V souvislosti s nedávnou smrtí čínského disidenta a nositele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa se lidskoprávní organizace a nezávislí pozorovatelé opět pokoušejí více rozvířit debatu o životních podmínkách politických vězňů či obecněji disidentů v ČLR. Nejspíš není třeba nikoho přesvědčovat, že v případě Liou Siao-poa – ať už u něj rakovinu jater způsobilo cokoli – se evidentně jednalo přinejmenším o hrubé zanedbání lékařské péče. Zdaleka se však nejedná o ojedinělý případ.
Liou Siao-po není jediný
Na Západě hojně medializovanému případu úmrtí Liou Siao-poa předcházela řada podobných, pouze méně známých úmrtí zadržených či odsouzených vězňů, většinou z důvodu zanedbání nebo neposkytnutí lékařské péče. Na jaře 2014 např. po několikaměsíční vazbě zemřela aktivistka Cchao Šun-li, která údajně trpěla tuberkulózou. Její stav se zhoršoval po celou dobu vazby – léky, kterými zvládala své zdravotní obtíže, jí byly ve vězení zabaveny. Úřady poté odmítly žádost jejích právníků o propuštění na kauci ze zdravotních důvodů až do chvíle, kdy byla prakticky v kómatu – a do tří týdnů potom zemřela na “selhání orgánů”. V létě 2015 zase po více než 10 letech ve vězení zemřel tibetský lama Tendzin Deleg Rinpočhe, který byl uznávaným buddhistickým učitelem a vlivným občanským aktivistou v Khamu na západě provincie S‘-čchuan. Ten byl původně odsouzen k trestu smrti za „terorismus a navádění k separatismu“, který mu byl „za dobré chování“ zmírněn na doživotí.
Netradiční čínská medicína
Na srpnové tiskové konferenci v Ženevě vystoupilo (osobně nebo prostřednictvím online konference) několik svědků, kteří popisovali podmínky v čínské vazbě či vězení pro politické vězně a sofistikované metody mučení, které vedou ke zhoršení zdravotního stavu vězňů a mohou v delším časovém horizontu při nedostatečné zdravotní péči vést až k úmrtí. Někteří zároveň pozitivně reflektovali snahy mezinárodních skupin na obranu lidských práv a OSN, které mohou svým tlakem v konkrétních případech přispět ke zlepšení situace.
O tom, že spíše než o pouhé zanedbání zdravotní péče ze strany čínských vězeňských autorit se jedná o záměrné ubližování na zdraví vězněných, tedy o jakousi sofistikovanou formu mučení, svědčí i článek Frances Eve z organizace Chinese Human Rights Defenders pro ChinaFile. Jako příklad Eve uvádí kantonskou aktivistku Su Čchang-lan, která byla zadržena v roce 2014 kvůli postu na sociálních sítích na podporu hongkongských demonstrací:
Su trpí hypertyreózou, která může být při zanedbání léčby fatální. Ve vězení způsobil nedostatek léčby komplikace tohoto stavu, včetně srdeční arytmie, třesu rukou, oteklých očí, úbytku váhy a inkontinence. Su řekla svým právníkům při setkání během let 2015 a 2016, že se jí dostává buď nedostačující nebo nedostává vůbec žádné léčby, stejně tak mluvila o špatné hygieně a životních podmínkách.
Su by měla být propuštěna letos v říjnu. Podle posledních informací se však její zdraví rapidně zhoršuje, včetně selhávání ledvin a potíží s mluvením. Její manžel, který ji měl letos v červenci poprvé možnost navštívit, vyslovil vážné obavy o její život.
Léčba mučením
Podobná svědectví přináší i Eva Pils z King‘s College, která pro CPI’s Analysis Blog píše o případech hospitalizace a „léčby“ politických vězňů, která byla zaměřená nikoli na zlepšení, ale na zhoršení jejich zdravotního stavu. Její článek obsahuje odkaz na zprávu Skupiny pro ochranu právníků angažujících se v oblasti lidských práv, jež uvádí případy, kdy vězni dostávali léky na neznámé diagnózy. Po těchto lécích trpěli řadou tělesných i duševních příznaků, včetně extrémní vyčerpanosti a srdeční arytmie. Jeden z mluvčích uvádí:
Uvedlo vás to do stavu, kdy jste si mysleli, že tentokrát je po vás. Duševně to bylo nejhorší, nevěděli jste, co vám dali, a tak jste si mysleli, že vás určitě chtějí zabít. Že odsud nevyváznete živí. Až tam jsem pochopil, co to je mučení. Cokoli jsem si představoval, se tomu ani neblížilo.
Server ChinaChange zase zveřejnil anglický překlad textu odsouzeného novináře Wu Kana, který krátce po smrti Liou Siao-poa popsal vlastní zkušenost s takovou „léčbou“ naordinovanou čínskou veřejnou bezpečností.
Postoj čínské vlády k aktivismu a disentu v posledních letech přitvrzuje – stejně jako zacházení s nimi. Na výše zmíněné tiskové konferenci v Ženevě to potvrdili i zástupci neziskové organizace Mezinárodní služba pro lidská práva (International Service for Human Rights, ISHR). Cholpon Orozobekova z Bulan Institute for Peace Innovations ve svém článku pro The Diplomat cituje zakladatelku a redaktorku severu ChinaChange.org Cchao Ja-süe, která v Ženevě vznesla otázku bezpečnosti lidskoprávních aktivistů, včetně těch, kteří jsou zapojeni do mechanismů na ochranu lidských práv v rámci OSN. Podle ní v poslední době prudce
narůstá počet případů nelegálního zadržení a nelegálního zacházení [s vězni v ČLR] … a mezinárodní komunita i OSN by tím měli být znepokojeni a měli by zaujmout přiměřený postoj.