Hongkong nebyl „ztracen“ až ve chvíli, kdy na něj pekingská vláda 30. června 2020 uvalila zákon o státní bezpečnosti, ale mnohem dříve. Badatelka Didi Kirsten Tatlow ve svém článku pro Sinopsis How Hongkong was lost dokládá, že se jednalo o dlouhodobý, pečlivě plánovaný a řízený proces. Ten začal ještě před navrácením Hongkongu Číně britskou koloniální vládou 1. července 1997. Hlavní faktory, či spíše aktivní síly, které se na tomto procesu podílely, byly politické struktury, občanské organizace a policie. Tatlow konstatuje, že proces se odehrával za zavřenými dveřmi a samozřejmě pouze v čínštině; co se v Hongkongu skutečně děje, tak zůstávalo pro svět za jeho hranicemi z velké části skryto, nebo tomu alespoň málokdo věnoval pozornost.
Lekce nenápadné infiltrace
V tuto chvíli však Hongkong může pro zbytek světa posloužit jako užitečná lekce o tom, jakým způsobem pekingská vláda, respektive Komunistická strana Číny, strukturují svou „politickou práci“. Riziko podobné plíživé infiltrace a transformace totiž podle autorky, zejména díky sofistikovanému systému jednotné fronty působícímu po celém světě, není zanedbatelné ani tam, kde ČLR nemá svrchovanou moc jako v případě Hongkongu.
Zákon o státní bezpečnosti v tomto světle není začátkem konce Hongkongu, ale naopak koncem počátku plíživého procesu:
kulminací vědomého, celá desetiletí trvajícího úsilí Komunistické strany Číny o vybudování paralelního politického zřízení v Hongkongu i navzdory ujednání Čínsko-britské smlouvy o budoucnosti Hongkongu, [tzv.] Joint Declaration, a hongkongské miniústavě (tzv. Basic Law neboli Základní zákon) přijaté po jeho předání.
Rámcově se nabízí paralela s Tibetem, s nímž ČLR v květnu 1951 podepsala vynucenou tzv. Sedmnáctibodovou dohodu, v níž se zavázala k tomu, že politický systém Tibetu se nezmění, že tibetské vládě a dalajlamovi zůstane plná autonomie a Tibeťanům náboženské svobody. I tam si však ve skutečnosti komunistická strana připravovala půdu jak před tím, než došlo k obsazení země čínskou armádou, tak i po podepsání smlouvy o „mírovém osvobození“. Rostoucí čínský tlak vedl nakonec v roce 1959 k ozbrojenému povstání, což čínské vládě uvolnilo ruce k finální změně politického systému a získání plné vlády nad Tibetem.
V narážce na Mao Ce-tungovo heslo z dob masové indoktrinace obyvatelstva ve 40. letech 20. století – „do starých lahví nalít nový obsah [tj. komunistickou ideologii]“ – Tatlow s dávkou ironie charakterizuje vývoj v Hongkongu:
Tento proces infiltrace, stínových organizací a postupného nahrazení – v zásadě přenastavení [režimu] – může být přirovnán k dlouhodobému tichému převratu, který byl završen přijetím zákona o státní bezpečnosti. Do staré lahve hongkongského nedokonalého a stále se vyvíjejícího politického systému vytvořeného na konci koloniální vlády nalila komunistická strana ještě starší obsah – sebe sama.
Politika, policie a občanský sektor
Ono postupné a nenápadné přenastavení hongkongského režimu navzdory mezinárodně platné dohodě umožnily aktivity ve třech oblastech – v rámci politických institucí, v občanském sektoru a zejména v hongkongských policejních složkách. Jak Tatlow ukazuje, v onom „přesměrování“ Hongkongu sehrálo důležitou roli Čínské lidové politické poradní shromáždění (ČLPPS), klíčový orgán stojící za Oddělením pro práci na jednotné frontě a potažmo celým systémem jednotné fronty. Jeho
všechny součásti se koordinovaně a cíleně podílely na kooptaci jednotlivců, rozmělnění a naředění občanské společnosti a změně institucí pomocí místních spojek.
