Loňská „velikonoční“ návštěva čínského prezidenta měla symbolicky završit proces „restartu“ v česko-čínských vztazích, zahájený oficiálně podpisem společné deklarace v květnu 2014. Neoficiálně započal celý proces mnohem dříve: otevřením kanceláře PPF v Pekingu roku 2004 a následnou „diplomatickou smrští“ premiéra Paroubka při návštěvě v Číně v roce 2005. V roce 2010 angažovalo PPF bývalého Paroubkova tajemníka Jana Birkeho a jeho kolegu Jaroslava Tvrdíka jako lobisty pro svou divizi Home Credit, který v Číně usiloval o přidělení licencí na poskytování spotřebitelských úvěrů. V roce 2013 se s nástupem Rusnokovy „úřednické vlády“ otevřel politický prostor v ČR, a rok nato už se „restartovalo“…
„My jsme na to pyšní…“
„Restart“ česko-čínských vztahů tak můžeme při dnešním velikonočním ohlédnutí nahlížet z krátkodobého i dlouhodobého horizontu. Z dlouhodobé perspektivy – od založení kanceláře PPF v Pekingu a „diplomatické smršti“ – je vítězem „restartu“ jednoznačně Home Credit. Ten získal po obratu české zahraniční politiky v roce 2014 v Číně celostátní licenci, jež mu přinesla exponenciální růst tržeb. Generální ředitel společnosti Home Credit Jiří Šmejc celkem otevřeně pojmenoval během loňské Si Ťin-pchingovy návštěvy v Praze při rekapitaluci obchodních úspěchů společnosti v Číně i jejich politický základ:
„PPF a Home Credit, a my jsme na to pyšní, stály u zrodu té iniciativy, která, myslím si, vedla k obrodě česko-čínských vztahů.“
U zrodu stála, hodně vydělala… Otázkou zůstává, jaký prospěch má ze zisku soukromé finanční korporace registrované v Holandsku Česká republika, jejíž zahraniční politiku aktivity PPF v Číně tak výrazně ovlivnily.
Investiční bouře ve sklenici vody
Z krátkodobé perspektivy navazovala loňská „velikonoční“ návštěva čínského prezidenta na dlouhodobý úspěch lobbistických snah PPF. Si Ťin-pchingův hostitel Miloš Zeman osobně sliboval jako dopad návštěvy další „smršť“, tentokrát investiční: jen do konce konce roku 2016 prý Čína v ČR investuje 95 miliard korun. Prezidentská kancelář dokonce zveřejnila na svém webu seznam plánovaných projektů.
Po roce se ukazuje, že z plánovaných investic se realizoval zlomek – zhruba dvě procenta. To je tklivá bilance; prezident Zeman přesto dál šíří tváří v tvář neúprosným číslům svůj čínský sen. Ve vánočním projevu prohlásil, že
„Čína je největším zahraničním investorem v sousedním Německu, a bylo by hloupé, abychom i my nevyužívali obdobných příležitostí.“
To ovšem není pravda, byť by to stokrát opakoval mluvčí Ovčáček: Čína není největším investorem v Německu ani náhodou, a v ČR zaostává i za dalšími asijskými zeměmi, jako jsou Japonsko, Jižní Korea, nebo dokonce Tchaj-wan.
Čínské investice mají navíc převážně podobu akvizic – tedy přesunu peněz z jedné kapsy do druhé. Pro podnikatele z okruhu J. Tvrdíka představují jistě vítanou finanční vzpruhu, z makro-ekonomického hlediska jsou však zanedbatelné.
Investice skromné, ale koncentrované
Přesto nelze říci, že by čínské investice, byť celkovým objemem skromné, neměly efekt. Kulantní sumy za akvizice položek v majetku politicky aktivních podnikatelů se možná nijak zásadně neprojeví v ekonomice, ale jistě si v nadcházejícím super-volebním období najdou cestičku do zajímavých politických projektů. Prezident Zeman již také zahájil volební kampaň v médiích konglomerátu Empressa, kde přes všechno mlžení nejspíš stále drží finanční podíl čínská CEFC (a to ještě nedošlo na billboardy agentury Médea!). Volebním manažerem ČSSD se stal… Jan Birke.
Zajímavé srovnání nabízí vývoj čínských investic v Rusku. Prezident Putin prohloubil po roztržce se Západem v roce 2014 svůj vlastní „povorot na Vostok“, spočívající v geopolitickém příklonu k ČLR. Podle ruských analytiků přitom objem čínských investic v Rusku v roce 2015 nejen nevzrostl, nýbrž naopak poklesl, částečně v důsledku západních sankcí, které z opatrnosti jakž takž dodržuje i většina čínských komerčních bank.
Sankčním režimem již nejsou tolik vázané čínské „politické banky“ jako China Development Bank nebo China Exim Bank. Ty směřovaly objemem nižší, ale cílené finanční injekce do okruhu oligarchů kolem prezidenta Putina v čele s jeho “ chodící peněženkou” Gennadijem Timčenkem, předsedou Rusko-čínské obchodní komory, figurujícím na sankčním seznamu USA. Podle komentátorů se prezident Si Ťin-pching osobně zasadil, aby snížením investic neutrpěly projekty blízké prezidentu Putinovi.
Prostě investice s čínskými rysy: skromné, ale politicky produktivní.