Čínský státní tabákový koncern zároveň prodává cigarety i omezuje kouření

Rozsáhlá investigace OCRRP ilustruje na příkladě státního tabákového monopolu hluboký střet zájmů, který provází „čínský ekonomický model“. Článek navazuje na náš předchozí text Nová nikotinová stezka: Čínský tabák míří do světa.

Státní podniky tvoří důležitou součást čínské ekonomiky. Čína si drží tyto společnosti především v klíčových oblastech, jako je výroba polovodičů, energetika, letectví, finance, telekomunikace či doprava. V její stáji však najdeme například i giganta China National Tobacco Corporation (CNTC, 中国烟草总公司), někdy nazývanou také China Tobacco, největší tabákovou firmu na světě. A čínská státostrana má mnoho důvodů, proč si ji tam ponechat.

Jedna organizace, dvě jména

China Tobacco je čtvrtou nejvýdělečnější společností v zemi a zisk z ní tvoří až 11 % státních daňových příjmů. Firma však nepřináší pouze velké peníze, ale zároveň díky propojení se státními institucemi zastává i další důležitou funkci – pomáhá při implementaci státní politiky.

Společnost oficiálně kontroluje Státní správa tabákového monopolu (State Tobacco Monopoly Administration STMA, 国家烟草专卖局), ve skutečnosti se však obě tyto organizace překrývají. Jak píší Alessia Cerantola and Andrei Ciurcanu ve svém nedávném výzkumu pro konsorcium Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP):

China Tobacco sdílí webové stránky s orgánem zodpovědným za regulaci tohoto odvětví – Státní správou tabákového monopolu STMA. Dva zdánlivě oddělené orgány se překrývají také personálně.

STMA určuje celkovou politiku čínské vlády v oblasti tabáku, včetně stanovení kvót na výrobu cigaret či jejich cen, CNTC se pak stará o realizaci těchto předpisů. Dochází tak k absurdní situaci, kdy stejná organizace má na starosti boj proti kouření a zároveň vydělává na prodeji cigaret. Podobně ošemetné situace však vznikají také ve chvíli, kdy tabáková společnost jako státní podnik pomáhá při implementaci státní politiky v nejrůznějších oblastech.

Tabák pomůže školákům vyniknout

CNTC se pustila do boje s chudobou, což je jedna z nejdůležitějších kampaní generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, a na svých stránkách má dokonce sekci „práce na zmírňování chudoby“ (扶贫工作). V rámci této kampaně podporuje Projekt Naděje (Project Hope, 希望工程), jehož cílem je umožnit základní vzdělání dětem v chudých venkovských oblastech a celkově zlepšit jeho kvalitu. Po celé zemi tak mohou děti na venkově navštěvovat školy s názvy jako Škola Naděje „Yingkesong“ (迎客松希望小学), pojmenované podle značky tabáku, či S’-čchuanská tabáková základní škola Naděje (四川烟草希望小学). Mnoho takových škol vzniklo právě v S’-čchuanu po ničivém zemětřesení v roce 2008 a potvrzují tak závěry sociologa Garyho Fookse, že „[aktivitám] společenské odpovědnosti firem se nejvíce daří v oblastech zasažených katastrofou.“ Tabáková propaganda však názvem školy nekončí – uvnitř budov se mohou žáci setkat s motivačními slogany jako „Za velkým talentem stojí tvrdá práce, tabák ti pomůže vyniknout,“ chodí v uniformách s logy tabákových firem a dostávají cukrovinky připomínající cigarety. Veřejnost pak podle průzkumu vnímá tyto školy převážně pozitivně. Jak shrnul jeden z respondentů: „Tabák je špatný, ale peníze jsou peníze.“

