“Ohrožených druhů” v Číně přibývá: po knihkupcích, právnících a miliardářích mizejí i cizí aktivisté

V atmosféře tažení proti nevládním organizacím, kdy mizejí hongkongští knihkupci i příliš dobře propojený finanční magnát, už ani nepřekvapí zpráva o zmizení tchajwanského dobrovolníka pracujícího pro nevládní organizace Lee Ming-cheho. Tchajwanského aktivistu zadržely čínské úřady vůbec poprvé; Tchajwanců zadržených z politických důvodů je dle informací Nadace pro kontakty přes úžinu (Straits Exchange Foundation) “málo” – méně než jeden ročně. Krom dobrovolnické práce týkající se lidských práv se Lee věnoval také distribuci politické literatury na pevninu a debatám o demokracii na sociálních sítích. Kromě zhoršujících se represí zasahujících stále širší spektrum obyvatel je Leeův případ dokladem dalšího znepokojivého jevu: systematického sledování internetových komunikačních platforem.

Prominentní bojovníci za lidská práva z Hong Kongu a Tchajwanu uspořádali tiskovou konferenci, na níž vyzvali všechny státy, zejména USA, aby věnovaly větší pozornost porušování lidských práv režimem ČLR. Manželka zadrženého, Lee Ching-yu, se v nejbližších dnech chystá se zástupci Nadace pro kontakty přes úžinu (tchajwanský orgán pro vyjednávání s pevninou) do Pekingu, aby získala o manželovi vůbec nějaké informace.

Lee cestoval jako obvykle za svými známými na pevninu; krom toho avizoval, že plánuje přivézt zpět čínské léky pro příbuznou. Do Číny cestoval přes Macao a dorazit měl na letiště ve městě Ču-chaj. Přítel, se kterým se měl ještě téhož dne setkat, se ho však nedočkal.

Čínská oficiální místa se k Leeovu zmizení nevyjádřila a někteří dokonce tvrdili, že o jeho zadržení nevědí. K Leeově manželce se přitom neoficiální cestou dostala zpráva, že byl její manžel zadržen za účelem vyšetřování kvůli podezření z ohrožení národní bezpečnosti.

Někdo se dívá…

Signály, že je Lee sledován, se objevily již v průběhu minulého roku. Krom toho, že mu čínské bezpečnostní složky zabavily zásilku tchajwanských knih určených rodinám zadržených právníků, byl polovině roku 2016 také zablokován jeho účet na komunikátoru WeChat; prý proto, že ho využil jako platformu pro pojednání o čínsko-tchajwanských vztazích za tchajwanské prezidentky Cchaj Ing-wen. Jak se vyjádřil Čeng Siou-čuan, prezident tchajpejské Wenshan Community College, kde Lee pracoval v uplynulém roce jako programový ředitel: „Čína by předmět jeho pojednání považovala za citlivý“. Akce pro veřejnost přitom Lee nepořádal, veškeré jeho debaty se odehrávaly mezi názorově podobně orientovanými přáteli a známými, tedy soukromě:

Jeho manželka, paní Lee Ching-yu, řekla, že Lee každý týden četoval na čínských sociálních médiích o “některých tchajwanských zkušenostech s demokracií a vyrovnáním se s minulostí” s přáteli z pevniny, kteří by rádi, aby se Čína pohnula směrem podobným jako Tchaj-wan.

WeChat je pro čínskou vládu hrozbou i pomocníkem zároveň – jakožto nejpoužívanější čínský program na komunikaci (na konci roku 2016 měl podle webu Statista.com přes 889 milionů aktivních uživatelů) je prostředkem získávání potřebných informací, ale zároveň místem, kde je možné jednoduše iniciovat a zorganizovat nezávislé aktivity. Čínská vláda se o WeChat zajímá již od počátků jeho fungování. Zhruba v době, kdy první uživatelé hlásili, že jim příslušníci státních bezpečnostních složek slovo od slova citují jejich výroky použité v konverzaci na WeChatu, upozorňovala čínská CCTV na zneužívání platformy kriminálními živly.

To, že záminkou Leeova uvěznění byla konverzace na online chatu, navíc otevírá opětovně otázku bezpečnosti čínského internetu obecně. Jak dokazují svědectví běžných lidí i známých osobností, pocit bezpečí jeho uživatelů se v žádném případě nezlepšuje. Již v roce 2013 informovala tibetská básnířka Özer o tibetských hercích, kteří se odvážili vystoupit v dokumentech o sebeupalování v Tibetu: byli na základě svých zpráv na QQ nebo Wechatu identifikováni a později zadrženi místními úřady a přísně potrestáni. Doslova řekla, že „(…) mobil se stal v Tibetu ztělesněním strachu“.

Podobně se o důvěře v komunikaci přes internet a mobilní telefony vyjadřují i další. Reportérka The Wall Street Journal Li Yuan citovala přítele, který přirovnal své pocity z internetové komunikace k „běhání bez oblečení“:

„Všechny mé osobní údaje se bez ustání shromažďují a jsou posílány neznámo kam. Jsou používány bez mého svolení. To vše je poháněno obchodními a politickými zájmy … Běhat nahý, to je stav, kdy je nemožné se chránit.“

Zavřete nám špióna, my vám sebereme aktivistu!

Krom teorie o citlivých diskuzích na Wechatu jakožto příčině Leeova zmizení existuje ještě další názor. Podle něj může být uvěznění tchajwanského pracovníka nevládní neziskové organizace odvetou za uvěznění čínského špióna na Tchaj-wanu. Čínská špionáž proti Tchaj-wanu je dlouhodobý a akutní bezpečnostní problém. Od roku 2002 bylo odhaleno na šedesát případů –  kolik jich zůstalo v tajnosti, to lze pouze odhadovat. Zatčení devětadvacetiletého Čou Chung-süho 10. března letošního roku za porušení zákonů o bezpečnosti Tchaj-wanu je jedním z nejvíc medializovaných případů.

Čou je prvním odhaleným čínským špiónem v roli studenta od doby povolení zápisu čínských studentů na univerzity na Tchaj-wanu v roce 2009. Na ostrov přišel Čou Chung-sü již v roce 2009. Po absolutoriu na Národní univerzitě Chengchi v roce 2016 opustil Tchaj-wan v srpnu téhož roku, ale vrátil se krátce na to za účelem podnikání. Hned po svém návratu na ostrov vyhledal Čou nižšího úředníka ministerstva zahraničních věcí, s nímž se seznámil ještě jako student, a údajně se pokusil získat utajované informace výměnou za plně hrazené cesty do Japonska a blíže neurčené množství peněz.

Podle tchajwanského oficiálního vyjádření byl Čou instruován Úřadem pro tchajwanské záležitosti, aby se na Národní univerzitě Chengchi zapsal za účelem špionáže. Tato univerzita je ideální pro identifikaci a nábor budoucích vládních úředníků a vedoucích pracovníků. Univerzita je jednou z nejlepších v oboru sociálních věd na Tchaj-wanu a produkuje velké množství budoucích vládních úředníků.