I přes varování Pekingu se představitelé indické federální vlády v dubnu setkají s dalajlamou na citlivém pohraničním území státu Arunáčalpradéš. Indická asertivita vůči Číně vzrůstá s tím, jak Čína posiluje své hospodářské a politické pozice v regionu.
Plánovaná návštěva 14. dalajlamy v Arunáčalpradéši (kontrolovaném Indií, nárokovaném ČLR) se má uskutečnit za měsíc. Tamní představitelé indické federální vlády již oznámili, že jej během jeho cesty oficiálně přijmou, a to i přes čínské protesty a varování před narušením diplomatických vztahů.
Indie si stojí za svým stanoviskem, že coby sekulární demokratický stát nemůže dalajlamovi bránit v návštěvě jakékoli části Indie, zejména pokud tam cestuje jako náboženský představitel, nikoli jako politik.
“Drzá” Indie
Indie, která v posledních letech s rostoucím znepokojením sleduje, jak ČLR posiluje své vztahy s Pákistánem a buduje si pozice v Bangladéši i na Srí Lance, nyní vystupuje vůči Číně znatelně asertivněji. Současný indický premiér Narendra Modi a jeho kabinet jsou mnohem otevřenější oficiálním stykům s dalajlamou, než byly dřívější indické vlády, a na konci loňského roku se s ním dokonce v historii vůbec poprvé oficiálně sešel indický prezident ve své rezidenci. Dalším diplomatickým políčkem byla návštěva tchajwanské parlamentní delegace v Dillí. Předseda tibetské exilové vlády Lozang Sengge k tomu poznamenal, že v postoji indických představitelů vůči Tibetu „cítí znatelný posun, který souvisí s čínskými investicemi v sousedních zemích.“ Koncem února přitom indický tajemník pro zahraničí Subrahmanjam Džajšankar navštívil Peking, kde údajně jednal o možnosti stabilizace vztahů mezi ČLR a Indií.
Oficiální pozvání k návštěvě regionu, který je už několik desetiletí předmětem sporu mezi Čínskou lidovou republikou a Indií, obdržel 14. dalajlama začátkem října 2016 od předsedy vlády indického státu Arunáčalpradéš Pämy Khandu.
Jižní Tibet, nebo Arunáčalpradéš?
Indický stát o rozloze asi 83 tisíc kilometrů čtverečních má s Čínou (respektive Tibetskou autonomní oblastí) hranici dlouhou více než tisíc kilometrů a ČLR si jej pod názvem Jižní Tibet nárokuje celý. Historicky se jednalo o oblast kulturně blízkou Tibetu, s bohatými vazbami v Ü-cangu neboli Centrálním Tibetu. V současnosti však buddhisté tvoří jen necelých 12 procent populace Arunáčalpradéše. V posledních deseti letech napětí v oblasti opět vzrůstá spolu s čínskou snahou zasahovat do správy nárokovaného území. Už na podzim roku 2009 Čína vyjádřila „silné znepokojení“ ohledně návštěvy nejvýchodnějšího indického státu tehdejším indickým premiérem Manmóhanem Singhem, indická strana se však proti čínskému stanovisku ostře ohradila. Hned následující měsíc však region vůbec poprvé navštívil 14. dalajlama, což Čínu popudilo ještě víc. Dalajlama tehdy zavítal do oblasti Tawangu, který je známý jako rodiště 6. dalajlamy a kde se nachází významný klášter školy Gelugpa tibetského buddhismu. Loni na podzim se opět z čínské strany objevily negativní reakce na zprávy o návštěvě Tawangu americkým velvyslancem v Indii a krátce nato Čína protestovala proti návštěvě 17. karmapy.
Tibet je podle Pekingu neoddělitelnou součástí ČLR, a indický Arunáčalpradéš zřejmě taky.
Vyrukuje Dillí s doktrínou “jedné Indie”?