17 + 1

Historie a aktivity platformy

17 + 1 (17加1合作; častěji „spolupráce Číny a zemí střední a východní Evropy“, 中国—中东欧国家合作), do roku 2019 pod názvem 16 + 1, je regionální sdružení sedmnácti zemí střední a východní Evropy a Číny vytvořené z iniciativy čínského partnera. Je součástí iniciativy Pás a stezka (BRI, Belt and Road Initiative), hlavního zahraničněpolitického projektu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. Poprvé se premiéři původně šestnácti zemí sešli s čínským premiérem 26. dubna 2012 ve Varšavě. Setkání v podobném formátu, avšak ještě bez vyhraněného názvu, se konalo již o rok dříve na obchodním a ekonomickém fóru v Budapešti. Projekt vznikl z iniciativy Čínské lidové republiky a tehdejšího premiéra Wen Ťia-paoa (Wen Jiabao 温家宝), který na tomto půdorysu sjednotil celý prostor bývalého východního bloku s výjimkou Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Konkrétně se jedná o tyto země: Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá hora, Česká republika, Estonsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Makedonie, Polsko, Rumunsko, Slovenská republika, Slovinsko, Srbsko. V roce 2019 se na summitu v Dubrovníku stalo součástí iniciativy i Řecko.

Varšavského summitu v roce 2012 se zúčastnil tehdejší premiér Petr Nečas, který zde také vedl separátní jednání s čínským premiérem. O jeho výsledku pak v médiích informoval ve smyslu, že bližší spolupráce s Čínou pro obě strany skýtá příležitost investovat a rozvíjet obchod. Současně hovořil o potřebě koncepční politiky vůči Číně, aby vůči nám projevovala vstřícnost. Nejviditelnějším výsledkem Nečasovy účasti na varšavském summitu pak byl jeho výrok proti dalajlamismu v září téhož roku. Od té doby se zasedání platformy na nejvyšší úrovni konala každoročně: v Bukurešti (2013, českou vládu zastupoval premiér Jiří Rusnok), v Bělehradě (2014, premiér Bohuslav Sobotka), v čínském Su-čou (2015, premiér B. Sobotka), v Rize (2016, premiér B. Sobotka), v Budapešti (2017, premiér B. Sobotka), v Sofii (2018, premiér Andrej Babiš), v Dubrovníku (2019, premiér A. Babiš). V roce 2020 se mělo setkání za účasti hlav států konat v Pekingu, bylo však odloženo kvůli vypuknutí pandemie COVID-19. Tento summit nakonec proběhl virtuálně 9. 2. 2021, za českou stranu se účastnil prezident Miloš Zeman.

Kromě summitů se v rámci platformy konají pravidelná setkání na všech úrovních státní správy a účastní se jich mimo jiné i zástupci akademického i neziskového sektoru a think tanků. Jedná se například o setkání ministrů (životního prostředí, školství, průmyslu, zdravotnictví a dopravy), konference týkající se podpory obchodu a investic, přepravy, spolupráce v lesnictví, kulturní a umělecká fóra, fóra diskutující o spolupráci v oblasti turismu nebo ochrany památek, dialogy o vzdělávacích politikách, semináře o spolupráci na poli inovativních technologií a mezinárodním transferu technologií. Čína organizuje návštěvy pro skupiny zahraničních novinářů nebo dialogy tiskových mluvčích. Do seznamu aktivit patří i Čínská investiční fóra konaná v Praze. Konají se dialogy politických stran, setkání mladých politiků či regionálních politických lídrů. Některé akce vedly k vytvoření formálních uskupení, jako je například Sdružení regionálních lídrů se sekretariátem a pravidelným rozvrhem schůzek. V čele Sdružení regionálních lídrů stál spolu s čínským protějškem Miroslav Novák, bývalý hejtman Moravskoslezského kraje a asistent Lubomíra Zaorálka (ČSSD).

