16 + 1

Historie

16 + 1 (16加1 合作; častěji „spolupráce Číny a zemí střední a východní Evropy“, 中国—中东欧国家合作) je regionální sdružení šestnácti zemí střední a východní Evropy a Číny vytvořené z iniciativy čínského partnera. Poprvé se premiéři těchto šestnácti zemí sešli s čínským premiérem 26. dubna 2012 ve Varšavě. Setkání v podobném formátu, avšak ještě bez vyhraněného názvu, se konalo již o rok dříve na obchodním a ekonomickém fóru v Budapešti. Projekt vznikl z iniciativy Čínské lidové republiky a tehdejšího premiéra Wen Ťia-paoa (Wen Jiabao 温家宝), který na tomto půdorysu sjednotil celý prostor bývalého východního bloku s výjimkou Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Konkrétně se jedná o tyto země: Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá hora, Česká republika, Estonsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Makedonie, Polsko, Rumunsko, Slovenská republika, Slovinsko a Srbsko (základní údaje a chronologie událostí s odkazy na konkrétní dokumenty).

Varšavského summitu se zúčastnil tehdejší premiér Nečas, který zde také vedl separátní jednání s čínským premiérem. O jeho výsledku pak v médiích informoval ve smyslu, že bližší spolupráce s Čínou pro obě strany skýtá příležitost investovat a rozvíjet obchod.  Současně hovořil o potřebě koncepční politiky vůči Číně, aby vůči nám projevovala vstřícnost. Nejviditelnějším výsledkem Nečasovy účasti na varšavském summitu pak byl jeho výrok proti dalajlamismu v září téhož roku. Od té doby se zasedání platformy konalo každoročně: v Bukurešti (2013, českou vládu zastupoval premiér Rusnok), v Bělehradě (2014, premiér Sobotka), v čínském Su-čou (2015) a v Rize (2016).

Naši politici se v médiích zpočátku o iniciativě 16 + 1 příliš nevyjadřovali a média o tématu referovala minimálně. Tahounem českého zapojení do čínské iniciativy byla od počátku Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce. Ta uspořádala v srpnu 2014 na Pražském hradě Local Leaders Meeting and China Investment Forum, které se prezentovalo jako setkání platformy 16 + 1, skutečný summit se nicméně konal až na konci roku v Bělehradě. Mezi účastníky pražského setkání byli vedle představitelů byznysu s výjimkou českého premiéra převážně politici nižší úrovně. Čínu reprezentoval vicepremiér Čang Kao-li (张高丽). Česká republika by měla být v  v rámci iniciativy  „lídrem“ pro regionální spolupráci prostřednictvím Asociace guvernérů provincií ČLR a představitelů zemí střední a východní Evropy. V červnu se konal v Tchang-šanu již třetí summit této aosciace za účasti premiéra Sobotky.  Ten na summitu s radostí konstatoval, že „v současné době už má většina krajů České republiky svou partnerskou provincii či region v Číně“. Na jednání byl dokonce přijat jakýsi „Tangshanský konsensus“.

V roce 2016 se začaly objevovat úvahy, že lídrem platformy 16 + 1 by se měly stát státy Visegrádské čtyřky, ty však zatím vyznívají do prázdna.

Mezi šestnácti státy skupiny jsou sdruženy jak členské státy EU, tak i státy, které zatím v EU nejsou. Evropští politici sledují platformu 16 + 1 s jistou dávkou nedůvěry a v obavách, že některé členské země, včetně České republiky, obrací k orientaci na východ. Evropský parlament se k ní vyjádřil v usnesení z 16.12. 2015, jež mimo jiné vyzývá, aby „všechny státy EU hovořily s čínskou vládou společným hlasem, zejména s ohledem na současnou dynamiku diplomatických iniciativ ČLR usilujících o přestavbu architektury globálního vládnutí (global governance).“ Usnesení také platformu komentuje ve smyslu, že by neměla rozdělovat EU nebo oslabovat její pozici vůči Číně a že by v rámci jednání této platformy s Čínou měly být také zohledněny otázky lidských práv.

Strategie propojování s východoevropskými zeměmi má pro ČLR jak ekonomické, tak také nevyslovené politické cíle. V pozadí je zřejmá snaha Číny získávat spojence a posilovat svoje pozice v mezinárodních strukturách a v soupeření s USA, které jsou zatím vedle zemí EU hlavním partnerem většiny evropských postkomunistických zemí. Washingtonský Brookings Institute publikoval v létě 2016 analýzu geopolitického rozměru ekonomických zájmů Číny v Evropě, v níž zmiňuje i platformu 16 + 1. Podle Dragana Pavlićeviće, který v současné době působí na Národní univerzitě v Singapuru, však dosavadní výsledky nenaznačují, že by Čína ve svých mocenských zájmech ve východní Evropě byla úspěšná.