Důvodem k ostražitosti je i fakt, že hongkongský zákon o státní bezpečnosti je v zásadě extrateritoriální, tj. jeho platnost se vztahuje nejen na obyvatele Hongkongu (včetně cizinců a zahraničních firem), ale i na osoby pobývající mimo území Hongkongu. Na jeho základě může být stíhán každý, kdo se dopustí některého ze zákonem velmi vágně vymezených závažných trestných činů. Podle Tatlow i dalších odborníků se jedná o jasnou snahu čínské komunistické strany zasahovat do občanských svobod i mimo samotné území ČLR a o postupné „přenastavení“ politických systémů jiných zemí.
Přípravné práce na jednotné frontě
ČLR si začala připravovat politickou půdu již čtyři roky před navrácením Hongkongu, v roce 1993. Tehdy byli dva občané Hongkongu poprvé jmenováni místopředsedy národního výboru ČLPPS (vrcholného orgánu systému Jednotné fronty). Již o rok dříve byla ve městě založena prokomunistická politická strana nazvaná Demokratická aliance pro rozvoj a pokrok v Hongkongu (Democratic Alliance for the Betterment and Progress of Hong Kong/DAB, 民主建港協進聯盟) – komunistická strana jinak dodnes v Hongkongu oficiálně nepůsobí. Tato strana, v současnosti největší hongkongská parlamentní strana, se později díky složitým pravidlům nepřímé volby propracovala do Legislativní rady, kde se výrazně zasadila o prosazování pročínské politiky. Podle Tatlow je hlavním cílem ČLPPS „kooptovat nestraníky, aby sloužili stranickým cílům“. Jeho členy jsou představitelé významných sektorů společnosti i byznysu a na všech úrovních, od státní až po okresní, se jedná o zhruba 630 tisíc zapojených jednotlivců.
Prvními hongkongskými místopředsedy národního výboru ČLPPS byli Henry Fok Ying Tung (霍英东) a Ann Tse-kai (T.K. Ann, 安子介), kteří se ve funkci podíleli na předání Hongkongu v roce 1997. Již v roce 1993 se také řadovým členem ČLPPS stal pozdější první guvernér Zvláštní administrativní zóny Tung Chee-hwa (董建华). Ten byl po rezignaci z funkce po velkých demonstracích na protest proti navržení zákona o státní bezpečnosti v roce 2003 zvolen roku 2005 jedním z místopředsedů výboru ČLPPS. Podobné „zdvojování funkcí“ je pro čínské působení v Hongkongu typické – významní političtí představitelé hongkongské vlády současně, dříve nebo později zastávají také politické funkce v čínských institucích. Mnoho osobností hongkongské politické či podnikatelské sféry je proto tradičně voleno do místních výborů ČLPPS po celé ČLR, čímž dochází k posilování přímých vazeb. V roce 2006 si tito „zdvojení“ aparátčíci dokonce s podporu Styčné kanceláře Ústřední lidové vlády v Hongkongu založili vlastní „občanské sdružení“. Jak Tatlow upozorňuje, podobným způsobem se v rámci systému jednotné fronty angažují lidé s čínským původem po celém světě.
Občanská společnost a „občanská společnost“
Na pronikání čínského vlivu do Hongkongu se v posledních dvou desetiletích zásadní měrou podílela také zmíněná občanská sdružení. Jejich počet mezi lety 1997 a 2017 narostl šestkrát, z 8300 na 52300. I když jsou mezi nimi i organizace na podporu demokracie a svobody, značná část z těchto nových „sdružení“ je prokazatelně napojena na systém jednotné fronty. Jsou mezi nimi sdružení členů místních výborů ČLPPS, „přátelské asociace“ napojené na čínské provincie a okresy či Číňany v zahraničí. Některá z těchto sdružení mají v názvu přímo boj proti nezávislosti Hongkongu nebo Čínou pronásledovanému hnutí Falungong. V kritických okamžicích, jako například při nedávných protestech, tyto organizace veřejně vyjadřují podporu čínské vládě. Paradoxně, ovšem nikoli náhodou, je jednou z těchto organizací také Institut pro studium tajných čínských společností (世界華人幫會研究學會) – je dobře známým faktem, že čínská vláda k dosažení svých cílů neváhá využít ani tzv. triád, specifickou formu organizovaného zločinu v tradiční Číně, jak před rokem dokázal incident v hongkongské čtvrti Yuen Long, kde bíle odění muži za tichého dohledu policie zbili zaútočili na lidi vracející se z protivládní demonstrace, včetně náhodných kolemjdoucích.
