terminus technicus čínské propagandy (敌对外国势力,ti-tuej waj-kuo š´li, anglicky hostile foreign forces). Jedná se o zahraniční (především západní) agenty a Číňany, kteří propadli škodlivým univerzálním (tj. nečínským, západním) hodnotám a mají stát za vším nekalým, co se v ČLR děje. Jejich cílem má být svržení čínského vládnoucího režimu.

Cizí nepřátelské síly v čele se Sheldonem a Spidermanem

Boj proti cizím nepřátelským silám je starší než prezidentský úřad Si Ťin-pchinga; kampaň za “ochranu čínské kulturní bezpečnosti” započala již roku 2011. Teprve Si Ťin-pchingův režim ale začal se západními hodnotami bojovat zeširoka ve velkém, na nejrůznějších frontách, naposledy v čínské justici. Krátce poté, co se Si ujal úřadu, pronikl na veřejnost takzvaný Dokument číslo 9, vnitrostranický dokument navádějící kádry k ignorování sedmi témat, tzv. Sedmi nediskutovatelných (čchi pu ťiang 七不讲): univerzální hodnoty, občanská společnost, neoliberalismus, svoboda tisku, historický nihilismus (zpochybňování zásluh komunistické strany), občanská práva a klientelistický kapitalismus (doslova: kapitalismus mocných 权贵资产阶级). Toto komuniké bylo pouze předznamenáním věcí příštích. Ke kulturní bezpečnosti na školách:

V[lednu 2012] tehdejší viceprezident Si Ťin-pching vydal první signál toho, že vyšší vzdělání bude hlavním bitevním polem v této válce. “Orgány Komunistické strany na univerzitách musejí přijmout pevnější a silnější opatření k uchování harmonie a stability na univerzitách,” řekl Si na setkání univerzitních funkcionářů Strany. “Mladí učitelé mají mnoho interakcí se studenty a tedy na ně mají i značný [politický a společenský] vliv. … také hrají velkou roli při šíření myšlenek.”

Prohlášení v tomto smyslu jsou čím dál častější: první výzvu k boji proti západním hodnotám na školách vyslovil již předchozí ministr školství před dvěma lety; od té doby se frekvence stupňuje.

Koncem roku 2013 vznikla státní komise určená pro “nekonvenční bezpečnostní hrozby” včetně šíření západních hodnot. Jeden z členů komise označil hollywoodskou produkci v tomto ohledu za nebezpečnou – mění myšlení a hodnoty mladých lidí. Jak potvrzuje singapurská socioložka Jang Kao, americký kulturní export má veliký vliv na utváření identity čínských studentů a je u nich velice oblíbený. Kao naznačuje, že nekonformní postoje hrdinů amerických seriálů mohou mladým Číňanům imponovat a inspirovat je.

Dnes hollywoodská produkce stále nabízí přitažlivou alterntivu k pevně hlídanému programu státní televize, jemuž dominují historická kostýmová dramata a protijaponské válečné filmy. Jang Kao, socioložka ze singapurské Univerzity managementu, která se zabývá vlivem zahraniční populární kultury na čínskou mládež, říká, že americká televize je mezi mladými Číňany tak oblíbená pro to, co chápou jako autentičnost. “Tahle fascinace se doplňuje s novou zlatou érou kvalitní televizní produkce v Americe, se složitými postavami a nekonvenčním vyprávěním,” říká Kao. “V porovnání s tím může čínská TV vypadat dost neinspirativně – předvídatelné dějové linky, primitivní postavy. Hrdinové jsou hrdinové a zloduši jsou zloduši.” (…) Kao ve svém výzkumu jednala s univerzitními studenty v Pekingu a zjistila, že hollywoodská témata – spontaneita, nekonformnost a seberealizace – částečně nacházely odezvu právě u mladých čínských fanoušků americké TV. “Zatímco mnoho studentů obdivuje outsidery, podivíny nebo jinak nekonvenční postavy americké TV, co je zasahuje ještě víc, je image rebela,” napsala. “Někoho, kdo bojuje proti establišmentu nebo autoritě.”