Základní strategie a dokumenty

Během summitů čínští premiéři předkládají strategie a koncepční dokumenty o směrech a způsobu dlouhodobé „přátelské spolupráce“, které následně podepisují premiéři příslušných zemí. Na varšavském summitu v roce 2012 bylo přijato Dvanáct opatření, jimiž Čína hodlá podpořit přátelskou spolupráci (中国关于促进与中东欧国家友好合作的十二项举措, China’s Twelve Measures for Promoting Friendly Cooperation with Central and Eastern European Countries); o rok později byla přijata Bukurešťské směrnice pro spolupráci mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy (中国-中东欧国家合作布加勒斯特纲要, The Buchurest Guidelines for Cooperation between China and Central and Eastern European Countries ); v roce 2014 byly podepsány Bělehradské směrnice pro spolupráci mezi Čínou a střední a východní Evropou (中国-中东欧国家合作贝尔格莱德纲要, The Belgrade Guidelines for Cooperation between China and Central and Eastern European Countries); v roce 2015 premiéři Číny a šestnáct zemí sdružení podepsali ve východočínském městě Su-čou Sučouské směrnice pro spolupráci mezi Čínou a střední a východní Evropou (中国-中东欧国家合作苏州纲要, The Suzhou Guidelines for Cooperation between China and Central and Eastern European Countries). V roce 2016 byly přijaty Rižské směrnice pro spolupráci mezi Čínou a střední a východní Evropou (中国-中东欧国家合作里加纲要, The Riga Guidelines for Cooperation between China and Central and Eastern European Countries); v roce 2017 to byly Budapešťské směrnice pro spolupráci mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy, (中国-中东欧国家合作布达佩斯刚要), The Budapest Guidelines for Cooperation between China and Central and Eastern European Countries); v roce 2018 Sofijské směrnice pro spolupráci mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy (中国-中东欧国家合作索菲亚刚要, The Sofia Guidelines for Cooperation between China and Central and Eastern European Countries), v roce 2019 Dubrovnické směrnice pro spolupráci mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy (中国-中东欧国家合作杜布罗夫尼克刚要, The Dubrovnik Guidelines for Cooperation between China and Central and Eastern European Countries), na odloženém summitu, který se konal online byl přijat dokument Plán činnosti spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy pro rok 2021 (2021年中国-中东欧国家合作北京活动计划).

Společným rysem těchto obecných prohlášení a dokumentů je, že jejich vznik iniciuje čínská strana, která se zde prezentuje jako vůdce či patron celého regionálního sdružení. Dokumenty ve svém úhrnu však směřují k vytvoření strategického partnerství mezi Čínou a zeměmi bývalého východního bloku. Platforma 17 + 1 se prezentuje také jako součást čínské zahraničněpolitické strategie Iniciativy pásu a stezky.

17 + 1 jako součást čínské vládní infrastruktury

Krátce po varšavském summitu, v září 2012, vznikl v Pekingu Sekretariát pro záležitosti spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy (中国—中东欧国家合作秘书处; Secretariat for Cooperation between China and Central and Eastern European Countries). V čele Sekretariátu stojí generální tajemník, tuto funkci zpravidla zastává jeden ze čtyř náměstků ministra zahraničí. Jeho zástupcem je výkonný generální tajemník, tato pozice náleží vedoucímu odboru pro evropské záležitosti ministerstva zahraničí.

Prvním generálním tajemníkem pekingského Sekretariátu byl v letech 2012–2013 Sung Tchao (宋涛, informace o jeho působení v Sekretariátu jsou také na stránkách Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce). Sung Tchao se poté v roce 2015 stal předsedou Oddělení pro mezinárodní styky ÚV (International Liaison Department, ILD, 中联部). V letech 2013–2015 zastával funkci generálního tajemníka Wang Čchao (王超), 2015–2017 Liou Chaj-sing (刘海星), 2017–2019 opět Wang Čchao (王超), v současnosti je jím Čchin Kang (秦刚). Výkonnými generálními tajemníky byli Liou Chaj-sing (刘海星, 2012–2015), Čchen Sü (陈旭, 2016-2019), nyní funkci vykonává Wang Lu-tchung (王鲁彤, 2019).

Mezi členy Sekretariátu patří také 24 organizací a státních institucí. Patří mezi ně Oddělení pro mezinárodní styky ÚV KS Číny (ILD, 中联部), ministerstva zahraničí, školství, vědy a techniky, financí, dopravy, zemědělství, obchodu, ministerstvo průmyslu a informatiky (工业和信息化部) a ministerstvo kultury, dále Čínská státní komise pro rozvoj a reformy (发展改革委), Státní úřad pro tisk, vydavatelství, rozhlas, film a televizi (State Administration of Press, Publication, Radio, Film and Television of China 国家新闻出版广电总局), několik institucí pro dopravu a infrastrukturu (China Railway 中国铁路总公司; Civil Aviation Administration of China 民航局; China Railway Corporation 铁路局), Čínský výbor na podporu mezinárodního obchodu (China Council for the Promotion of International Trade, 贸促会), Státní úřad pro turistický ruch (China National Tourist Administration, 旅游局) a tři státní banky (People’s Bank of China, 人民银行; China Development Bank, 国家开发银行; The Export-Import Bank of China, 进出口银行) a také ústřední výbor Komunistického svazu mládeže (中国共青团团中央).