Jak kontrolovat sám sebe

Čínská lidová republika roku 2005 ratifikovala Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku (Framework Convention on Tobacco Control, FCTC) Světové zdravotnické organizace, jejímž cílem je celosvětově snižovat míru užívání tabáku. Úmluva specifikuje mnoho konkrétních kroků, jak tohoto cíle dosáhnout – úpravou daní a cen tabákových výrobků, bojem s černým trhem, zákazem reklamy na cigarety či varovnými nápisy a odstrašujícími obrázky na krabičkách. ČLR se tady tak dostává do zřetelného střetu zájmů, a jak poznamenává výzkum konsorcia OCCRP, „úspěch [China Tobacco] staví čínskou vládu do nepříjemné situace, kdy přímo pracuje proti svým závazkům vyplývajícím z Úmluvy.“

Není pak překvapivé, že Čína v prosazování kroků proti tabákovému průmyslu, který vlastní, neodvádí příliš dobrou práci. Podle průzkumu Čínské asociace pro tabákovou kontrolu (中国控制吸烟协会) většina kontrolovaných maloobchodů měla reklamu na cigarety, často byl také porušován zákaz prodeje cigaret mladistvým. Konzultant této asociace Sü Kuej-chua k tomu dodává:

Státní správa tabákového monopolu vyzvala maloobchodníky, aby využívali sociální média, aplikace a WeChat k podpoře prodeje, což je velmi znepokojující.

Podobně čínská vláda neomezuje ani vzhled cigaretových krabiček, které na rozdíl od těch evropských či japonských nemusí nést odstrašující obrázky varující před následky kouření. Často tak připomínají spíše umělecká díla, která se přizpůsobují svým cílovým skupinám – kouření je zde prezentováno jako součást tradiční čínské kultury nebo jako výraz moderního městského životního stylu. Kroky, které jdou proti úsilí Úmluvy FCTC, ospravedlňují čínské úřady jako v mnoha jiných případech odlišností čínských hodnot oproti těm světovým. Zástupce vedoucího STMA Tuan Tchie-li k tomu uvedl, že fotografie zničených plic kuřáků, jejich špatných zubů, lebek a mrtvých dětí nejsou v souladu s tradičními čínskými kulturními hodnotami. Dodal:

Krásná zobrazení čínské krajiny na krabičkách cigaret jsou esencí čínské tradiční kultury a historie (…) Změnit je na takovéto [varovné] obrázky by znamenalo ponížit a nerespektovat Číňany (…) Čínská vláda si proto vyhrazuje právo na vlastní pohled na věc založený na národním sentimentu a kultuře.

Cigarety zároveň zůstávají nedílnou součástí čínských společenských styků. Jsou přítomny při slavnostních okamžicích, jako je například svatba či rodinné setkání, nabídnutí cigarety je způsobem pozdravu. Bloger Čchen Čuang k tomu v článku pro BBC poznamenává:

Zdá se, že bez cigarety ani nejde začít konverzaci. Odmítnout cigaretu znamená ztrátu tváře. Je zvykem, že podřízený zapaluje cigaretu svému nadřízenému.

Jednotlivé značky cigaret jsou pak často vnímány jako vlajkový produkt konkrétní provincie, a lidé si je tak rádi kupují jako místní specialitu, suvenýr či dárek z cest. To přímo souvisí se strukturou čínského tabákového průmyslu, kde koncern CNTC zaštiťuje 33 menších lokálních společností, které jsou často pevně spjaty s místem, kde vyrábějí.

Vykonávat vůli strany

I přes problémy jako zmíněný střet zájmů, které zdaleka nesužují pouze společnost China Tobacco, role strany ve státních společnostech roste. Zatímco v 90. letech byla snaha oddělit management státních firem od jeho stranického vedení, v poslední době se naopak strana snažila svou moc nad státními podniky upevnit. V roce 2020 byla přijata nařízení, podle nichž musí být tajemník strany ve státním podniku zároveň předsedou jeho správní rady a všechna důležitá obchodní a manažerská rozhodnutí musí být diskutována s orgánem KS předtím, než budou předložena správní radě nebo vedení. Státní podniky jsou tak vedeny k tomu, aby „vykonávaly vůli strany.“

Příklad společnosti China Tobacco dobře ilustruje, co přesně to znamená.