Může nám sice přijít až směšné, že by fiktivní postavy jako Spiderman nebo Sheldon (ze seriálu The Big Bang Theory, v Číně velice oblíbeného) mohly být pro KS Číny nebezpečím, ale přesně takovéto postavy snadno narušují čínskou normalizaci. Studenti, kteří do normy nezapadají, se snadno s hrdiny amerických seriálů ztotožňují. Proto byla na pohled neškodná Teorie velkého třesku, jak zní oficiální český překlad sitcomu, v ČLR zakázána. Jakékoliv narušení normy totiž hrozí narušením „harmonické společnosti“ a studenti téměř vždy tvoří podstatnou část kritiků autoritářského režim. Čínští politici se tak dobře poučili ze Sia-menu v roce 2007, kdy si demonstranti vymohli zrušení stavby chemičky. Stejně tak byli studenti hlavní silou v hongkongských protestech z roku 2014 nazývaných často jako „Deštníková revoluce“.

Klesá uvědomělost čínské mládeže?

S těmito zjištěními jsou v souladu i další studie hodnotící anonymní dotazníky vyplňované čínskými studenty. Jeden takový výzkum provedl v roce 2007 čínský sociolog Čchen Šeng-luo: Pouhých 28 procent dotazovaných bylo spokojeno se současným čínským politickým systémem, 22 procent vyjádřilo nespokojenost a zbytek zachoval neutralitu. Naopak americký politický systém se zamlouval 56 procentům dotazovaných a jen 4 procenta zaškrtla, že se jim nelíbí. S ostatními aspekty, jako osobní svobody a rozdělení moci, to dopadlo podobně. Důležité je také zmínit, že podle Čchena jsou čínští studenti poměrně dobře seznámeni s fungováním obou systémů, a tak jsou jejich volby informované.

Podobné výsledky podle Stanleyho Rosena, amerického politologa, vycházejí i v jiných čínských průzkumech, ty však záměrně nebývají publikovány. V průzkumu z roku 2013 také vyděsilo badatele, že se 61 procent dotazovaných ztotožňuje s liberalismem, který považují za univerzální koncept. Není ale na místě docházet k ukvapeným závěrům, že čínští studenti chtějí pro svou zemi liberální demokracii západního střihu. Podobně jako na náměstí Tchien-an-men v roce 1989, studenti jsou nakloněni otevřenější společnosti a většímu přijímání západních myšlenek, ne nutně kompletního systému. Celkem přirozeně je zde také velký mezigenerační rozdíl: podle průzkumu z roku 2016 provedeného Pewovým výzkumným institutem, pozitivní pohled na USA chová 60 procent Číňanů ve věku 18-34, oproti tomu nad 50 let už USA kladně vnímá pouze 35 procent populace. Čínští studenti však mají smíšené pocity, na jednu stranu sice obdivují USA především kvůli jejich kultuře, na stranu druhou jsou však hrdí na svou vlast, která v posledních několika desetiletích učinila zásadní pokroky, a citlivě vnímají napětí mezi oběma zeměmi, kdy mají pocit, že se Západ k ČLR chová špatně.

Komunistický režim proti neposlušnosti studentů bojuje různými způsoby, ať už jde o mrzačení kdysi populárního serveru Weibo, jehož prostřednictvím uživatelé zdiskreditovali nejednoho zkorumpovaného úředníka, boj proti programům umožňujícím překonat internetovou cenzuru jako je VPN, nebo návrat marxismu-leninismu do školních lavic po boku rehabilitovaného mudrce dávnověku Konfucia. Podle výzkumu čínského profesora působícího na University of California Chuang Chaj-Fenga se na tyto politické kurzy aktivně připravuje pouze 8 % studentů, a ty „správné“ hodnoty si z hodin studenti rozhodně neodnášejí (paralel s politickou výchovou za minulého režimu u nás by se našlo jistě mnoho). Naopak se prý podle něj dá vysledovat, že čím více jsou studenti v politice zběhlejší a vzdělanější, tím více o neomylnosti vlády pochybují. Co se však dá označit za nečekaný úspěch komunistických ideologů, je vyšší míra strachu z vládní moci u těch samých studentů, kteří zpochybňují vládní autoritu. Je tedy na místě přehodnotit běžné teze o tom, že politická výchova skutečně vymývá mozky, a více se zaměřit na to, co se děje pod povrchem v lidech, kteří ze strachu papouškují ideologické poučky. (Projevy nacionalismu nemusejí nutně být spontánní: stačí si vzpomenout na aféru placených „mávačů“ během Si Ťin-pchingovy návštěvy ČR.)

S ohledem na Si Ťin-pchingovu politiku se dá očekávat stupňování ideologického tlaku a usilovnější „ideologická práce“ komunistických kádrů ve školách. Není také vyloučeno, že se dočkáme další televizní série veřejných doznání, kde letos mohou místo právníků a pracovníků nevládních organizací vystoupit v hlavní roli nekonformní učitelé a studenti.