Čínská vládní infrastruktura

Krátce po varšavském summitu, v září 2012, vznikl v Pekingu Sekretariát pro záležitosti spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy (中国—中东欧国家合作秘书处; anglický název Secretariat for Cooperation between China and Central and Eastern European Countries). Prvním generálním tajemníkem pekingského sekretariátu byl tehdejší náměstek čínského ministra zahraničí a vedle řady dalších funkcí také předseda disciplinární komise stranické organizace na čínském ministerstvu zahraničí Sung Tchao (宋涛; informace o jeho působení v sekretariátu viz také stránky Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce). Od roku 2015 je v čele sekretariátu pro spolupráci se zeměmi střední a východní Evropy Liou Chaj-sing (刘海星), absolvent francouzských škol, diplomat s bohatou zkušeností z působení v zahraničí a před nástupem do této funkce asistent čínského ministra zahraničí. Výkonným generálním tajemníkem je Čchen Sü (陈旭), mj. bývalý velvyslanec v Holandsku.

Podle informací na stránkách Sekretariátu jsou v něm zastoupeny následující státní orgány a instituce: Mezinárodní oddělení ÚV KS Číny (中联部), některá ministerstva: zahraničí, školství, vědy a techniky, financí, dopravy, zemědělství, obchodu, ministerstvo průmyslu a informatiky (工业和信息化部) a ministerstvo kultury, dále Čínská národní komise pro rozvoj a reformy (发展改革委), Státní úřad pro tisk, vydavatelství, rozhlas, film a televizi (State Administration of Press, Publication, Radio, Film and Television of China 国家新闻出版广电总局), několik institucí pro dopravu a infrastrukturu (National Railway Administration of China 中国铁路总公司), Civil Aviation Administration of China 民航局, China Railway Corporation 铁路局), Čínský výbor na podporu mezinárodního obchodu (China Council for the Promotion of International Trade; 贸促会), Národní úřad pro turistický ruch (China National Tourist Administration 旅游局) a tři státní banky banky (People’s Bank of China, 人民银行; China Development Bank 国家开发银行; The Export-Import Bank of China 进出口银行) a také Ústřední výbor komunistického svazu mládeže (团中央). (Poslední jmenovaná organizace a také ministerstvo průmyslu a informatiky jsou uvedeny pouze na čínské verzi stránek.)

Základní strategie a dokumenty

Během summitů čínští premiéři předkládají strategie a koncepční dokumenty o směrech a způsobu dlouhodobé „přátelské spolupráce“, které následně podepisují premiéři příslušných zemí. Na varšavském summitu v roce 2012 bylo přijato Dvanáct opatření, jimiž Čína hodlá podpořit přátelskou spolupráci (中国关于促进与中东欧国家友好合作的十二项举措, anglicky jako China’s Twelve Measures for Promoting Friendly Cooperation with Central and Eastern European Countries); o rok později byl přijat Bukurešťský nástin spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy (中国-中东欧国家合作布加勒斯特纲要); v roce 2014 byly podepsány Bělehradské směrnice pro spolupráci mezi Čínou a střední a východní Evropou (中国-中东欧国家合作贝尔格莱德纲要; The Belgrade Guidelines for Cooperation between China and Central and Eastern European Countries); v roce 2015 premiéři Číny a šestnáct zemí sdružení podepsali ve východočínském městě Su-čou Sučouské směrnice pro spolupráci mezi Čínou a střední a východní Evropou (中国-中东欧国家合作苏州纲要, The Suzhou Guidelines for Cooperation between China and Central and Eastern European Countries).

Společným rysem těchto obecných prohlášení a dokumentů je, že jejich vznik iniciuje čínská strana, která se zde prezentuje jako vůdce či patron celého regionálního sdružení. Dokumenty ve svém úhrnu však směřují k vytvoření strategického partnerství mezi Čínou a zeměmi bývalého východního bloku. V současnosti se platforma 16 + 1 prezentuje také jako součást čínské strategie Nové hedvábné cesty (označované čínsky jako Jeden pás a jedna cesta, i taj i lu 一帶一路, nebo také na základě zkratky anglického názvu One Belt One Road jako OBOR), vyhlášené čínským vedením v říjnu 2013 (oficiální stanoviska k projektu OBOR viz stránky Belt and Road v anglickém a čínském jazyce).

Cíle a realizace s ohledem na ČR

Čínská a teď už ojediněle i česká strana zmiňuje společnou historickou zkušenost těchto šestnácti zemí a Číny jako zemí bývalého východního bloku. Skutečnost, že po roztržce mezi Čínou a Sovětským svazem se tyto země ocitly ve dvou nepřátelských táborech komunistického hnutí a v podstatě mezi nimi neexistovaly žádné kontakty, Čína přechází mlčením. Reminiscence na politické vazby v minulosti jsou spíše rétorickou figurou, která lahodí čínskému sluchu; ve východní Evropě se pochopitelně příliš nezdůrazňují. V oficiálních projevech čínských představitelů je kladen důraz na obchodní vztahy (označované jako „přátelská spolupráce“); průběžně dochází k posunu priorit, od počátku však zdůrazňují význam platformy pro ekonomickou spolupráci s Evropou.

