Začátkem října došlo v Afghánistánu k rozsáhlému zemětřesení, které si vyžádalo přes 2,5 tisíce mrtvých. Podle čínské státní mediální agentury Nová Čína (Sin-chua) čínský Červený kříž neprodleně přislíbil 200 tisíc dolarů afghánskému Červenému půlměsíci. Evropská unie zareagovala podobně rychle a schválila balíček 3,9 milionu USD na humanitární pomoc v zasažené oblasti, tedy zhruba 20násobek. V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že podle zveřejněných statistik čínské HDP již roku 2021 překonalo HDP Evropské unie.
Podobnou situaci jsme mohli sledovat i při dalších letošních zemětřeseních v Maroku či v jihovýchodním Turecku a severní Sýrii. Západní země zde poskytly na humanitární pomoc násobně větší finanční prostředky než Čína. Maroku EU věnovala po katastrofě celý milion USD, tedy pětinásobek čínské pomoci, v Turecku a Sýrii se Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) společně s americkou vládou zavázaly do humanitárního rozvoje investovat na 185 milionů USD, tedy až 17násobně více než ČLR.
ČLR se tedy angažuje v humanitární pomoci ve světě, nicméně její faktická pomoc je řádově nižší, než jakou by umožňovala kapacita čínské ekonomiky. Jakým způsobem tedy funguje tato „pomoc” a jedná se opravdu o pomoc v pravém slova smyslu?
Postoj Pekingu
ČLR v posledních letech klade na „mezinárodní rozvojovou spolupráci” stále větší důraz, což je součástí širší změny zahraniční politiky od počátku vlády prezidenta Si Ťin-pchinga. Roku 2018 byla zřízena Čínská agentura pro mezinárodní rozvojovou spolupráci (CIDCA), která spadá přímo pod čínskou Státní radu. CIDCA má na starost strategii, plány, koordinaci, výběr projektů, podepisování dohod a dohled nad projekty zahraniční pomoci. Agentura tak převzala některé funkce a povinnosti čínského ministerstva zahraničí i ministerstva obchodu.
Podle Pekingu jsou „válka, konflikt a chudoba hlavními příčinami uprchlických krizí a jediným způsobem jejich řešení je mír a rozvoj“. Čína tak do konfliktních oblastí implementuje iniciativu Pás a stezka, čímž chce tohoto „míru a stability“ dosáhnout. Zásadní podmínkou pro čínské investice do národní obnovy, obchodu a infrastruktury jsou však silné centralizované vlády. Kvůli této strategii už čínské finanční prostředky Pásu a stezky vyschly v Sýrii, Libanonu či Jordánu a přesunuly se do arabských států v Perském zálivu, které jsou pro čínské investice méně rizikové. Sám fakt, že čínská „humanitární pomoc“ se do velké míry odvíjí od síly vlády v cílovém státě, narušuje základní princip humanitární pomoci, která by se neměla zakládat na politických ambicích.
Slabá pomoc…
Podle časopisu The Diplomat Čína za rok 2019 darovala na humanitární pomoc okolo 5 miliard USD, zatímco Spojené státy na 31 miliard USD, tedy až šestinásobek. Tyto čínské příspěvky přicházejí ve formě příslibů a věcných darů agenturám OSN, jako je Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF) a Světový potravinový program (WFP). Podle humanitárních organizací jsou však čínské příspěvky na mezinárodní pomoc nedostačující.
Například v případě Sýrie se Peking neumístil ani mezi 50 největších dárců dlouhodobé humanitární pomoci organizované OSN. Čína věnovala v průměru 1,8 milionu USD na regionální plán humanitární pomoci OSN, a to pouze po šest z dvanácti let války v Sýrii. Místo toho Čína poskytla syrské vládě přímou bilaterální ekonomickou podporu v odhadované výši 54 milionů USD. Pro srovnání USA od roku 2011 poskytly Sýrii a okolnímu regionu humanitární pomoc ve výši téměř 15 miliard USD. Sousední Libanon a Jordánsko obdržely z čínské pomoci jen úplné minimum.
