Bývalý americký ministr zahraničí Pompeo učinil poslední den v úřadě razantní krok a oficiálně prohlásil čínskou represivní politiku v Ujgurské autonomní oblasti ČLR za genocidu. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí tento krok vzápětí odsoudila barvitým jazykem, plným osobních výpadů proti Pompeovi „a jemu podobným“. Peking také oznámil vlastní sankce vůči Pompeovi a dalším 27 Američanům (přímo jmenoval jen 10), včetně jejich rodinných příslušníků.
Obvinění z genocidy v Sin-ťiangu ovšem zdaleka není nějakým truc podnikem odcházející Trumpovy administrativy. Nový americký prezident Biden volal po tomto kroku již loni v srpnu a jeho nastupující ministr zahraničí Antony Blinken včera znovu potvrdil, že nová americká vláda zastává stejné stanovisko. Během schvalovacího slyšení v Kongresu Blinken prohlásil, že Trumpova konfrontační politika k ČLR byla v zásadě správná; chybná byla podle něj pouze její taktika.
Stejná politika, jiné prostředky
Jak jsme na tomto místě konstatovali v listopadu, Bidenova administrativa žádný „restart“ s Čínou nechystá. Konfrontace s ČLR se nejpozději od roku 2018 stala novým konsensem americké zahraniční politiky; od Bidena můžeme v tomto směru očekávat stejnou politiku, jen vedenou subtilnějšími prostředky.
Nová americká vláda se chce především pokusit obnovit spojenecké svazky, narušené Trumpovým izolacionismem, a mobilizovat je ke společnému postupu vůči čínským ambicím na mezinárodní scéně. To se týká především spojenectví s Evropou v rámci transatlantické aliance. Stejný záměr ostatně signalizovala před Bidenovým nástupem i sama Evropská unie.
Triangulární hra o trůny
Čínská lidová republika si uvědomuje nebezpečí, které by pro její záměry představovalo obnovené spojenectví Evropy a Ameriky a jejich společný postup proti záměrům Pekingu ve světě. Snaží se tomu předejít prostřednictvím osvědčené triangulární taktiky dočasného účelového spojenectví se slabším protivníkem proti tomu silnějšímu. Tato taktika je jedním ze základních pilířů „práce na jednotné frontě“ a čínským komunistům se osvědčila již v dobách občanské války proti Kuomintangu, a později při vyšachování Sovětského svazu během studené války navázáním dočasného sblížení se Spojenými státy.
Na stejném principu stojí také čínská iniciativa pseudoregionálního sdružení se státy východní Evropy známá jako 17+1 (dříve 16+1). To se Pekingu hodí jako dočasný spojenec vůči Evropě jako takové, resp. vůči EU. Jednoduchý princip triangulárního taktizování má široké uplatnění v různých geopolitických kontextech. V době nástupu nové americké administrativy se jeho epicentrem stala Evropa ve snaze zabránit obnovení transatlantické spolupráce v geopolitických otázkách. Do pohybu se dala jak triangulární diplomacie s EU (jako páka proti Americe), tak s východní Evropou (jako páka k tlaku na EU). V obou případech slaví čínská diplomacie možná dočasné, ale zjevné úspěchy.
Obchodní ústupky po dvaceti letech
S EU se Pekingu podařilo na samý závěr roku dojednat rámcovou investiční dohodu zvanou CAI (Comprehensive Agreement on Investment). Ta předtím ležela u ledu dlouhých sedm let, protože ČLR neměla žádný zájem na zlepšení nerovných podmínek pro evropské společnosti v Číně. Její zájem probudila právě až vidina užší evropské spolupráce Evropy s USA po nástupu nové americké administrativy a jejich společného postupu proti čínskému merkantilismu v globálním měřítku.
Aby tomu zabránila, uvolnila se ČLR i k jistým obchodním ústupkům. Jedním z nich je zrušení podmínky tzv. společných podniků (Joint Ventures, JV) pro evropské investory v některých oborech. Z našich firem tak v ČLR operuje např. Škoda Auto, která v Číně sama nevyrábí navzdory často opakovanému tvrzení „čtvrtinu své světové produkce“ – tu za ni na čínském trhu vyrábí na základě licenčního ujednání místní JV zvaný SAIC Volkswagen.
Paradoxní přitom je, že postupné zrušení JV se předpokládalo již při vstupu ČLR do WTO v roce 2001. Po dvaceti letech se s velkou slávou prezentuje jako úspěch CAI. Ve skutečnosti je tento ústupek výsledkem tlaku Trumpovy administrativy v rámci „obchodní války“ s ČLR. První zahraniční automobilkou, která začala v Číně vyrábět přímo bez potřeby JV, byla americká Tesla.
Poněkud trapné okolnosti
CAI tak žádný skutečný průlom nepřinesla, ale Pekingu se podařilo nalomit ohlašovanou novou euroatlantickou spolupráci jestě před jejím zahájením. Pro Evropu je celá záležitost o to trapnější, že hned druhý den po jejím ohlášení začal rozsáhlý zátah na demokratické představitele, včetně volených zástupců, v Hongkongu. Časově CAI navíc koinciduje s vlnou kritiky čínské politiky v Sin-ťiangu. Vedle jejího oficiálního označení za genocidu ze strany amerických úřadů projednává možné sankce v této věci také britský parlament.
Jednou z forem represivních opatření v Sin-ťiangu jsou pracovní tábory pro místní obyvatele, které jsou součástí jejich „převýchovy“. Sin-ťiang je jedním z největších producentů bavlny, kterou hojně odebírají světové textilní firmy, včetně věhlasných evropských značek. Otázka nucené práce na poslední chvíli téměř zhatila uzavření CAI, ale evropští vyjednavači se ve snaze dosáhnout dohody ještě během německého předsednictví nakonec spokojili se vskutkou hanebnou formulací, že Peking „vyvine vytrvalou snahu ratifikovat konvence Světové organizace práce (ILO) proti nucené práci“. Peking je přitom členem ILO od jejího vzniku a nucenou práci by mohl postavit mimo zákon ze dne na den, pokud by o to měl skutečně zájem.
Družba a genocida
CAI se v čínských zdrojích líčí celkem nepokrytě jako taktické vítězství v konfrontaci s USA. Povzbuzen tímto zářezem přikročil Peking k nasazení dalšího nástroje triangulární diplomacie, uskupení 17+1. To mohlo být po delší přestávce oživeno právě až po uzavření CAI, aby zbytečně nedráždilo politiky v Bruselu a v Berlíně, kterým se celý spolek příliš nezamlouvá. Podle Hospodářských novin se náhle začal chystat dlouho odkládaný (virtuální) summit 17+1 v šibeničním termínu na začátku února, zjevně aby se stihl ještě před začátkem lunárního nového roku (letos 12. únor), kdy se celá Čína nejméně na dva týdny zastaví.
Pokud se bude summit konat v plánovaném termínu, vynikne proti jiným létům hlavně tím, že se budou zúčastněné státy utvrzovat ve svém „strategickém partnerství“ s Pekingem právě ve chvíli, kdy je jejich strategický partner obviněn z genocidy. Nenaplněné sliby závratných čínských investic jsou jedna věc, ale nepromlčitelné zločiny proti lidskosti, to přeci jen trochu zkalí bratrskou družební atmosféru.