Čínské ministerstvo zahraničí vytvořilo zároveň pozici zvláštního zmocněnce pro spolupráci mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy (中国-中东欧国家合作事物特别代表), tuto pozici zastává bývalá velvyslankyně v Rumunsku a České republice Chuo Jü-čen (霍玉珍). O agendě této zvláštní zmocněnkyně není dostatek informací. Ministerstvo zahraničí iniciovalo také vznik China – CEE think tanks network pod záštitou čínské Akademie společenských věd.

Některé z akcí spoluorganizuje Oddělení pro mezinárodní styky ÚV (International Liaison Department, ILD, 中联部), například zmíněná pražská investiční fóra, jiných se jeho zástupci pouze účastní. Tento orgán Komunistické strany Číny má na starosti navazování styků se zahraničními politickými stranami, think tanky a akademiky. Kromě jiného slouží ke kooptaci politiků z celého světa a podle zprávy BIS z roku 2018 vykonává i zpravodajskou činnost. Za povšimnutí stojí, že první generální tajemník sekretariátu 17 + 1 Sung Tchao se posléze stal vedoucím tohoto významného oddělení ÚV.

Zatímco v Pekingu na ministerstvu zahraničí sídlí ústředí 17 + 1 s podpůrným personálem a na organizaci aktivit se spolupodílí i některé stranické orgány, na straně evropských zemí  jsou styčnými osobami národní koordinátoři. Za Českou republiku to byl náměstek ministra zahraničí Martin Tlapa. I organizační struktura iniciativy tak poukazuje na bilaterální povahu a nevyváženost vztahů mezi Čínou a evropskými partnery.

Reakce Evropské unie

Mezi sedmnácti státy skupiny je sdruženo jak 12 členských států EU, tak i státy, které zatím v EU nejsou. Evropští politici sledují platformu 17 + 1 s jistou dávkou nedůvěry a v obavách, že některé členské země, včetně České republiky, obrací svou orientaci na východ. Evropský parlament se k ní vyjádřil v usnesení z 16.12. 2015, jež mimo jiné vyzývá, aby „všechny státy EU hovořily s čínskou vládou společným hlasem, zejména s ohledem na současnou dynamiku diplomatických iniciativ ČLR usilujících o přestavbu struktury globálního vládnutí“. Usnesení také vyjadřuje přesvědčení, že by toto uskupení nemělo rozdělovat EU nebo oslabovat její pozici vůči Číně a že by v rámci jednání této platformy s Čínou měly být také zohledněny otázky lidských práv. V roce 2019 vydala Evropská komise dokument nazvaný „Evropská unie a Čína: Strategické vyhlídky“ (EU-China – A Strategic Outlook), ve kterém konstatuje, že „EU ani jednotlivé členské státy nedokáží samy účinně dosáhnout svých cílů ve vztahu k Číně, aniž by zachovaly naprostou jednotu”, a dodává, že „všechny členské země, jednotlivě i v subregionálních uskupeních, jako je formát 16 + 1, mají povinnost zajistit, aby vše [probíhalo] v souladu s právem, pravidly a politikami EU”. V dokumentu se také píše, že Čína je „systémový rival prosazující alternativní model vládnutí”.

Plány a realizace s ohledem na ČR

Tahounem českého zapojení do čínské iniciativy byla od počátku Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce. Ta pořádá Česko-čínská investiční fóra a v roce 2014 také organizovala na Pražském hradě setkání Sdružení regionálních lídrů. V roce 2016 se začaly objevovat úvahy, že lídrem platformy 16 + 1 by se měly stát státy Visegrádské čtyřky, ty však vyzněly do prázdna.

Čínská a ojediněle i česká strana zmiňují společnou historickou zkušenost zemí bývalého východního bloku. Skutečnost, že po roztržce mezi Čínou a Sovětským svazem se tyto země ocitly ve dvou nepřátelských táborech komunistického hnutí a v podstatě mezi nimi neexistovaly žádné kontakty, Čína přechází mlčením. Reminiscence na politické vazby v minulosti jsou tedy spíše rétorickou figurou, která lahodí čínskému sluchu, ve východní Evropě se pochopitelně příliš nezdůrazňují. V oficiálních projevech čínských představitelů je kladen důraz na obchodní vztahy (označované jako „přátelská spolupráce“) a od počátku se zdůrazňuje význam platformy pro ekonomickou spolupráci s Evropou.

