Vypjatá debata kolem cizího vlivu v neziskovém sektoru přináší i groteskní momenty. Třeba když místopředseda hnutí ANO Radek Vondráček s vážnou tváří v televizi prohlásí, že současný návrh zákona je doslovným překladem amerického dokumentu pořízeným umělou inteligencí. Tak vida: cizí moc nám tu nejen ovlivňuje politickou debatu, ale už rovnou sepisuje návrhy zákonů a sama si je hned překládá do češtiny. Osoby, jež se pod takto z ciziny přejatý návrh podepsaly, se tím prezentují jako pouhé bezduché nástroje cizího vlivu u nás. Doufám, že už se jako takové někde proaktivně hlásí.
Scénář pro autokraty
Cizí text takto zákeřně vpašovaný do našeho legislativního procesu možná skutečně v této verzi pochází ze Spojených států, ale je zjevně založen na ruském modelu podobných zákonů prosazovaných Kremlem v celém postsovětském prostoru — a teď už i za jeho někdejšími hranicemi (pokud tento prostor, podobně jako Rusko samo, vůbec nějaké hranice má). S původním americkým FARA z roku 1938 nemá téměř nic společného (ODIHR u podobné gruzínské legislativy výslovně upozornila, že odkazy na FARA jsou zavádějící, protože jde o zásadně odlišný typ zákona). Zato je nápadně podobný takzvaným „ruským zákonům“ určeným k šikaně, a případně i likvidaci občanské společnosti.
Prosazování takových zákonů se v posledních letech stalo standardním krokem ve scénáři přechodu demokratických či polodemokratických států k autokracii a do sféry ruského vlivu. S větším či menším úspěchem byl tento scénář vedle Ruska samotného aplikován v Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Gruzii, ale také v Republice srbské (součást Bosny a Hercegoviny), v Maďarsku a na Slovensku. V některých státech narazil na ústavní soud (Slovensko) či na Soudní dvůr Evropské unie (Maďarsko). Jinde byl pro odpor veřejnosti dočasně stažen a poté znovu předložen a prosazen silou v ještě tvrdší podobě (Gruzie). Variací je celá škála; uvidíme, na jakou dojde u nás. Současná zpackaná verze bude zřejmě nahrazena nějakou gramotnější, ale podstata věci zůstane stejná.
Ruský zlý sen v Gruzii
V nejkrystalističtější podobě proběhl tento scénář v Gruzii, kde se také pro tento druh legislativy vžil termín „ruský zákon“. Po vybojování nezávislosti na bývalém Sovětském svazu se Gruzie stala jedním z nejvíce prozápadních států v celé oblasti. Snahu o integraci do západních struktur, jako je Evropská unie, má dokonce dodnes zakotvenu přímo v ústavě. Tuto linii podle dostupných průzkumů veřejného mínění podporuje drtivá většina gruzínského obyvatelstva.
Současná vláda pod vedením strany Gruzínský sen nejbohatšího místního oligarchy Bidziny Ivanišviliho se ovšem rozhodla pro jiný „azimut“, totiž orientaci na Rusko a Čínu. Na kritiku ze strany občanské společnosti reagovala v březnu 2023 prvním návrhem zákona o zahraničních agentech. Po rozsáhlých protestech jej sice stáhla, ale v dubnu 2024 ho předložila zas. Gruzínský sen pak přehlasoval veto prozápadní prezidentky Salome Zurabišvili a zákon nabyl platnosti v červnu 2024, právě včas před parlamentními volbami v říjnu téhož roku.
Tyto volby už probíhaly v atmosféře tvrdých, často brutálních represí proti občanské společnosti, politické opozici a pouličním demonstracím. Nezávislí pozorovatelé je hodnotili jako zmanipulované. Gruzínský sen pak po upevnění své moci schválil celou řadu drakonických zákonů a administrativních opatření, jež de facto kriminalizují jakékoli protesty i běžnou opoziční činnost. Trajektorie od „ruského zákona“ k autokracii je v tomto případě názorná a přímočará.
Agent křičí: chyťte agenta
Současný český — nebo možná americký, možná ruský — návrh je třeba nazírat v tomto mezinárodním kontextu. Je součástí širšího trendu, ať už původní text přišel z Ruska přes Ameriku, nebo jakoukoli jinou cestou. Jeho předkladatelé se nám de facto hlásí jako ruská pátá kolona přímo uvnitř našeho legislativního procesu. Návrh se možná bude postupně civilizovat, ale účel zůstane stejný: šikana občanské společnosti a kritické opozice.
Financování řádně registrovaných neziskových organizací v České republice od institucionálních dárců v demokratických zemích je už teď transparentní na obou koncích této „vazby”. Finanční podporu vykazují ze zákona jak její příjemci u nás, tak její poskytovatelé v zahraničí. Tyto informace má k dispozici jak státní správa, tak i veřejnost, která ji může sledovat například ve výročních zprávách jednotlivých organizací. Podporu ze strany zavedených dárců v demokratických zemích není třeba tajit. Naopak, je to známka úspěchu a důvěry.
Co naopak není transparentní ani trochu, jsou finanční toky z nedemokratických a autoritářských států. Ty neregistrují ani jejich dárci, ani příjemci. Předávají se v igelitových taškách a podobně diskrétními způsoby. Žádný zákon o „vazbách“ na ně nedosáhne.
A nemá to ani v úmyslu. „Ruský zákon“ má za účel stigmatizovat a kriminalizovat „vazby” s našimi západními spojenci, aby uvolnil místo alternativním vazbám na Východ.