Jak se společensky diskreditovat v ČLR

Je to už téměř tři roky, co se na internetu začaly objevovat nejrůznější a zprávy o „systému připomínajícím orwellovskou dystopii 1984“, tedy „systému sociálních kreditů“ (čínsky še-chuej sin-jung tchi-si 社会信用体系). Termín je možné překládat do češtiny dvěma způsoby: 1) „systém sociálních kreditů“; 2) „systém společenské důvěryhodnosti“. Systém spočívá v kumulaci kreditů (bodů), z nichž se na základě určitého vzorce či algoritmu automaticky generuje určité skóre každého uživatele, které vypovídá o jeho „společenské důvěryhodnosti“.

Let k nebesům, pád do pekel

Systém společenského kreditu bude údajně moci lidem s nízkým „společenským kreditem“ např. zabránit v uzavření hypotéky či úvěru, nedovolí zadluženým neplatičům nákup luxusního zboží na internetu a znemožní nákup letenek či jízdenek na rychlovlaky apod. Slovy čínských úřadů:

důvěryhodným systém umožní let k nebesům, zatímco ti, kteří budou diskreditováni, neučiní ani jediný krok.

Zdá se tedy, že systém, ať už v rukou čínské vlády nebo společností, které jej budou provozovat a spravovat (případně hackerů, kteří se do něj dokáží nalámat), bude moci citelně zasahovat přímo do soukromých životů jednotlivců.

První oficiální informace o chystaném systému se objevily v létě 2014, kdy čínská Státní rada zveřejnila první dokument o plánovaném zavedení tohoto systému, jež by mělo být završeno do roku 2020. V současnosti již běží několik pilotních verzí, jak veřejných, tak soukromých. Vláda údajně vydala povolení k testovacímu provozu celkem osmi společnostem.

Sezame, otevři se!

Dosud jediný veřejně přístupný systém je však Sesame Credit vlastněný jednou z dceřiných společností spadajících pod skupinu Alibaba. Zatím funguje lokálně v asi třiceti velkých městech včetně Šanghaje. I přesto jsou zatím informace týkající se jeho praktického fungování od sběru dat až po způsob výpočtu osobního skóre jednotlivců či dokonce firem značně omezené. Jednu z mála dostupných studií publikoval nedávno berlínský Mercatorův institut pro čínská studia (MERICS); monitorovací zpráva je ke stažení ve formátu pdf na jejich stránkách.

Mirjam Meissner, která se problematikou dlouhodobě zabývá, zveřejnila 24. května monitorovací zprávu MERICSu, která se snaží čínský „systém sociálních kreditů“ přehledně popsat. Zpráva poukazuje na to, že zatímco mediální debata na toto téma se dosud zabývala především dopadem systému na jednotlivce (odtud metafora „Velkého bratra“), zavedení systému bude mít klíčový dopad zejména pro firmy, a to nejen domácí čínské, ale také zahraniční společnosti působící v ČLR. Zatím se hovořilo na jedné straně o komerčním potenciálu systému pro obchod a bankovnictví  (což je jeden z logických závěrů s ohledem na fakt, že první veřejný pilot provozuje jedna z nejvýznamnějších online obchodních platforem Alibaba – více viz např. Shazeda Ahmed pro CDT); na druhé straně pak o rizicích zneužití systému vládou, která tak bude mít k dispozici mocnou zbraň, jež jí umožní vypořádat se s kritiky režimu – a vlastně s kýmkoli (viz např. CPJ; případně The Economist).

Neviditelná ruka čínské vlády

Zpráva MERICSu uvádí, že kreditové hodnocení bude vázáno na tři hlavní oblasti: společenskou, politickou a ochranu životního prostředí. To znamená, že v případě firem může hodnocení snížit např. „neplacení daní ve stanovené lhůtě nebo nedodržení emisních limitů či dalších vládních nařízení“. Takové firmy pak mohou být potrestány např. „nevýhodnými podmínkami úvěrů, vyššími daněmi nebo nemožností ucházet se o státní zakázky“. Je přitom více než pravděpodobné, že do systému budou zapojeny všechny společnosti působící v Číně, tedy i zahraniční a nadnárodní korporace. Dá se zároveň předpokládat, že právě pro ně bude tento systém představovat největší výzvu, aby vůbec na čínském trhu mohly fungovat.

Autorka zprávy tak systém sociálních kreditů považuje především za prostředek regulace trhu, jenž bude ve chvíli, kdy bude systém plně spuštěn na celostátní úrovni, zcela v rukou čínské vlády.

Přitom vše nasvědčuje tomu, že se pilně pracuje na zavádění systému, který bude založen na shromažďování obrovských objemů dat, na jejichž základě by měl automaticky generovat a nepřetržitě obnovovat kreditové hodnocení všech uživatelů z řad jednotlivců i firem. Jak uvádí zpráva:

Systém bude vyvíjet silný tlak na firmy, aby činily svá obchodní rozhodnutí a prováděly obchodní transakce nejen v souladu s čínskými zákony a nařízeními, ale také se strategickými průmyslovými a technologickými cíli čínské vlády.

Je to pro vaše dobro

Na jednu stranu může systém zvýšit transparentnost při operacích na čínském trhu, na druhou stranu však může představovat řadu rizik – od systémových kolapsů přes manipulaci s daty až po politicky motivované ovlivňování a ohrožení citlivých či cenných dat vlastněných soukromými společnostmi, které je budou muset postoupit v zájmu fungování systému. Zpráva proto varuje zejména zahraniční společnosti, aby se na zavedení tohoto systému dobře připravily a v žádném případě jeho dopad na vlastní byznys nepodceňovaly.

Vězení bez mříží

Západními médii nejčastěji diskutovanou možností zneužití systému z politických důvodů se koncem dubna podrobněji zabýval také Výbor pro ochranu novinářů (CPJ). Wang Ja-čchiu ve svém článku píše, že se jedná o „znepokojující formu cenzury“, která „spojuje finanční kredibilitu novinářů s jejich publikováním na internetu“. Načrtává tak scénář, kdy novinář (či bloger) může být za svoji otevřenou kritiku potrestán např. zamítnutím úvěru. Vychází přitom z původního dokumentu, který čínská Státní rada zveřejnila již v roce 2014, a kde se mimo jiné praví, že „systém bude vyhodnocovat osobní historii a online aktivity uživatelů internetu, a na ‚černou listinu‘ se tak dostanou lidé, kteří byli zapojeni do internetových podvodů či šíření falešných zpráv“. Za falešné zprávy jsou přitom pravidelně označovány Jakékoliv nepohodlné informace, včetně těch zcela pravdivých. Čínské úřady už nějakou dobu tlačí na uživatele internetu, aby při registraci na různých online platformách používali své skutečné osobní údaje, a hovoří se také o zavedení tzv. eID (elektronické identifikace). Mělo by se jednat o technologii umožňující online identifikaci na základě jakýchsi čipů, které budou využívány nejen při online aktivitách, ale také při využívání služeb mobilních operátorů, a budou propojeny i  s občanským průkazem či platební kartou. Identifikace uživatelů pak umožní automatické sledování veškerých jejich aktivit na Internetu a pomocí analýzy velkých dat vyhodnocovat jejich chování jako politicky “důvěryhodné” – nebo nikoliv.