Čínský prezident v kostce

Povahu Si Ťin-pchingovy moci stručně a přehledně shrnul The Economist ve dvou článcích ze začátku dubna.

Povahu Si Ťin-pchingovy moci stručně a přehledně shrnul The Economist ve dvou článcích ze začátku dubna.

„Předseda všeho“ (generální tajemník komunistické strany Číny, nejvyšší velitel ozbrojených sil, hlava státu, šéf komise pro všeobecné reformy, šéf ústředního bezpečnostního výboru a tak dále) je natolik zaměstnán upevňováním vlastní moci, že nemá čas zabývat se ničím jiným, natož reformami, které slíbil na počátku svého funkčního období.

Především k upevnění moci jsou zacíleny kampaně proti korupci týkající se vysokých úředníků, stejně jako reformy v armádě, které otřásly zastaralou strukturou velení a poslaly za mříže do té doby neotřesitelné generály. Jeho protikorupční boj je proslulý. Začal s ním už jako provinční lídr v Če-ťiangu v letech 2002-2007, ale i tak všechny poněkud zaskočil rozsah, který tato Siova kampaň nabrala po jeho zvolení do prezidentského křesla (na 336 000 potrestaných úředníků, a toto číslo stále roste).

Stejný cíl má i utužení kontroly internetu, který především díky sociálním sítím začal dávat nebezpečně velký prostor pro kverulující obyvatelstvo.

Ve válce proti disentu však Si čelí značnému odporu. Žen Č´-čchiang, vlivný komentátor, řekl, že média by měla sloužit čtenářům a divákům, nikoli straně. Toto byl nevídaně přímý útok na prezidenta Si, z pozic známého člena Strany a spoluprincátka (Ženův otec byl náměstkem ministra obchodu pod samotným Maem). Cenzura reagovala zavřením Ženových účtů na sociálních sítích a vyčištěním internetu od všech zmínek na jeho podporu.

Ani zdání liberalismu, které Si chtěl vyvolat uvolněním politiky jednoho dítěte a systému přidělování rezidenčních povolení chu-kchou, kvůli své polovičatosti příliš neobstojí; s ekonomickými opatřeními je to podobné.

Si jako kdyby neměl čas na politicky ošemetná rozhodnutí, jako by bylo zařídit, aby Strana dodržovala zákon; zavřít ztrátové státní podniky; zavést tolik potřebná sociální opatření (například zrušit omezení přístupu k veřejným službám, která diskriminují venkovské dělníky přicházející do velkoměst). Udržení vlastní moci je evidentně práce na plný úvazek.

Shrnuto podtrženo: Si Ťin-pching je nejtvrdším vládcem Číny od dob Mao Ce-tunga. Na rozdíl od svých předchůdců se necítí být ve stínu nikoho a nebojí se vést nejširší tažení proti kritikům režimu od dob zásahu na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Znovuzavedení Teng Siao-pchingova termínu che-sin, jádro, pro označení jednoho stranického/generačního vůdce, popírá post-Tengovský důraz na „kolektivní vedení“ a částečný návrat k některým aspektům „kultu osobnosti“ v před-reformním období (tedy před rokem 1979).

Zkrátka, pan Si rozumí moci a nebojí se ji použít a je připraven riskovat. Neví mnoho o složitostech měnící se společnosti a obává se společenských nepokojů, tak se snaží hrát bezpečnou hru. Ekonomice moc nerozumí, není si jistý, co je třeba dělat, a nevěří nikomu natolik, aby konal za něj.

Publikace tohoto článku: The Economist, 2.4.2016