V rámci platformy Čína nabízí východoevropským zemím investice a pomoc pří výstavbě infrastruktury. Nabídky – alespoň jak se jeví v mediální rovině – stoupají. Po varšavském summitu hovořil premiér Nečas o pouhých deseti miliardách dolarů, které Čína chce v příštích letech investovat ve střední a východní Evropě. Na jaře 2016, během pražské návštěvy Si Ťin-pchinga, generálního tajemníka ÚV KS Číny a prezidenta v jedné osobě, kdy bylo podepsáno strategické partnerství mezi našimi zeměmi, byly podepsány ekonomické dohody slibující teoreticky investice až 232 miliard korun do roku 2020, z toho jen v roce 2016 95 miliard. Realizace však zatím pokulhává.

Z čínské strany je projekt 16 + 1, stejně jako celý projekt OBOR, především příležitostí získávat další odbytiště pro čínské výrobky a zároveň strategicky upevňovat svoje postavení v Evropě s ohledem na obchodní, bezpečnostní i politické zájmy ČLR. Jak podrobně dokumentuje Marcin Kaczmarski v analýze z roku 2015, důraz na hospodářskou spolupráci je patrný v čínském diskurzu na téma platformy 16 + 1 obecně.

Platforma se profiluje jako regionální sdružení, v němž by měly vznikat společné projekty v celém regionu. Zatím je však realita taková, že všech šestnáct zemí střední a východní Evropy usiluje především o uzavírání bilaterálních smluv s Čínu, a spíše než spolupráce panuje mezi nimi konkurence s cílem získat pro sebe co největší díl slibovaných čínských peněz. V tomto smyslu se vyjadřuje i policy paper Rudolfa Fürsta z Ústavu mezinárodních vztahů.

Summity jsou nicméně také příležitostí k setkávání představitelů jednotlivých zemi šestnáctky mezi sebou a jednání o věcech společného zájmu. Zda zde nakonec vznikne skutečné regionální sdružení propojené na základě sdílených zájmů jednotlivých evropských zemí i mimo čínskou iniciativu, zůstává nejisté.

Pátý summit se konal 5. listopadu 2016 v lotyšské Rize a očekává se na něm i podpis dohod o konkrétních společných projektech mezi ČR a ČLR. Podle zpráv z českých médií se čínská strana pokoušela dojednat před jeho konáním mj. i to, že na seznamu společných projektů, k nimž se obě strany zavážou, bude také rozšíření jaderné elektrárny v Dukovanech čínskou firmou bez výběrového řízení.

Hlavním výstupem z tohoto summitu jsou takzvané Rižské směrnice. ČR má příští rok hostit letecké fórum, jež by mělo posílit spolupráci ČR s Čínou v oblasti letectví. Podle premiéra Sobotky by fórum mohlo podpořit možnosti certifikace českých letadel pro vývoz do Číny. Česko také dlouhodobě usiluje o pořádání samotného summitu premiérů 16+1. Pro příští rok však dostalo přednost Maďarsko.

Dosavadní průběh hospodářské výměny zatím neprokazuje výraznější podíl čínských investic na modernizaci a rozvoji českého průmyslu. Spolupráce byla doposud navázána zejména v oblasti finančnictví; zatím největším úspěchem „českých“ firem na čínském trhu se stalo uvedení Home Creditu skupiny PPF na čínský trh. Ta však sídlí a odvádí daně v Nizozemí, takže její přínos pro české hospodářství je diskutabilní.

Největším investorem v České republice se stala firma CEFC úzce spojená s Jaroslavem Tvrdíkem a Smíšenou česko-čínskou komorou vzájemné spolupráce. Její investice však zatím měly převážně podobu akvizic a nijak výrazně nepřispěly české ekonomice, zato vzbudily obavy o strategickou bezpečnost ČR s ohledem na nejasné pozadí firmy a její blízké vztahy s prezidentem Zemanem i premiérem Sobotkou a dalšími členy vlády. Ekonomické výsledky čínské iniciativy ve střední a východní Evropě jsou podle pozorovatelů zatím obecně spíše rozpačité.

Mezi dohodami podepsanými na jaře 2016 jsou i poněkud fantastické projekty jako výstavba kanálu „Odra, Labe, Dunaj“, na níž se dohodly společnosti Sino Hydro a hodonínská společnost DOE Europe. DOE Europe věří, že do čtyř let vybuduje terminál vodní cesty pro kontejnerovou dopravu na řece Moravě a bude dopravovat zboží z Číny až do Hodonína.