Napětí v Hongkongu od tzv. Deštníkové revoluce v roce 2014 neutichá, ale nadále vře těsně pod povrchem. Ani masové demonstrace v roce 2014 nedokázaly vymoci ústupky ze strany Pekingu v otázce demokratizace politického systému ve “zvláštní administrativní oblasti” Hongkong. Frustrovaní aktivisté se dále radikalizují; někteří již nepožadují pouze demokratizaci, ale přímo nezávislost, po níž donedávna nevolali ani největší radikálové.
O změně ve společenské atmosféře a v postojích místních obyvatel vůči Pekingu svědčí výsledky nedávných voleb do místní legislativy. Ačkoliv je volební systém deformován tak, že přímo se volí pouze část zákonodárců, dostalo se do Legislativní rady (LegCo) několik převážně mladých otevřených stoupenců nezávislosti Hongkongu. Ti pak s pomocí veterána demokratického hnutí ve městě Leung Kwok-hunga proměnili jinak fádní ceremoniál skládání poslaneckého slibu, který mj. vyjadřuje loajalitu ČLR, ve studentskou taškařici. Leung sám si přinesl k přísaze žlutý deštník jako symbol protestů v roce 2014 a po aktu roztrhal usnesení čínské vlády omezující přímou volbu v Hongkongu, jež stálo u zrodu nejnovější vlny napětí. Jiní noví zákonodárci přisahu mumlali, nebo naopak protahovali jednotlivá slova tak, že byl celý text nesrozumitelný. Pro-pekingská poslankyně Ann Chiang naopak deklarativně přednesla celou přísahu v mandarinštině, oficiálním jazyce na čínské pevnině, namísto kantonštiny, kterou se mluví v Hongkongu.
Největší kontroverzi však vyvolala parodie na přísahu dvou nových studentských zákonodárců, Yau Wai-chinga a Sixtus Leunga:
Jeden z nových zákonodárců, Sixtus Leung, přísahal s vlajkou s nápisem „Hongkong není Čína“ kolem ramen. Místo aby přísahal věrnost „zvláštnímu administrativnímu regionu ČLR“, sliboval věrnost hongkongskému národu. Třicetiletý Leung, zakladatel politické skupiny Youngspiration, která chce pro někdejší britskou kolonii nezávislost, pak přečetl oficiální text přísahy, jak tomu chce zákon. Kromě toho ovšem, že slovo Čína nahradil hanlivým Shina. Jeho kolegyně z Youngspiration, pětadvacetiletá Yau Wai-ching, zase jako kdyby při odříkávání přísahy vložila do fráze Čínská lidová republika něco jako nadávky.
Podobné teatrální výstupy, byť v minulosti méně vyhrocené, se staly u tohoto ceremoniálu tak trochu místní tradicí. Noví poslanci dají najevo svůj postoj, ale za týden pak napodruhé složí přísahu v požadované verzi. Tentokrát však Stálý výbor Všečínského shromáždění lidových zástupců (nevolený čínský parlament) vydal v reakci na jejich provokace závaznou interpretaci článku 104 hongkongského Základního zákona (jakési místní mini-ústavy) podle níž musí všichni noví zákonodárci “složit přísahu upřímně a důstojně… a vyjádřit loajalitu Zvláštní administrativní oblasti Hongkong Čínské lidové republiky”. Yau a Leung nedostanou podle této interpretace další možnost složit požadovanou přísahu a nebudou do Legislativní rady, kam byli řádně zvoleni, připuštěni. Podle polooficálních Global Times nebudou podle této interpretace do Legislativní rady připuštěni žádní stoupenci nezávislosti.
Podle New York Times je to vůbec poprvé, co Peking přímo zasáhl do hongkongských legislativních záležitostí bez žádosti místních úřadů. (Více o historii legislativních zásahů ze strany Pekingu v internetovém časopise Quartz.) Na bezprecedentní zásah do svých svobod odpověděly tentokrát i jinak politicky nepříliš aktivní skupiny v Hongkongu. 8. listopadu večer vyšly do ulic k tichému protestu stovky černě oděných právníků, aby daly najevo nespokojenost s nevyžádaným vměšováním Pekingu. (Global Times současně informují o protidemonstraci organizované aliancí proti nezávislosti Hongkongu, jíž se mělo účastnit na 40 tisíc lidí.)
Peking dále přilil olej do ohně, když prohlásil oba mladé zákonodárce za bezpečnostní hrozbu. Global Times je přímo označily za extremisty. Dalším příkladem přitvrzování oficání rétoriky je ztotožnění snahy o sebeurčení s bojem za nezávislost, jak ho formuloval předseda Komise pro Základní zákon (mini-ústavu) Li Fej.
Li řekl, že koncepty jako národní sebeurčení a hongkongský národ jsou „v podstatě“ totéž jako nezávislost Hongkongu, což odporuje Základnímu zákonu, který definuje HK jako neoodělitelnou součást Číny. To by podle něj zničilo vládu práva v oblasti, společenský pořádek a hospodářský rozvoj. Dodal, že zavázat se věrností Hongkongu a ne Číně prakticky znamená podporovat nezávislost Hongkongu.
Tato rétorika vzbuzuje obavy zejména v souvislosti s náznaky, že Peking se chystá znovuoživit článek 23 mini-ústavy, který stanoví, že Hongkong by měl přijmout své vlastní zákony o “vnitřní bezpečnosti”, definující zločiny jako “velezrada, odtržení, pobuřování a podvracení“. Vláda se pokoušela velmi kontroverzní zákony na ochranu vnitřní bezpečnosti, jak je předpokládá (ale neustále odkládá) Základní zákon, uvést do života již v roce 2003. Plánu se však musela rychle vzdát poté, co do ulic HK vyšlo půl na milionu demonstrantů.
Lze očekávat, že v současné rozbouřené atmosféře by vyvolaly opětovné snahy o realizaci článku 23 podobně prudkou reakci. V roce 2003 pekingská i místní vláda před vidinou masového odporu v Hongkongu couvla. Od nástupu Si Ťin-pchinga se však situace markantně proměnila a Peking je zřejmě odhodlán zkrotit Hongkong silou. Tengova premisa “Jedna země, dva systémy” se napíná k prasknutí.