Krátce před začátkem nového roku informovala světová média o zadržení čtyř členů tchajwanské Nové strany, včetně jejího mluvčího Wang Ping-chunga, a jejich obvinění ze špionáže pro čínskou vládu. Nová strana, která v současné tchajwanské vládě nezískala žádná křesla, se nikterak netají tím, že je v otázce opětovného sjednocení Tchaj-wanu a ČLR zajedno s vládou pevninské Číny, a oponuje tedy snahám o formální nezávislost ostrova.
Pročínští politici agenty Pekingu?
Wang a jeho tři kolegové jsou podezřelí, že čínským úředníkům poskytovali informace týkající se vyšetřování Čou Chung-süho, který si v současné době odpykává čtrnáctiměsíční trest odnětí svobody právě za špionáž pro ČLR. Čou, absolvent tchajwanské univerzity Chengchi, odsouzený v září loňského roku, se mezi srpnem 2016 a březnem 2017 pokusil uplatit tchajwanského vládního úředníka, aby čínské vládě vynášel informace. Vyšetřování případu Wanga a jeho kolegů pokračuje podle nejčerstvějších zpráv dalším obviněním Čou Chung-süho – prokurátoři muže obvinili, že chtěl s pomocí členů Nové strany založit organizovanou špionážní síť.
Online verbování do špionáže
Prokurátoři tvrdí, že Čou chtěl s pomocí členů Nové strany Wang Ping-chunga a tří dalších stranických úředníků vytvořit zpravodajské internetové stránky a rekrutovat vhodné špiony pro ČLR. Prokurátoři dále uvedli, že cílem Čouova počínání bylo zřídit platformu pro vytvoření špionážní sítě, která by podávala informace čínskému úřadu pro záležitosti Tchaj-wanu. Čou tak nyní čelí nové obžalobě podle zákona o národní bezpečnosti. Členové Nové strany jsou prozatím formálně považováni za svědky, ale prokurátoři tvrdí, že vyšetřují obvinění i proti nim. Wang a jeho kolegové popírají, že by za pomoc Čouovi přijali jakékoli peníze.
V době, kdy Čína postupně na Tchaj-wan vyvíjí čím dál větší tlak v otázce opětovného sjednocení, není informace o rostoucím počtu odhalených špiónů Pekingu ničím překvapivým. Mírového sjednocení s Tchaj-wanem ČLR v nejbližších letech jistě nedosáhne, a této skutečnosti jsou si podle všeho vědomi i nejvyšší představitelé v Pekingu. Vyplynulo to i z projevu Si Ťin-pchinga předneseného na 19. sjezdu strany v říjnu loňského roku, ve kterém generální tajemník mezi tradičně opakovanými devíti stavebními prvky čínské politiky vůči Tchaj-wanu nezmínil víru v pomoc „bratrů Tchajwanců“. Nebývale ostře také odmítl možnost formálního osamostatnění ostrova. Čínská vláda proto hledá jiné cesty, jak Tchaj-wan ovládnout.
Nemírové osvobození?
Podle tajných dokumentů uniklých loni na podzim začal Peking zvažovat vojenský útok. Plán připravený nejužším vedením Čínské lidově osvobozenecké armády (ČLOA) navrhuje masivní střety na ostrově v kombinaci s námořní a leteckou blokádou, po níž by měly následovat útoky na pláže z vody i ze vzduchu s využitím až čtyř set tisíc vojáků. Jak ale vysvětluje například nová kniha The Chinese Invasion Threat: Taiwan’s Defense and American Strategy in Asia Iana Eastona, úspěšný útok na Tchaj-wan ze strany ČLR by nebyl vůbec tak snadnou záležitostí – v neprospěch případného útoku hrají především přírodní podmínky.
Navíc nelze očekávat, že by se vojáci ČLOA setkali na Tchaj-wanu s ochotou ke kapitulaci nebo dokonce podporou. Přinejmenším na příkladu Hong Kongu je zřejmé, že fungování modelu „jedna země, dva systémy“ má jasné limity, a pokud byli někdy někteří Tchajwanci nakloněni opětovnému sjednocení s ČLR, ty časy jsou dávno pryč. Zcela očividnou se tato věc stala po nástupu Cchaj Jing-wen, tchajwanské prezidentky z Demokratické pokrokové strany, která nastoupila do úřadu v roce 2016 po odchodu zástupce Kuomintangu Ma Jing-ťioua. S Kuomintangem tak z vedení země odešli poslední zastánci postupného opětovného sjednocení s pevninskou Čínou.