Tisíce obyvatel města Lien-jün-kang v provincii Ťiang-su (asi 480 kilometrů severně od Šanghaje) vyšly do ulic poté, co se dozvěděly o plánu na výstavbu továrny na zpracování a recyklaci jaderného odpadu v prostorách jeho úložiště v blízkosti města. Protestující se shromáždili v blízkosti centra Lien-jün-kangu v sobotu 6. srpna a do neděle 7. 8. provolávali hesla proti chystané továrně a jadernému odpadu. Fotografie (jako ty v tomto článku) a videa demonstrující sdíleli na sociálních sítích. Akce se samozřejmě účastnili i policisté, zvěsti o vyprovokovaných potyčkách se nepodařilo ověřit z nezávislých zdrojů.
Podle New York Times městská vláda se ohradila proti obvinění z neinformování místních obyvatel s tím, že projekt je ve stádiu předběžného ohledávání možných lokalit, ale současně důrazně varovala před podobnými demonstracemi: v případě potřeby použije veškeré legální prostředky proti „hrstce delikventů, kteří šíří poplašné zprávy a narušují společenský pořádek“.
Továrna na zpracování jaderného odpadu má být společným projektem francouzské jaderné společnosti Areva a čínské státní China National Nuclear Corp (CNNC). Tato spolupráce byla dohodnuta bez konkrétního uvedení lokace již v roce 2012. (Čínsko-francouzskou „koprodukci“ zdůrazňují hongkongské zdroje už v titulcích: zde a zde). CNNC v blízkosti Lien-jün-kangu již buduje jadernou elektrárnu (Tchien-wan), což obavy místních o umístění dalšího podobného zařízení jen umocňuje.
Článek na Financial Times zdůrazňuje, že lidem vadí v první řadě neprůhlednost a mlžení kolem plánů. Místní se (dle NYT) o celé věci dozvěděli až poté, co minulý měsíc manažeři CNNC přijeli do Lien-jün-kangu obhlédnout navrhovanou lokaci.
„Vláda celý projekt utajuje. Lidi se o tom dozvěděli teprve nedávno, to je to, co většinu nejvíc znepokojuje,“ řekl pan Šeng, který odmítl uvést celé své jméno. (…) „V Lien-jün-kangu máme chemický průmyslový park, a znečištění je už teď problém. Jaderný odpad je ještě daleko horší než normální chemické znečištění,“ řekl pan Che, majitel místního obchodu. (zde)
Protesty místních obyvatel proti podobným projektům nejsou v Číně (zejména od havárie v japonské Fukušimě, jíž se dostalo v čínských médiích mohutné pozornosti a která iniciovala kontrolu všech jaderných elektráren v Číně) neznámou věcí – ostatně problematika životního prostředí je jednou z nejdůležitějších příčin masových protestů v Číně vůbec. Peking to znepokojuje o to více, že dlouhodobým záměrem Číny na poli energetiky je postupné odstavení od fosilních paliv a jejich nahrazení právě jadernou energetikou. Navíc protijaderné protesty, stejně jako všechny ostatní, se hrozí stát „zástěrkou“ pro odpor proti vládní garnituře obecně.
Precedens se nabízí na Taiwanu: v roce 1980 odpůrci tehdejší autoritářské vlády na ostrově získali podporu veřejnosti tak, že apelovali na obavy obyvatel z jaderné energetiky. Komunistická strana nechce riskovat něco podobného.
Čínské plány na výstavbu jaderných zařízení jsou velkolepé (vedle 34 fungujících elektráren jich je 20 ve výstavbě): dle South China Morning Post se v plánu pětiletky 2016 až 2020 píše o výstavbě šesti až osmi nových jaderných elektráren každý rok.
Celá záležitost má však ještě další silně znepokojivý aspekt: i kdyby nebylo všech pochyb o bezpečnosti a ekologii, Číně se nedostává potřebného množství odborníků na obsluhu jaderných zařízení, a to už při jejich současném počtu. (Viz kauza s utajením nehody v jaderné elektrárně Jang-ťiang cca 200 km západně od Hongkongu zde a zde, kdy zaměstnanci „ututlali“ problém z března 2015 až do letošního února.) Obavy z trestu za chybu však mohou vést k mlžení i provozovatele elektráren – jednoduše proto, že by potrestanou obsluhu neměl kdo nahradit – a elektrárnu by tak neměl kdo udržovat v chodu.) Výhled na doplnění kvalifikovaných odborníků je však zcela nereálný:
Profesor Aj Te-šeng, jaderný expert z univerzity Čching-chua, byl citován ve zprávě [China Business News]: v následující dekádě by Čína potřebovala 30 až 40 tisíc dalších odborníků v jaderné energetice, ale v celostátním měřítku je schopna jich připravit jen několik stovek ročně. Chu Jü, prezident China General Nuclear, se letos vyjádřil, že Čína by potřebovala vystavět 100 nových reaktorů do roku 2030, aby uspokojila poptávku po energii a zároveň naplnila cíle pro snížení emisí. K obsluze těchto reaktorů by dle něj Čína potřebovala 50 až 80 tisíc lidí.
Jako odpověď na protesty město svůj záměr – alespoň prozatím – stáhlo.
„Čínská vláda neváhá pozavírat pár aktivních politických disidentů, chlácholení veřejných zájmů věnuje více času a energie,“ píše v emailovém komentáři Tchang Wen-fang, profesor politických věd na Univerzitě v Iowě, který se věnuje čínskému veřejnému mínění a politice. „Vysoká citlivost čínské vlády vůči veřejnému mínění [v nepolitických záležitostech] dále povzbuzuje politický aktivismus v čínské společnosti,“ dodal Tchang.
Protesty místních obyvatel tedy dosáhly svého, ale neobešly se bez násilí ze strany policejních složek. Podle polooficiálního čínského periodika v angičtině Sixth Tone byla řada lidí surově zbita příslušníky jednotek zvláštního nasazení (SWAT):
Videa, šířící se po sociálních sítích, zachycují příslušníky SWAT, jak pronásledují demonstranty a surově je bijí, ještě když leží na zemi. Očití svědci povrzují, že byli lidé surově zbiti. Sixth Tone nemohl nezávisle ověřit záběry policisty, jak přikládá revolver k hlavě demonstranta. „Byla to pěkná mela. Těžko říct, kdo zaútočil jako první. Tyhle jednotky SWAT, abych byl upřímný, nemají dobré způsoby,“ řekl muž, který pracuje jako učitel Taekwonda.