“Ekonomická diplomacie” vůči ČLR”, jedna z hlavních priorit prezidenta Zemana, nabírá v posledních měsících čím dál bizarnějších podob. “Vlajková loď čínských investic”, společnost CEFC, žádné velké investice nepřinesla; i její relativně skromné akvizice přitom byly, jak se ukazuje, pořízeny na dluh u českých bank a finančních společností – CEFC se prostě v Čechách rozšoupla za české peníze. Její mnohem závažnější dluhy v Číně mezitím vedly k jejímu faktickému převzetí státní investiční agenturou CITIC.
Předseda CEFC zmizel a je podle všeho vyšetřován disciplinárními orgány KS Číny. Nadále však zůstává poradcem českého prezidenta, který nicméně respektuje právo Pekingu dělat si se svým občanem Jie Ťien-mingem co chtějí, a na jeho osud se proto raději ani neptá. Zadržení poradce prezidenta České republiky je přece vnitřní záležitostí ČLR.
Jie Ťien-mingův přímý podřízený v neziskovém křídle CEFC Patrick Ho byl pro změnu zatčen americkými úřady a obviněn z rozsáhlé korupce vrcholných státních představitelů v Africe. Kromě jiného měl v roce 2015 uplatit tehdejšího předsedu Valného shromáždění OSN Sama Kutesu, který vzápětí jmenoval předsedu Jie Ťien-minga svým čestným poradcem. Ve stejném roce se stal Jie Ťien-ming také čestným poradcem prezidenta Zemana.
Zadluženou českou odnož CEFC Europe vzali útokem její věřitelé, kteří dočasně sesadili jejího českého šéfa Jaroslava Tvrdíka, mj. rovněž čestného poradce českého prezidenta. Tvrdík má to štěstí, že je občanem ČR, a nikoliv ČLR, takže se šťastně vyhnul osudu svého šéfa Jie Ťien-minga. Dokonce se čile vrátil, jak je jeho zvykem, do čela společnosti, kterou předtím přivedl na pokraj úpadku.
Tajemné centrum
Prezidenta Zemana tato série zdánlivých neúspěchů nemůže od jeho “ekonomické diplomacie” odradit. S tvrdohlavostí sobě vlastní jen dále přitvrzuje v orientaci na Čínu, děj se co děj. Tvrdíka po jeho sesazení z čela CEFC Europe ihned pověřil, spolu s kancléřem Mynářem, další velkolepou misí do země svých reformně komunistických snů, tentokrát u příležitosti 2. zasedání Čínsko-českého centra pro spolupráci na iniciativě Pásu a stezky, které se konalo tento týden ve městě I-wu.
Toto Centrum má zajímavou, trochu tajemnou historii. Jeho existenci oznámil předseda ČSSD Jan Hamáček vloni na utajeném setkání přátel Čínské komunistické strany (ÚV KSČ) v Bukurešti. O bukurešťském setkání i o připravovaném Centru informovala pouze čínská média, konkrétně státní agentura Nová Čína. Česká veřejnost se o vzniku Centra nejspíš vůbec neměla dozvědět. Jako první o něm informoval server Sinopsis:
Co přesně je náplní čínsko-českého centra a jak je strukturováno, se vzhledem ke stupni jeho utajení můžeme dohadovat pouze z nepřímých odkazů. Jedná se zjevně o instituci, jež má na vládní úrovni koordinovat hospodářské vztahy mezi ČR a ČLR, včetně konkrétních investičních projektů. Na čínské straně je partnerem Centra Celostátní komise pro rozvoj a reformy (NDRC, Fa Kaj Wej 发改委), dříve známá jako Státní plánovací komise. Na české straně je to ministerstvo průmyslu a obchodu, které však deleguje výkonné funkce na Tvrdíkovu Smíšenou česko-čínskou komoru ve spolupráci s čínským velvyslanectvím.
První setkání členů Centra proběhlo v rámci Čínského investičního fóra na podzim 2017, opět v režimu tutlání. Jeho existenci nakonec potvrdil se značným zpožděním i zřizovatel – Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) – ale až poté, co o to požádala dle Zákona 106/99 o poskytování informací novinářka Českého rozhlasu. MPO v odpovědi na svých webových stránkách vysvětluje zřízení Centra takto:
Konstatuje se však, že na české straně neexistuje instituce s odpovídajícími pravomocemi, která by byla zrcadlová vůči NDRC, a proto dala česká strana souhlas k realizaci každodenních běžných aktivit Centra Smíšené česko-čínské komoře vzájemné spolupráce (dále jen „Komora“) ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v ČLR, agenturou CzechTrade a agenturou CzechInvest.
Kolosální konflikt zájmů
Českou stranu v Centru tedy zastupuje Tvrdíkova Komora – soukromá lobbistická organizace. Za Čínu naopak jedná nadrezortní “superministerstvo” – NDRC. To samo o sobě svědčí o poněkud nevyváženém charakteru česko-čínské spolupráce. Jaroslav Tvrdík navíc stojí jako šéf “vlajkové lodi” čínského vlivu CEFC a současně smíšené komory zastupující MPO na obou koncích tohoto mezistátního vztahu. Zastupuje Tvrdík zájmy ČR nebo ČLR? Soukromé společnosti, lobbistické skupiny, nebo českého prezidenta? Nebo jsou všechny tyto zájmy totožné?
Kolosální konflikt zájmů byl nakonec příliš i na české podnikatele, kteří se měli zúčastnit 2. zasedání Čínsko-českého centra v I-wu. Proti přítomnosti Mynáře a Tvrdíka v Číně sepsali návrh prohlášení, o němž informoval deník Lidové noviny:
Odpor je zdůvodněn „intenzivním nežádoucím ohlasem v médiích“, dál se argumentuje i tím, že velké komplikace do příprav přináší fakt, že jedním z partnerů akce je Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce, v jejímž čele je právě Tvrdík, a že s komorou je „obtížná komunikace“ od momentu, co byl Tvrdík odvolán z funkce v CEFC.
Vzpurný dopis nebyl nikdy odeslán, ale ani Mynář ani Tvrdík nakonec v delegaci nebyli, i přes předchozí “jmenování” z Hradu:
Za Kancelář prezidenta republiky jsem organizací a přípravou všech těchto aktivit na základě rozhodnutí prezidenta republiky pověřil pana Jaroslava Tvrdíka, zmocněnce prezidenta pro Čínu.
Co přesně se odehrálo kolem Tvrdíkovy cesty necesty zůstává zabaleno tajemstvím. Novináři jsou znovu odkázáni na snahu získat informace pomocí Zákona 106:
Chtěli jsme poskytnout informace o další cestě do Číny. Hrad nám nyní sdělil, že „cesta do Číny byla pouze zamýšlena a neuskuteční se“. To ovšem není důvod, aby nám neposkytli podklady a další dokumenty ohledně této cesty. Podali jsme odvolání.
Dopis nedopis, cesta necesta, investice neinvestice. Informace neinformace. Mlžení kolem cesty do I-wu jen dále dokládá pokoutný způsob vedení česko-čínských vztahů.