Platforma se profiluje jako regionální sdružení, v jehož rámci by měly vznikat společné projekty v celém regionu. Zatím je však realita taková, že Čína uzavírá s každou ze sedmnácti zemí střední a východní Evropy bilaterální smlouvy, což spíše než k spolupráci vede ke vzájemné konkurenci ve snaze získat co největší díl slibovaných čínských peněz. V důsledku toho se každá z jednotlivých zemí ocitá vůči Číně v pozici slabšího partnera.

V rámci platformy Čína nabízí východoevropským zemím investice a pomoc při výstavbě infrastruktury. Po varšavském summitu v roce 2012 hovořil premiér Nečas o deseti miliardách dolarů, které chce Čína v příštích letech investovat ve střední a východní Evropě. Na jaře 2016, během pražské návštěvy Si Ťin-pchinga, kdy bylo uzavřeno strategické partnerství mezi našimi zeměmi, byly podepsány ekonomické dohody slibující investice až ve výši 232 miliard korun do roku 2020, z toho 95 miliard jen v roce 2016. K realizaci většiny slíbených projektů však nikdy nedošlo.

Pro Českou republiku se měl stát významným především pátý summit, který se konal 5. listopadu 2016 v lotyšské Rize a očekával se na něm i podpis dohod o konkrétních společných projektech mezi ČR a ČLR. Podle zpráv z českých médií se čínská strana pokoušela dojednat před jeho konáním mj. i to, že na seznamu společných projektů, k nimž se obě strany zavážou, bude i rozšíření jaderné elektrárny v Dukovanech čínskou firmou bez výběrového řízení. Podobným způsobem Čína obešla pravidla EU na zadávání veřejných zakázek při výstavbě části rychlodráhy z Bělěhradu do Budapešti. Mezi dohodami podepsanými na jaře 2016 jsou i poněkud fantastické projekty jako výstavba kanálu „Odra, Labe, Dunaj”, na níž se dohodly společnosti Sino Hydro a hodonínská společnost DOE Europe. Světová obchodní banka už v roce 2016 suspendovala ze svých projektů firmu Sino Hydro pro podvodné praktiky.

Dosavadní průběh hospodářské výměny každopádně neprokazuje výraznější podíl čínských investic na modernizaci a rozvoji českého průmyslu. Největším čínským investorem v České republice se stala firma CEFC úzce spojená s Jaroslavem Tvrdíkem a Smíšenou česko-čínskou komorou vzájemné spolupráce. Její investice však měly převážně podobu akvizic a nijak výrazně nepřispěly české ekonomice, zato vzbudily obavy o strategickou bezpečnost ČR vzhledem k nejasnému pozadí firmy a jejím blízkým vztahům s prezidentem M. Zemanem i premiérem B. Sobotkou a dalšími členy vlády. Tyto obavy se potvrdily poté, co byl v roce 2018 americkými úřady odsouzen Patrick Ho, generální tajemník neziskového křídla CEFC, za politickou korupci v Africe. Na jaře stejného roku zmizel i předseda firmy a poradce prezidenta Zemana Jie Ťien-ming, který je pravděpodobně vyšetřován stranickými disciplinárními orgány. Nedlouho poté odhalil respektovaný čínský časopis Cchaj-sin podstatu machinací, jimiž si firma uměle zvyšovala obrat, a fungování firmy popsal jako ohromný finanční podvod. Akvizice CEFC v České republice nakonec převzala čínská státní investiční agentura CITIC.

Závěr

Strategie navazování spolupráce s východoevropskými zeměmi má pro ČLR jak ekonomické, tak také nevyslovené politické cíle. V pozadí je zřejmá snaha Číny získávat spojence a posilovat svoje pozice v mezinárodních strukturách a v soupeření s USA, které jsou zatím vedle zemí EU hlavním partnerem většiny evropských postkomunistických zemí. Washingtonský Brookings Institute publikoval v létě 2016 analýzu geopolitického rozměru ekonomických zájmů Číny v Evropě, v níž zmiňuje i platformu 16 + 1. Pro čínskou stranu představuje platforma vhodný nástroj propagandy, který umně využívá k získání vlivu na národní vlády, politické strany a jiné významné společensko-ekonomické činitele.

(Text byl aktualizován 19. 2. 2021.)