Za hrobového mlčení světových zpravodajských agentur proběhla v Čínské lidové republice událost, která dle některých pozorovatelů představuje přelom v tamním dělnickém hnutí: jeřábníci zorganizovali protesty, které přesahovaly hranice provincií a zároveň se neomezovaly na jednu firmu. Situace dokazuje prohlubující se právní povědomí dělníků na čínských stavbách, stejně jako jejich schopnost se v krajně nepříznivých podménkách účinně organizovat.
V předvečer 1. máje
Koncem dubna se po internetu rozšířil z čínské komunikační platformy WeChat otevřený dopis:
Pozdravy všem těžce pracujícím! … Pracujeme na nejnebezpečnějším úseku stavby, naše platy ani náhrady naprosto neodpovídají riziku, které podstupujeme, ani naší nenahraditelnosti. Ve stavebním průmyslu naše odpracované hodiny vysoko překračují zákonem dané normy, a nemáme žádné sociální zabezpečení. … Abychom spustili vlnu souběžných stávek mezi jeřábníky po celé zemi, abychom ochránili svá základní pracovní práva a důstojnost, abychom dosáhli rovného platu, my, organizace jeřábníků z Čchang-ša, jsme se rozhodli sjednotit, povstat a rozhlásit, že máme právo na základní důstojnost naší práce a právo účastnit se kolektivních vyjednávání. Takže, voláme po jednotné stávce v předvečer Svátku práce, na náměstí 1. máje v Čchang-ša, abychom byli slyšet.
Cílem protestujících je změna neutěšených pracovních podmínek – jeden z dělníků citovaných China Labour Bulletinem uvádí, že průměrně pracují 12 hodin denně za plat čítající čtyři až pět tisíc jüanů – bez nároku na sociální dávky, placené přesčasy nebo noční směny a jakékoli rizikové příplatky. Situace dělníků na stavbách (je jich odhadem 60 milionů) je špatná dokonce i v kontextu ČLR, kde podle vládní studie z roku 2016 nemají dvě třetiny dělníků pracovní smlouvy a polovina má zkušenost se zpožděným vydáváním mezd. (Situace přistěhovalých dělníků v systému, kdy jsou sociální služby vázány na prakticky nezměnitelnou registraci k pobytu, tzv. chu-kchou, je samostatným tématem.) Polostátní nacionalistický server Global Times cituje jiného protestujícího:
“Jsme 24 hodin denně v pohotovosti za plat dosahující 4000 jüanů, a kromě velkého ubohého kontejneru na stavbě nemáme ani kde bydlet,” řekl Global Times jeden z jeřábníků z Čcheng-tu v jihozápadním provincii Sečuan, který se představil jako Jack Li.
Desítky měst
Ke kolegům z Čchang-ša se podle serveru ChinaChange.org postupně den po dni přidali jeřábníci celkem z devatenácti čínských provincií, respektive dvaceti až třiceti měst (rozptyl v počtu dotčených míst je třeba přičíst na vrub obtížnosti internetové komunikace v ČLR, zejména tvrdé cenzuře). Počty účastníků každé z událostí se dle odhadů pohybovaly od desítek do stovek. Demonstrovali, nesli transparenty, provolávali hesla s požadavky a sdíleli fotografie na internetu.
Čínští stavební dělníci tak během posledních dubnových dní uskutečnili vůbec první takto rozsáhlou, celostátní kolektivní akci za několik desetiletí. Stávka samotná se 1. května nekonala – ať už to bylo proto, že na některých místech dělníci dosáhli změn k lepšímu už jen demonstracemi (nebo je spíše místní vlády zastrašily zákazem stávky). Mohlo také jít o snahu předejít politizaci protestu tím, že by ho uvedli v souvislost s jinými událostmi probíhajícími ten den.
Bez cizích nepřátelských sil a zlých nevládek
Wang Ťiang-sung, čínský odborník na problematiku pracovních vztahů, ve své analýze publikované na serveru ChinaChange uvádí několik důvodů, proč si právě tato kolektivní akce mezi všemi akcemi odporu čínských pracujících zaslouží zvláštní pozornost. Tvrdí, že teprve tato událost je počátkem dělnického hnutí v Číně – vytvořila horizontální vazby mezi dělníky z různých regionů a podniků. Četné kolektivní akce z let 2010 až 2015 jsou oproti tomu izolovanými událostmi – většinou omezenými na jeden podnik (například protesty zaměstnanců Wallmartu).
Takto sjednocené dělníky z poměrně specializovaného odvětví označuje expert za strukturální sílu, která je schopná vyjednat kolektivní smlouvy se závazností zákonů.
Další zvláštností, kterou se nynější protesty vymykají, je fakt, že nelze jejich organizaci svést na obvyklé viníky: cizí nepřátelské síly a nevládní organizace. Citujeme Wang Ťiang-sunga:
Nemáme také žádnou informaci nebo důkaz o tom, že by se záležitosti nějak účastnili vnější aktéři – žádná výpomoc, ani rady, ani vedení ani poskytování jakékoli další pomoci. Natož aby se byť jen mihnuly nějaké “cizí nepřátelské síly”. Takže máme všechny důvody si myslet, že tenhle sled událostí byl kolektivní akcí: sebeřízením a sebeorganizací na straně jeřábníků samotných.
Podle Global Times čínský režim povzbuzuje dělníky, aby se přidali k činnosti Všečínské odborové federace. S tou však nemají čínští pracující právě nejlepší zkušenosti – namísto, aby stála na straně dělníků, paktuje se zkorumpovanými čínské odbory s kapitalistickými manažery využívajícími mizernou čínskou pracovní legislativu (i exekutivu).
Husarský kousek
Kdo sleduje současnou situaci v ČLR, okamžitě se ptá: jak se něco takového mohlo stát? Prolustrovaný internet, sociální sítě svázané nejrůznějšími pravidly ztěžujícími skupinové aktivity, tvrdé represe. Přesto se dělníkům podařilo zorganizovat online. Prostřednictvím uzavřených skupin, prověřených a placených členství vytvořili strategii a sdíleli mezi sebou potřebné informace. Členové skupin podléhali kvůli konspiraci přísným pravidlům nastaveným skupinou administrátorů – pro udržení atmosféry solidarity zde bylo například ve dnech vedoucích k 1. máji zakázáno zveřejňovat inzeráty nabízející práci.
ChinaChange ve své analýze uvádí zkušenost jednoho z těch, kdo výše citovaný otevřený dopis na internetu nasdíleli. Ministerstvo veřejné bezpečnosti v Čchang-ša o tomto muži nasbíralo během 24 hodin veškeré informace a pozvalo si ho na policejní stanici. Tam musel slíbit, že se v žádných dalších aktivitách nebude angažovat. Muž se nyní bojí o práci. Za narušování stability a harmonie v čínské společnosti mu ale může hrozit i horší trest než vyhazov. Takový je osud proletariátu v režimu, který má být jeho ochráncem.