Hongkongská a čínská policie
Další významnou složkou, která prošla procesem infiltrace a kooptace, je právě hongkongská policie, která se v minulém roce aktivně podílela na násilí páchaném na často nezletilých demonstrantech. Přestože podle dohody měla zůstat autonomní, je zřejmé, že úzce spolupracuje s čínskou policií i bezpečnostními službami. To se plně ukázalo na případu únosu hongkongských knihkupců v roce 2015 či při otevřeném únosu čínského podnikatele Siao Ťien-chuy z luxusního hotelu v Hongkongu. Sledování a předávání informací čínským orgánům však bylo dle Tatlow samozřejmostí již od roku 1998. Podle zdrojů, které jsou z důvodu ochrany drženy v anonymitě, hongkongská policie na základě rozkazů policejních a bezpečnostních složek ČLR mimo jiné ve spolupráci s telekomunikačními společnostmi a poskytovateli internetu monitorovala pohyb sledovaných osob jak z oblasti politiky, tak i byznysu. Tato sledování probíhala v utajení a příslušníci hongkongské policie neměli k případům relevantní informace. Běžně se však uplatňoval určitý vzorec, kdy poté, co byla daná osoba lokalizována, byl nahlášen zločin typu vloupání nebo přepadení, který byl následně s hledanou osobou nebo lokalitou jejího výskytu spojen. Takto zpětně vznikl důvod pro stíhání této osoby místní policií.
Samostatnou kapitolou je pak pravděpodobné napojení hongkongské policie na zmíněné triády. Údajně už designér čínských reforem Teng Siao-pching v roce 1984 prohlásil, že mezi triádami je „spousta dobrých chlapů“, a v roce 1993 tehdejší ministr veřejné bezpečnosti ČLR Tchao S’-ťü poznamenal, že komunistická strana by se měla spojit s „vlasteneckými triádami“. Tato spolupráce se jasně potvrdila právě díky loňskému incidentu v Yuen Long, čtvrti hraničící s ČLR, která byla již za britské koloniální vlády nechvalně proslulá svými gangy a organizovaným zločinem. Nitky mimo jiné vedou i k současnému policejnímu šéfovi Chrisu Tangovi, který je zároveň jedním z členů nově zřízené vládní Komise pro ochranu státní bezpečnosti. Bývalý důstojník Interpolu v minulosti ve čtvrti Yuen Long sloužil a existují fotografie, kde večeří s místními bosy podezřelými z vazeb na organizovaný zločin, v jeho oficiálním životopisu však zmínky o tomto angažmá chybějí. Podle informací uvedených na webu hongkongské policie Tang absolvoval výcvik na mnoha významných zahraničních institucích, včetně akademie FBI v Quanticu, také však studoval na několika prestižních stranických institucích v Číně, kde se učil umění „budování strany“.
Zapojení triád do služeb čínské komunistické strany a Jednotné fronty již bylo prokázáno také mimo samotnou Čínu, např. na Tchaj-wanu nebo v Austrálii. Mafiánským bossem býval dokonce i Čang An-le (張安樂) alias „Bílý vlk“, který je jednou z vůdčích osobností tchajwanského hnutí za „sjednocení Číny“, pročínské Strany za sjednocení (統促黨). V Austrálii byla v posledních letech odhalena úzká provázanost elitní podnikatelské sféry čínské diaspory (a jejího politického lobbingu) se systémem jednotné fronty a s organizovaným zločinem. Tatlow tato spojení označuje za „citlivá, nepředvídatelná a komplexní“.
Tatlow píše, že na základě článku 48 nového bezpečnostního zákona
dvacet tři let po předání Hongkongu nyní tento zákon otevřeně legalizuje přímé zasahování čínských bezpečnostních orgánů jako je ministerstvo státní bezpečnosti nebo oddělení veřejné bezpečnosti do záležitostí Hongkongu.
Na základě zákona byly také zřízeny dvě zvláštní bezpečnostní komise řízené „bezpečnostními poradci“ dosazenými z Pekingu, a Hongkong tak evidentně „ztratil právo samostatně rozhodovat ve věcech státní bezpečnosti, jakož i právní autonomii“. Celé „přenastavení“ systému probíhalo dlouhodobě a skrytě, avšak naprosto cíleně. Osud Hongkongu je tak podle autorky pro celý svět velkou lekcí, z níž se lze poučit o prostředcích, jakými čínská komunistická strana dosahuje svých dlouhodobých cílů.