Čína navíc jakožto stálý člen Rady bezpečnosti OSN často vetuje návrhy, které by mohly humanitárním organizacím značně zjednodušit práci. V červenci 2020 ČLR společně s Ruskem vetovala rezoluci OSN, jež měla prodloužit povolení hraničních přechodů humanitárním organizacím rozdělujícím pomoc do různých částí Sýrie. Sherine Tadros, ředitelka pobočky Amnesty International při OSN, krok odsoudila: „Pro miliony Syřanů je to rozdíl mezi tím, zda budou mít co jíst, nebo budou hladovět. Nemocnice nebudou mít dostatek zásob k záchraně životů. Zneužívání práva veta ze strany Ruska a Číny je zavrženíhodné a nebezpečné.“
… ale silná propaganda
Čínská humanitární pomoc tak v reálném životě v regionu příliš vidět není, o to výraznější je však její obraz v médiích. ČLR aktivně propaguje svou pomoc v cílových zemích prostřednictvím spolupráce s místními státními médii. To potvrzuje i český diplomat Daniel Sladkovský. Ten během svého pracovního pobytu v Sýrii zaznamenal, že například jedno čínské letadlo částečně naplněné ochrannými proticovidovými pomůckami získalo mnohem větší mediální ohlas než několikanásobně větší evropská pomoc ve stejné době.
Tuto efektivní propagandu jednoznačně dosvědčuje i pohled do syrského státního tisku SANA. Na doméně se při zadání hesla ”China humanitarian aid” objeví řada článků propagujících čínskou humanitární pomoc v Sýrii, po zadání ”USA humanitarian aid” najdeme především texty o západním přehlížení tisíců mrtvých či americkém bránění humanitární pomoci.
Dalším příkladem je kromě Sýrie i konflikt v Jemenu. Obdobných výsledků jako v SANA se člověk dopátrá i při zběžném pročtení jemenské húthíjské tiskové agentury Al Thawrah. Šíitští húthíjové podle očekávání po vzoru spřáteleného Íránu propagují Čínu a spílají USA. Zajímavé však je, že i ve státních médiích jemenské vlády, kterou USA otevřeně politicky i vojensky podporují, je čínská humanitární pomoc vidět podstatně víc než americká. Ta je přitom reálně mnohem větší.
Přestože je v přijímajících zemích čínská propaganda velmi silná, směrem ke světu již tak výrazná není. Svědčí o tom anglický text Čínská mezinárodní rozvojová spolupráce v nové éře, publikovaný na stránkách CIDCA. Například válkou zmítaná Sýrie je v textu zmíněna pouze v souvislosti s poskytnutím sta autobusů, potravin, hygienických potřeb, generátorů elektřiny a dočasného ubytování pro uprchlíky. Jemen není v 50stránkovém textu zmíněn vůbec. O ostatních zemích světa se píše obdobně, bez příliš hodnotných tvrdých dat.
Čínská „humanitární pomoc“ jako bezpečnostní výzva
Čínská humanitární aktivita na Blízkém východě v posledních letech roste, zdá se však, že Číně jde v této oblasti především o získávání vlivu. ČLR investuje do humanitární pomoci v porovnání s Evropou a USA minimum a reálnou pomoc v krizových oblastech navíc bojkotuje svými vety při OSN. Rozdává pak především tam, kde se jí to vyplácí – finančně pomáhá centralizovaným, relativně stabilním vládám, na oplátku získává mediální prostor ke své propagaci. Tato čínská sebeprezentace se ukazuje jako funkční, syrská a jemenská média čínskou humanitární pomoc vykreslují neúměrně lépe než západní, a to navzdory její faktické marginalitě.
Silné čínské PR je pro nás relevantní i z hlediska bezpečnosti. Politika USA a EU by měla usilovat o lepší propagaci své reálně mnohem rozsáhlejší humanitární pomoci. Z geostrategického hlediska lze konstatovat, že je naše humanitární pomoc v porovnání s Čínou neefektivní. Nabízí se otázka, je-li geopolitické hledisko pro humanitární pomoc etické. Je však přinejmenším potřeba mít se před čínskou aktivitou v této věci na pozoru a bedlivě sledovat její vývoj.